Článek
Když se v roce 1977 dostala do kin komedie Parta hic, málokdo tušil, jak složitá cesta k ní vedla. Film režiséra Hynka Bočana dnes působí jako nenáročná dobová komedie o partě havířů, kteří se brání povinnému pití mléka coby prevenci silikózy. Ve skutečnosti ale vznikal v době normalizace, kdy do natáčení výrazně zasahovala politika a tvůrci museli dělat kompromisy, které by dnes byly jen těžko představitelné.
Menšík natáčel s kyslíkem
Příběh sleduje mladou závodní lékařku Alici Váňovou, která nastupuje na šachtu Mír s úkolem přesvědčit vybranou skupinu horníků, aby se zapojili do zdravotního experimentu. Muži přezdívaní „Parta hic – práce nic“ ale o podobnou osvětu nestojí a vedení dolu musí hledat stále nové způsoby, jak je ke spolupráci přimět. Dnes může námět působit úsměvně, tehdy však vycházel z reálných snah bojovat proti rozšířené silikóze mezi horníky.
Největší obdiv si během natáčení vysloužil Vladimír Menšík. Legendární herec dlouhodobě trpěl vážným astmatem a pobyt v prašném prostředí skutečných dolů pro něj představoval obrovské riziko. Před natáčením jednotlivých scén musel inhalovat kyslík z lahve a do podzemí ho často dopravoval důlní vozík. „Vláďa musel sfárat i s doktorem, protože dostával astmatické záchvaty. Na natáčení v dolech ho štolami navíc musel vozit důlní vozík, sám by to kvůli astmatu nezvládl,“ vzpomínal herec Václav Babka.
Vladimír Menšík se během natáčení potýkal s velkými problémy
Obtížné chvíle zažil také Josef Dvořák. Krátce před natáčením při hospodské potyčce přišel o přední zuby a zubaři mu museli narychlo zhotovit provizorní protézu, aby mohl pokračovat v práci před kamerou. Samotné natáčení v dolech navíc komplikoval všudypřítomný uhelný prach, který poškozoval kamerovou i zvukovou techniku.
Bočan film točit nechtěl
Pro režiséra Hynka Bočana znamenala Parta hic návrat za kameru po několikaletém zákazu. Sám o projekt nestál, jenže podle pozdějších vzpomínek dostal jasně najevo, že pokud nabídku odmítne, další příležitost už nemusí přijít. „Nakonec jsem se rozhodl, že vezmu sedm nejlepších komiků, co u nás jsou, a pokusím se to zvládnout,“ vzpomínal.
Do scénáře navíc zasáhla vyšší místa. Bez vědomí režiséra jej přepracoval tehdejší barrandovský dramaturg Ludvík Toman a Bočan musel přijmout i změnu představitelky hlavní ženské role. Místo Jaroslavy Obermaierové se před kameru postavila Regina Rázlová. „Paní Rázlová byla do filmu dosazena k nelibosti pana režiséra, vyšší mocí. A ten tohle neměl rád, dost těžce to nesl. Tak ji to občas dával najevo. Ona se ale nenechala. Ta měla pěkně prořízlou pusu,“ tvrdil Babka.
Kemr doplatil na svou víru
Politické prověrky zasáhly také Josefa Kemra. Původně měl hrát předsedu odborů Janečka, jenže komunistickým funkcionářům vadila jeho hluboká katolická víra. Role proto připadla Václavu Babkovi a Kemr nakonec ztvárnil horníka přezdívaného Primář. „Řekli mi, že jsem se zbláznil. Pan Kemr byl silně věřící katolík, takže na šéfa odborářů se kádrově nehodil. Nakonec jsem si ho ale prosadil do jiné role,“ uvedl Hynek Bočan.
Právě Kemr se navíc dlouho zdráhal natočit scénu ve společných sprchách. Nahota před kamerou byla v rozporu s jeho přesvědčením a ke scéně ho štáb přemlouval velmi dlouho. Když se nakonec natáčelo, herce prý překvapilo, že scénu zpoza kamery sleduje téměř celé ženské osazenstvo štábu.
Karel Gott i budoucí hvězdy
Ve filmu se v malé roli objevil také Karel Gott, který zazpíval píseň Vůně mléka. Z dnešního pohledu zaujme i množství budoucích hvězd v menších rolích, mezi nimi například Dagmar Havlová, Simona Stašová nebo Petr Nárožný. Přestože snímek dnes na databázích nepatří k nejlépe hodnoceným českým komediím, po uvedení do kin si našel více než milion diváků a prodával se i do dalších zemí tehdejšího východního bloku.
Natáčelo se nejen v ostravských dolech, ale také na Kladensku, v Trojanovicích nebo na Barrandově. Autenticita prostředí filmu výrazně pomohla, i když ji štáb zaplatil náročnými pracovními podmínkami. Parta hic tak dnes není jen připomínkou specifického humoru 70. let, ale i ukázkou toho, jak složité bylo natáčet filmy v době, kdy o mnohém nerozhodovali pouze filmaři.
Zdroje:
