Článek
Soupeř Marie Terezie vstupuje do dějin
Jeden z největších rivalů Marie Terezie v prvních letech její vlády se jmenoval Karel Albrecht Bavorský. Narodil se 6. srpna 1697 v Bruselu jako syn bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela, zvaného Modrý kurfiřt, a polské princezny Terezy Kunhuty Sobieské.
Roku 1713 vydal císař Karel VI. takzvanou pragmatickou sankci, kterou mimo jiné sjednotil země habsburské monarchie v jednotný celek a zároveň stanovil pravidla nástupnictví. Pokud by panovník neměl mužského potomka, měla na trůn nastoupit žena. V případě nástupu dcery měly přednost dcery Karla VI. před dcerami jeho předchůdců Josefa I. a Leopolda I.
Karel VI. v té době stále doufal, že se mu narodí syn. Nebylo mu však dopřáno a podle pragmatické sankce tak měla po jeho smrti nastoupit jeho nejstarší dcera Marie Terezie, narozená roku 1717.
Karel VI. poté zasvětil zbytek svého života tomu, aby uznání pragmatické sankce prosadil u ostatních evropských panovníků. Když roku 1740 zemřel, mohl mít pocit, že se mu jeho záměr podařil. Jenže chyba lávky. Jakmile naposledy vydechl, slétli se na habsburskou monarchii evropští panovníci jako supi.
Nárok na korunu odvozoval od své manželky
Jedním z nich byl právě bavorský kurfiřt Karel Albrecht. Ten si roku 1722 vzal za manželku Marii Amálii, dceru císaře Josefa I. a sestřenici Marie Terezie. Právě z tohoto sňatku odvozoval Karel Albrecht svůj nárok na císařskou korunu i na habsburské dědictví.
Svůj nárok navíc opíral o závěť Ferdinanda I. Habsburského, podle níž měla v případě vymření Habsburků po meči připadnout nástupnická práva dynastii bavorských Wittelsbachů.
Kromě bavorského kurfiřta se na země Marie Terezie vrhli také Prusové, Sasové a Francouzi. Teprve třiadvacetiletá Marie Terezie tak musela bez dostatku peněz, bez připravené armády a prakticky bez zkušeností čelit obrovské přesile.
Začala válka o rakouské dědictví, která skončila až mírem v Cáchách roku 1748.
Praha padá a Karel Albrecht získává českou korunu
Jako první zaútočil pruský král Friedrich II., který bleskově obsadil průmyslově významné Slezsko. V létě 1741 se pak francouzsko-bavorskému vojsku podařilo obsadit Horní Rakousy s městem Lincem.
Kromě Horních Rakous požadoval Karel Albrecht po Marii Terezii také české země. Na ně následně zaútočila francouzsko-bavorská armáda a už koncem léta stála invazní vojska v Českých Budějovicích, které podle slov Karla Albrechta jeho vojáky slavnostně přivítaly.
Praha, která v té době neměla dostatečné opevnění, nemohla této přívalové vlně, k níž se u Příbrami přidali také Sasové, prakticky čelit. Dne 26. listopadu 1741 padla do rukou spojené vojenské koalice vedené maršálem de Saxe.
Překvapivě se Praha vyhnula rabování, obyvatelé však museli dobyvatelům zaplatit vysoké výpalné.
Na počátku prosince 1741 se nechal Karel Albrecht prohlásit českým králem pod jménem Karel III. Před přihlížejícími Pražany byl slavnostně pomazán. Korunován však být nemohl, protože Svatováclavské korunovační klenoty byly v té době uloženy ve Vídni.
Čeští stavové holdovali Karlovi těsně před Vánocemi. Většina z nich pod hrozbou zabavení majetku před novým panovníkem poklekla a políbila mu ruku.
Z českého krále římským císařem
Na konci roku 1741 Karel Albrecht dobytou Prahu opustil, aby se s podporou francouzských bajonetů nechal v lednu 1742 korunovat římským císařem jako Karel VII.
V tu chvíli stál na vrcholu své slávy. Jak se ale brzy ukázalo, štěstěna byla pro něj velmi vrtkavá.
Marie Terezie mezitím pečlivě budovala svou armádu a zaútočila přímo na srdce Karlova kurfiřtství. Její vojska obsadila Mnichov. Praha navíc musela splatit válečné reparace ve výši šesti milionů zlatých.
Francouzi, kteří se rozhodli v Praze přezimovat, se v ní chovali jako skuteční dobyvatelé. Ničili vinohrady, káceli stromy, snažili se zrekonstruovat nedostatečné opevnění města a vytvářeli si zásoby potravin i munice.
Bylo jim to ale platné jako mrtvému zimníkovi.
Praha se dostává zpět pod kontrolu Marie Terezie
Vojenská situace se totiž začala obracet ve prospěch vojsk Marie Terezie. Ta si výrazně ulehčila situaci tím, že uzavřela mír se Saskem a Pruskem, čímž si uvolnila ruce pro útok na Prahu a další české země.
Koncem června 1742 se první předsunuté jednotky Marie Terezie objevily před Prahou. Ve městě se mezitím šířil nedostatek potravin, s ním spojený hlad a drahota. Začaly se šířit také epidemie úplavice a tyfu.
Francouzská posádka se dokázala několik měsíců srdnatě bránit. Koncem listopadu však obdržela tajný rozkaz, aby se z Prahy stáhla.
V noci ze 16. na 17. prosince se Francouzi z Prahy vypařili. Do konce roku 1742 se tak země Koruny české dostaly pod plnou kontrolu armády Marie Terezie a epizodní vláda Karla III. jako českého krále definitivně skončila.
V dubnu 1743 přijela do metropole českého království samotná Marie Terezie. Následující měsíc se za holdování českých stavů nechala korunovat českou královnou.
Císař bez země, armády i spojenců
A jak to dopadlo s císařem Karlem VII.?
Ten byl v té době prakticky bez armády, bez spojenců, bez země a v naprosté izolaci. To se však nezamlouvalo pruskému králi Friedrichovi II., který sestavil koalici na jeho podporu. Díky tomu mohl Karel Albrecht za francouzské peníze znovu verbovat armádu.
Výrazně mu pomohl také opětovný vpád pruského krále do Čech. Karel Albrecht se tak mohl 23. října 1744 slavnostně vrátit do Mnichova.
Byl to však poslední triumf jeho života.
Na začátku roku 1745 se jeho zdravotní stav začal povážlivě zhoršovat a 20. ledna 1745 Karel Albrecht zemřel ve svém milovaném Mnichově.
Druhý zimní král
A tak skončila životní pouť muže, který se stal druhým zimním českým králem, přestože v Čechách jeho vláda trvala jen velmi krátce. Ve chvíli své největší slávy se navíc stal římským císařem.
Sám však na vlastní kůži poznal, jak nejisté může být postavení panovníka, který se musí spoléhat na velmoci. Jejich pomoc totiž nemusí trvat věčně a jejich slovo nemusí být vždy tak pevné, jak by si jejich spojenec přál.
Karel Albrecht tak během několika let zažil prakticky všechno. Z vrcholu politické moci se propadl téměř na úplné dno, přišel o českou korunu, o své bavorské země i o politickou iniciativu. Nakonec se ještě jednou vrátil do Mnichova, aby tam zanedlouho zemřel ve věku pouhých 47 let.
ZDROJE:
Zdroj: Wikipedie – Karel VII. Bavorský, cit. 24. 9. 2026.
KALENDOVÁ, Helena. Karel Albrecht: Vzdorokrál, který chtěl připravit o trůn Marii Terezii. Tiscali.cz, 17. 1. 2020.
ČERNOHORSKÝ, Radovan. Praha v rukou nepřátel. 100+1 zahraniční zajímavost, 7. 12. 2022.
ŠAŠINKA, Zdeněk. Druhý zimní král. 100+1 zahraniční zajímavost, 23. 9. 2016.
RYANTOVÁ, Marie a Petr VOREL (eds.). Čeští králové. Paseka, 2008.
