Článek
První otázka, kterou si v souvislosti s tímto problémem musíme položit, je, kdo jsou ti senioři, které chceme zbavit hlasovacího práva. Jsou to naši rodiče, naši prarodiče, tedy ti, kteří nás vychovali, zajistili nám vzdělání a tvrdě pracovali, abychom se my v našem státě měli dobře. Ve svém produktivním věku pomáhali utvářet podobu našeho státu. Každý senior, který byl ekonomicky činný, odváděl do státního rozpočtu odvody a platil daně. Nyní už pracovat nemusí a pobírá starobní důchod. A to jsou ta zasloužená léta odpočinku za to, že převážnou část svého života pracoval.
Takoví lidé ale nejsou odepsaní. Mají před sebou roky či desítky let života. Samozřejmě záleží na zdravotním, fyzickém a psychickém stavu každého seniora, ale mnoho z nich žije aktivní život a snaží se zůstat co nejdéle soběstační. Všichni senioři jsou až do své smrti součástí naší společnosti. A přesně takoví lidé mají právo se podílet na rozhodování o tom, jakým směrem se společnost, ve které žijí, bude ubírat. Toto právo by se jim nikdo neměl snažit vzít. Byla by to drzost, která by se nám nemusela vyplatit. Jednou by totiž stejný osud mohl potkat i nás. Zachovat se takto k seniorům by bylo, jako bychom pošlapali vše, co generace před námi vytvořily. Zahnat své vlastní předky na okraj společnosti přece nehceme.
Druhá otázka, která se naskýtá vzápětí, zahrnuje problematiku ohledně možnosti snížení dolní věkové hranice volebního práva. To snad chceme nechat hlasovat naše děti? Volební právo mají poslední desítky let osoby starší 18 let. Dříve už byli lidé v tomto věku dospělí a zakládali rodiny. Dnes jsou osmáctiletí také sice formálně dospělí, ale ve skutečnosti tomu tak ve většině případů není. Jsou to ještě děti. A my bychom tu hranici ještě snižovali?
Velká část dětí dnes v pátnacti či sestnácti letech ani neví, čemu by se ve svém profesním životě chtěla věnovat. Jsou závislí na rodičích, samy se o sebe nepostarají. Politika je ve většině případů vůbec nezajímá. A takovým dětem bychom měli dát možnost podílet se na utváření našeho státu?
O posunu dolní věkové hranice, kdy může občan volit, by se určitě přemýšlet mělo. Rozhodně by to ale mělo být opačným směrem. Nebylo by vůbec od věci, kdyby mohl volit každý občan po dosažení věkové hranice například 21 let. Jinak by takové posouvání hranice nedávalo smysl.
Buďme ohleduplní ke svému okolí, obzvláště pak k seniorům. Bez nich bychom nikdy nebyli tam, kde jsme, a neměli bychom to, co máme. Vděčíme jim za vše, co umíme a co známe. Není ten pravý čas projevit jim trochu vděčnosti? Abychom se pak ve stáří nemuseli cítit, jako se dnes možná cítí oni. Sami a odstrčení.
Zpracováno na základě:
