Článek
Už desítky let se mluví o tom, že by se tyto miniobce měly sloučit. Ušetřily by se miliardy, ubývalo by korupce a zmizely by malé rodinné klany, které si někdy z obce udělaly soukromý podnik. Jenže kdy k tomu konečně dojde?
Výhody slučování jsou jasné:
– Stát by ušetřil až 10 miliard korun ročně jen na provozu úřadů, správě majetku a dotacích, které dnes míří na stovky malých radnic.
– Ubylo by malých mocenských klanů a rodinných vazeb, které ovládají rozpočty a zakázky, protože v minivesnicích je těžší kontrola a transparentnost.
– Slučování by umožnilo zajistit služby, které si malé obce nemohou dovolit: školky, knihovny, policii, kvalitní úřady.
– Větší obce mají lepší vyjednávací pozici při získávání dotací a dotací EU.
– Odpadla by povinnost hledat starostu tam, kde o funkci nikdo nestojí.
Jenže co brání změně?
Odpor venkova. Obce se slučovat nechtějí, protože mají svou identitu, tradice, své spolky i pomníky padlých. Nikdo se nechce vzdát názvu obce, svého razítka a pocitu autonomie, i když si často na provoz úřadu půjčuje peníze.
A kdy to skončí?
Pravděpodobně jen tak ne. Politici o slučování rádi mluví, ale žádný zákon, který by obce pod 1000 obyvatel rušil nebo násilně slučoval, nikdy neprošel. Místo toho stát sází na „cukr“: dotace na společenství obcí, které sdílí úřady, úředníky a školky, aniž by zanikla jména a samostatnost. V roce 2024 vstoupil v platnost zákon o společenství obcí, který má být prvním krokem. Ale je to krok pomalý.
Takže zatímco logika, peníze i efektivita křičí pro slučování, venkov se drží své identity zuby nehty. A tak i v roce 2025 zůstává Česko zemí, kde najdete obce s 80 obyvateli a plnohodnotnou radnicí, zatímco stát platí desítky tisíc razítek a židlí navíc.
