Článek
„Našli moji rádcové, našli…?“ Stačí pár tónů a většina diváků okamžitě ví, o jakou pohádku jde. Pyšná princezna se za desítky let proměnila v absolutní klasiku českých Vánoc a televizních svátků. Romantický příběh princezny Krasomily a krále Miroslava ale provázelo mnohem víc dramat, než se na obrazovce zdá. A některá z nich byla dost divoká.
Čaj s rumem, pak už jen rum
Jedna z nejslavnějších scén celé pohádky vznikala za podmínek, které by dnes asi neprošly ani bezpečnostním dohledem. Pasáž, kdy Krasomila s Miroslavem sjíždějí na kládách vodní kanál, se natáčela hluboko v noci, zhruba kolem třetí ráno. Herci byli promočení, v těžkých kostýmech a venku byla zima. Alena Vránová po letech vzpomínala, že štáb jim mezi jednotlivými pokusy dával deky a horký čaj s rumem na zahřátí.
Jenže po několika opakováních už údajně zůstal jen samotný rum. Herečka pak přiznala, že v některých záběrech měla co dělat, aby vůbec udržela stabilitu. „Čaj došel. Až se budete na pohádku dívat, všimněte si, že už jsem se sotva držela na nohou,“ vzpomínala. I díky tomu dnes scéna působí tak zvláštně autenticky, unaveně, roztřeseně a trochu chaoticky.
Doubice, pohádkový rozcestník
Zakázaná pohádka? Málem ano
Přestože dnes působí film nevinně, v 50. letech se řešilo téměř všechno. Komunističtí cenzoři pečlivě kontrolovali scénář i jednotlivé motivy. Král podle tehdejší ideologie nemohl jen sedět na trůnu, a tak z Vladimíra Ráže coby krále Miroslava udělali pracujícího zahradníka. Podobně i Krasomila musela okusit manuální práci.
Tvůrci původně počítali s větším množstvím kouzelných prvků, jenže magie nebyla ideologicky vítaná. Nakonec prošla v podstatě jediná výraznější fantazijní věc, tedy slavný zpívající brambořík. Ten mimochodem nebyl žádný speciální druh rostliny, ale obyčejný brambořík rozhýbaný pomocí tehdejší trikové animace.
Kuriózní problém vznikl i kvůli překlepu ve scénáři. Spisovatelka Marie Pujmanová prý při schvalování narazila na větu, že král v zahradě „močí“. Okamžitě proti tomu protestovala, protože něco podobného do dětské pohádky podle ní nepatřilo. Později se ukázalo, že šlo jen o chybu v textu, král měl samozřejmě „mlčet“.
Vránové se filmaři báli
Velkou pozornost tehdy budil i vztah hlavních představitelů. Mezi Rážem a Vránovou přeskočila jiskra během natáčení a jejich románek se rychle stal veřejným tématem. Situace byla komplikovaná hlavně proto, že Vránová byla v té době manželkou básníka Pavla Kohouta. Ten se s rozpadem vztahu nesmířil a podle dobových vzpomínek dával svou nespokojenost dost hlasitě najevo. „Pro Pavla to byl šok do té míry, že zpočátku ani nepochopil, co mu vlastně jeho žena sděluje. Nejdřív si myslel, že jde jenom o platonické vzplanutí, že se Alena s Rážem zapomněla z jakéhosi soucitu. Když si však uvědomil, oč jde, upadl na několik týdnů do naprosté hysterie,“ popisoval historik a spisovatel Pavel Kosatík.
Pavel Kohout byl zapálený komunista
Herečka pak čelila nepříjemné pozornosti i problémům s prací. „Lidé mě začali odsuzovat a filmaři se mě báli,“ přiznala Vránová. Nakonec ale vztah s Rážem vydržel, dvojice se vzala a narodila se jim dcera Markéta. Ráž měl několik milostných afér a jejich manželství nakonec skončilo rozvodem.
Kvůli filmu mizely kusy historie
Dnes filmaři většinou řeší každé poškození lokací, u Pyšné princezny se ale podobné věci příliš neřešily. Při natáčení v oblasti Dolského mlýna padla kvůli natáčení část historických objektů. Vedle mlýna tehdy stál menší hostinec, který musel ustoupit filmovému záběru. Produkce navíc nechala upravit i část samotného mlýna, a to kvůli scéně, která se ve filmu objeví jen na pár vteřin. Dnes by podobný zásah v chráněné lokalitě nejspíš vyvolal pořádný poprask.
Buď jak buď, když šla Pyšná princezna po premiéře do kin, vidělo ji kolem osmi milionů diváků. V československých podmínkách šlo o naprosto výjimečné číslo, které se dodnes bere jako jeden z největších úspěchů domácí kinematografie.
Zajímavé je, že se později uvažovalo i o pokračování. To mělo ukázat, jak si Krasomila vede v roli královny. Hlavním hercům se ale scénář nelíbil — připadal jim příliš moderní — a projekt nakonec nikdy nevznikl.
Zdroje: autorský článek s využitím
