Konec gerontokracie: Proč omezit volební právo seniorů?

V současnosti bývají nejsilnější skupinou navštěvující volební místnosti senioři, kteří tvoří více než třetinu všech hlasů. Už jen po této prvotní větě vám jistě docvakne, kam vítr vane a jak je to s tou spravedlivostí voleb. Přirovnejme si to k jakékoliv jiné „soutěži“, protože přesně tím vlastně volby jsou, třeba k týmové štafetě, kterou všichni jistě pamatujeme minimálně ze základní školy. To je jakoby členové jiných týmů při štafetě ufuněně sprintovali na kilometr, zatímco tým seniorů si každý na pohodu zaběhne ani ne polovinu a plni síly si přijdou přebrat zlatou medaili. Nebo čokoládovou, když zůstaneme na té základní škole. Zkrátka je to naprosto nerovný boj.

Na absurditě této situaci přidává, že často tato věková skupina rozhoduje o věcech, které se jich již vůbec nebudou týkat a kterým ani nerozumí, protože doba letí dopředu raketovým tempem. A to vůbec nemluvím o špatném přístupu k informacím a velkému sklonu podlehnout dezinformaci, třeba například, když jim přijde do schránky osobní dopis od pana Babiše nebo pravicových populistů.

Slyším to jako včera, když mi moje vlastní babička vyprávěla,  že bude volit pana Babiše. Na otázku, zda souhlasí s jeho názory a má důvěru v jeho kampaň mi říkala, že ani neví, ale že na náměstí jí u propagačního stánku zastavila moc milá usměvavá paní a nabídla jí koblihu. Ta kobliha byla od pana Babiše a byla moc dobrá a díky ní bude ona volit hnutí ANO. Bohužel, když jsem tento příběh sdílel se svým okolím, nebyl zdaleka ojedinělý.

Velké množství seniorů už si uvědomuje, že většiny věcí, o kterých se v kampaních mluví se nedožijí a bohužel už často ani nejsou mentálně natolik ve formě, aby dokázali přemýšlet co bude dobré pro jejich potomky a zaměřují se na svůj vlastní aktuální blahobyt. Jako s tou koblihou, nebo jako s neustálým zvedáním důchodů. No a co, že pak už nebudou peníze pro ostatní a stát se zadluží a půjde do háje, oni mají o pětistovku víc.

Stejně tak, jako je určená minimální věková hranice pro účastnění se voleb, měla by být určena i  ta maximální. Vůbec nepochybuji, že po světě chodí určité množství elegantních babiček, které jsou plně při vědomí, jdou s dobou, mají všeobecný přehled a mimořádně vyvinuté kritické myšlení, ale ruku na srdce, není jich moc. Zároveň nechci ani trochu zpochybňovat jejich celoživotní práci pro společnost, byť je jasné, že ti starší pracující v dobách komunismu se zrovna nepředřeli, jen je třeba poukázat na to, že by se ve správnou chvíli měla štafeta předat dál a pustit ke kormidlu mladé. Nebo chcete žít v gerontokracii?