Přijímačky z matematiky 2026: dva termíny, dva úplně jiné světy

V prvním termínu začali žáci klasicky se zlomky, kde se prováděly základní operace a navazoval i aritmetický průměr, který spojoval předchozí výsledky do jednoho celku. Ve druhém termínu se naopak pracovalo s převody jednotek obsahu, kde bylo potřeba nejen správně počítat, ale hlavně přesně chápat zadání a hlídat si význam slov „o kolik“ i správné jednotky výsledku. Už tady působil první termín jednodušeji a přehledněji.

V prvním termínu se kombinovala desetinná čísla a zlomky, což znamenalo nutnost přepínání mezi dvěma různými formami výpočtu a větší nároky na pozornost. Ve druhém termínu šlo čistě o zlomky, ale úloha byla rozsáhlejší a více kroková, takže každá drobná chyba mohla ovlivnit celý výsledek. Z pohledu komplexnosti tak působil náročněji druhý termín.

Oba termíny se v tomto případě zaměřily na výrazy, ale každý jiným způsobem. V prvním termínu šlo o kombinaci vzorců, dosazování a rozkladu, tedy o vícekrokový postup, který vyžadoval orientaci v několika typech úprav. Ve druhém termínu šlo spíše o přímé úpravy výrazů a vytýkání, což bylo o něco přímočařejší a méně kombinované. Mírně jednodušší tak působil druhý termín.

U rovnic byl rozdíl spíše ve stylu než v samotné obtížnosti. V prvním termínu se objevila rovnice s desetinnými čísly a soustava rovnic, která už vyžadovala propojení dvou neznámých. Ve druhém termínu šlo o dvě rovnice s jednou neznámou, ale se zlomky, které zvyšovaly nároky na pečlivost. Oba termíny tak byly poměrně vyrovnané, i když zlomky mohly druhý termín subjektivně ztížit.

První termín nabídl úlohu na objem sudu, kde šlo spíše o jednoduchou úvahu a přímé pochopení situace. Ve druhém termínu už ale museli žáci propojit poměr, úměrnost a procenta, tedy více různých matematických oblastí v jednom zadání. Právě tato kombinace dělá druhý termín jednoznačně náročnějším.

V prvním termínu šlo o klasické vyjádření výrazu s proměnnou a následný výpočet, tedy poměrně standardní algebraickou úlohu. Ve druhém termínu se ale postupně řešila cena punče, následně vyjádření proměnné a nakonec i soustava rovnic na směsi, což už vyžadovalo propojení více kroků a větší orientaci v celém zadání. Druhý termín tak působil výrazně komplexněji.

První termín pracoval s rychlostí a vzdáleností, přičemž úlohu bylo možné řešit i jednodušší logickou úvahou. Ve druhém termínu se řešil obsah a obvod kruhu, což už vyžadovalo přesnější práci se vzorci a větší prostorovou představivost. I zde tak vyznívá druhý termín náročněji.

V prvním termínu se řešily úhly v trojúhelníku s využitím Thaletovy věty, tedy kombinace známých geometrických vztahů. Ve druhém termínu se objevila trojúhelníková nerovnost, která už vyžaduje hlubší pochopení vztahů mezi stranami a větší abstrakci. Druhý termín tak působil náročněji.

Konstrukční úloha byla v obou termínech, ale rozdíl byl výrazný. V prvním šlo o konstrukci trojúhelníku se dvěma řešeními, zatímco ve druhém o konstrukci šestiúhelníku, navíc navázanou na přípravu z přijímaček nanečisto. Už samotná složitost konstrukce posouvá druhý termín výš.

V prvním termínu šlo o konstrukci kosočtverce s využitím osové souměrnosti. Ve druhém termínu se ale pracovalo se dvěma pravoúhlými trojúhelníky, Thaletovou větou a množinami bodů, což už znamenalo více kroků a kombinaci několika geometrických principů. Druhý termín byl tedy náročnější.

První termín nabídl koláčový diagram, ze kterého šlo většinu informací přímo vyčíst. Ve druhém termínu byl sloupcový diagram, kde už bylo nutné více hlídat detaily a správně odečítat hodnoty. I zde působil druhý termín složitěji.

V prvním termínu šlo o jednoduchý výpočet procent v kontextu parkoviště. Ve druhém termínu ale museli žáci doplňovat čísla do trojúhelníku tak, aby byl zachován stejný součin, a následně z těchto hodnot dopočítat součet. Druhý termín tak vyžadoval výrazně více přemýšlení.

První termín byl založený na výpočtu obsahu trojúhelníku s využitím Pythagorovy věty a vlastností rovnoramenného trojúhelníku. Ve druhém termínu šlo o povrch uříznutého tělesa, kde bylo navíc potřeba chápat, že se některé části povrchu nemění. Druhý termín tak vyžadoval větší prostorovou představivost.

V prvním termínu šlo o povrch hranolu a práci s rozdíly výšek. Ve druhém termínu už šlo o logickou úvahu s hrnkem a kanystr, kde nebylo možné spoléhat na přímý vzorec a bylo nutné postupně dojít k řešení. Druhý termín tak vyžadoval více dedukce.

Oba termíny pracovaly s procenty, ale v prvním termínu byla úloha propojena i s objemem hranolu a prostorovou představou. Druhý termín byl v tomto ohledu přímočařejší, a proto zde mírně vyznívá náročněji první termín.

V prvním termínu šlo o logickou řadu v textové podobě, zatímco ve druhém o obrázkovou posloupnost, která vyžadovala rychlejší orientaci a jiný způsob vnímání informací. Druhý termín tak působil náročněji.

Když to shrnu, tak druhý termín obsahoval podle mého názoru 13 těžších úloh, zatímco první termín pouze dvě a jedna úloha byla vyrovnaná. První termín tak odměňoval spíše naučené postupy a rutinní výpočty, zatímco druhý termín více testoval logiku, představivost a schopnost propojit více kroků do jednoho celku. A právě v tom byl mezi oběma termíny největší rozdíl.