Článek
Linkový autobus směřující do okresního města na severu Čech. Řidič – bodrý Moravák původem odkudsi ze Vsetínska – má dlouhou chvíli a začne s cestujícími probírat aktuální dění.
Po pár „šťouchancích“ do právě vládnoucích politiků začne komentovat přibývající počty lidí přicházející do České republiky z jiných krajů světa, zejména z jedné velké země na východ od nás.
„Teda řeknu Vám, že mám někdy pocit, že by se naše republika měla přejmenovat. Je tady už tolik lidí z Ukrajiny, že bychom se neměli jmenovat ČR, ale ČUR. Česko-ukrajinská republika.“
Cestující se zasmějí a já spolu s nimi. V duchu ale přemýšlím, jak by se pak asi nazývali obyvatelé takového státu? Raději to snad ani nedomýšlet.
Když vystoupím z autobusu, vrtá mí stále hlavou, co řidič řekl, a uznávám, že měl tak trochu pravdu. Navenek samozřejmě jsme a oficiálně zůstáváme Česká republika, ale realita uvnitř země je mnohem barvitější. Také se mi ale zdá, že neřekl vše a že tomu „něco chybí“.
Večer jdu v Praze do jednoho velkého nákupního centra a najednou mi to dojde.
Nákupní středisko je již poloprázdné, ale nápadně v něm převažují lidé viditelně pocházející z jedné východoasijské země. Korzují po chodbách, jsou vidět v bankách a obchodech a vypadají šťastně a spokojeně.
Najednou si vzpomenu na všechny ty večerky, nehtová studia, restaurace a stánky rozeseté po celé republice a dojde mi, že lidé původem z Vietnamu jsou již nedílnou součástí naší země – a že se zdá, že jich jako lidí původem z Ukrajiny časem dokonce i přibývá.
Dovolím se tedy nekorektně vtipného pana řidiče poopravit.
Z České republiky se nestává ČUR - stává se z ní ČUVR.
Je to dobře? Je to špatně?
To si musí každý zodpovědět sám, ale je to prostě fakt.
