Článek
Dětství a mládí v Uhrách
Arcivévoda Josef se narodil 9. srpna 1872 v maďarské vesnici Alcsútdoboz jako syn arcivévody Josefa Karla Ludvíka Rakouského a Klotyldy Sasko-Kobursko-Gothajské. Při křtu získal jméno Josef August Viktor Klemens Maria Rakouský. Jeho dědečkem byl arcivévoda Josef Antonín Jan, který působil v první polovině 19. století jako uherský palatin, tedy zástupce císaře v Uhrách. Také jeho otec, arcivévoda Josef Karel, žil převážně v Uhrách, a proto Josef vystudoval gymnázium v uherském městě Győru. Už od mládí mu tak tato země přirostla k srdci.
Uherské prostředí ho výrazně ovlivnilo a stalo se pro něj přirozeným domovem. Jeho otec sloužil v armádě, což mělo vliv také na pozdější formování Josefovy osobnosti. Od mládí se u něj očekávala disciplína, reprezentace, loajalita k panovnickému dvoru a služba státu. Významnou roli sehrál rovněž venkovský život, který v něm probudil zájem o přírodu, hospodářství a lov.
Právě lov patřil mezi jeho největší celoživotní záliby. Josef se stal velkým znalcem zvěře, lesů a loveckých tradic. Jeho lovecké výpravy vedly do Karpat, Vysokých Tater i dunajských lužních lesů. Vášeň pro lov mu zůstala i po zániku podunajské monarchie. Své vzpomínky a zážitky z loveckých výprav zachytil také ve dvou publikovaných knihách. Podle vlastních záznamů ulovil za svůj dlouhý život celkem 123 307 kusů zvěře, z toho 8 710 kusů vysoké zvěře. Arcivévoda Josef nelovil pouze v Evropě, ale podnikl lovecké výpravy také do Súdánu a Egypta, o čemž svědčí dvě publikace, které vydal.
Dynastický sňatek a rodinný život
Svatbu slavil dne 15. listopadu 1893. Jeho vyvolenou se stala princezna Augusta Marie Louisa Bavorská, dcera bavorského prince Leopolda a arcivévodkyně Gisely Rakouské. Šlo o významný dynastický sňatek, neboť Augusta byla vnučkou císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Manželství tak spojovalo dvě větve panovnické rodiny – rakouskou císařskou rodinu a uherskou větev Habsburků. Symbolizovalo tím také úzké sepětí obou částí duální monarchie.
Z manželství vzešlo celkem šest dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři.
Vojenská kariéra před první světovou válkou
Po maturitě nastoupil do c. k. armády v hodnosti poručíka. Svou vojenskou službu zahájil v Opavě, odkud byl následně přeložen do Prešpurku. Po povýšení do hodnosti nadporučíka sloužil v Brně. Jakmile dosáhl plnoletosti, stal se také dědičným členem panské sněmovny.
V roce 1898 byl povýšen do hodnosti kapitána a několik následujících let strávil v Budapešti u královské zemské domobrany. Zde jeho vojenská kariéra pokračovala rychlým tempem. Roku 1908 dosáhl hodnosti generálmajora a v roce 1911 byl povýšen na polního podmaršála. Poté se vrátil do řad c. k. armády, kde se v Budapešti stal velitelem 31. pěší divize. Právě v této funkci jej zastihlo na konci července 1914 vyhlášení první světové války.

Arcivévoda Josef v roce 1915
Velel na několika frontách první světové války
Do války vstoupil jako velitel 31. pěší divize na srbské frontě. Velmi brzy byl však přeložen na haličskou frontu, kde dosáhl hodnosti generála jezdectva. V září 1914 jej císař jmenoval velitelem 7. armádního sboru.
V květnu 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousku-Uhersku a arcivévoda Josef byl opět převelen. Tentokrát zamířil na italskou frontu, kde se zúčastnil bojů na řece Soči. V listopadu 1916 jej znovu nacházíme na východní frontě, kde bojoval proti ruským a rumunským vojskům. V tomto období získal také nově zavedenou hodnost generálplukovníka.
Poté, co se východní fronta rozpadla, byl na začátku roku 1918 povolán zpět na italskou frontu. Zde nejprve velel 6. armádě a následně 10. a 11. armádě. Závěr války pak strávil tam, kde ve válce začínal, tedy na balkánské frontě.
Těsně před zánikem duální monarchie byl jako poslední povýšen do hodnosti polního maršála. Stalo se tak 24. října 1918. O dva dny později jej císař Karel I. jmenoval svým zástupcem pro uherské země. Jeho nový titul zněl Homo regius.
Krátké působení v čele Maďarska
V Uhrách však mezitím vypukla revoluce, která smetla monarchii. Dne 13. listopadu 1918 se král zřekl veškeré účasti na vládních záležitostech a o tři dny později byla vyhlášena Maďarská republika. Ta trvala do března 1919, kdy byla vyhlášena Maďarská republika rad. V tomto období se jméno arcivévody objevovalo také v podobě Josephus von Alcsút.
Maďarská republika rad zanikla koncem července 1919 pod tlakem Dohody a následně byla obnovena monarchie. V období od 7. do 23. srpna zastával arcivévoda Josef funkci říšského správce, respektive regenta. Během svého krátkého působení v čele země se snažil vytvořit politicky přijatelnou vládu a obnovit v zemi pořádek.
Ve funkci však vydržel pouze krátce. Překážkou se stal jeho habsburský původ a obavy těch, kteří si nepřáli návrat Habsburků na politické výsluní. Protože neměl dostatečnou mezinárodní podporu, musel se svého úřadu vzdát. V regentské funkci jej následně vystřídal admirál Miklós Horthy, který v čele Maďarska setrval až do roku 1944.
Významná osobnost meziválečného Maďarska
Díky tomu, že měl už v předválečném období velmi úzký vztah k Uhrám a později k Maďarsku, zůstal v zemi populární i v poválečných letech. V meziválečném období zastával řadu funkcí v různých maďarských institucích.
Od roku 1927 byl členem obnovené Horní sněmovny Uherského království. Byl také držitelem čestných doktorátů na univerzitách v Budapešti a Kluži. V letech 1936 až 1944 se dokonce stal předsedou Maďarské akademie věd. Tato funkce však byla především vyjádřením úcty k jeho společenskému postavení a osobnosti, nikoli oceněním jeho vlastních vědeckých zásluh.
Exil a poslední léta života
V roce 1944 uprchl do exilu ve Spojených státech amerických. Později se však na starý kontinent vrátil a pobýval v Bavorsku u své sestry, která se po provdání jmenovala Thurn-Taxis. Byl tak svědkem úplné proměny světa, do něhož se narodil. Zatímco na počátku života patřil k nejvýznamnějším představitelům jedné z nejmocnějších evropských panovnických rodin, na sklonku života dožíval jako běžný občan, zbavený svých aristokratických výsad.
Zemřel ve vysokém věku 6. července 1962 v německém Straubingu. Po své smrti byl pohřben ve Feldafingu v Bavorsku.
Tím však příběh jeho ostatků neskončil. Po pádu železné opony byly v roce 1992 převezeny do palatinovské krypty v Budínském hradě v Budapešti. Symbolicky se tak arcivévoda Josef vrátil do země, kterou celý život miloval a považoval za svůj skutečný domov.
ZDROJE:
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Praha: Brána, 1996.
Josef August Rakouský – Wikipedie
Josef – Habsburkové, Válka.cz
TÓTH, Andrej. Standardizace vnitřního života v Maďarsku (srpen 1919 – březen 1920).
TÓTH, Andrej. Studie o politickém vývoji Maďarska po první světové válce.






