Článek
Když se řekne Lubomír Kostelka (†91), většině diváků se vybaví laskavý děda Jeřábek ze seriálu Ranč U Zelené sedmy. Ve skutečnosti ale jeho kariéra zahrnovala více než 250 filmových a televizních rolí a trvala přes pět desetiletí. Přesto nikdy neusiloval o postavení hvězdy první velikosti. Měl rád práci, lidi kolem sebe a obyčejný život, který byl pro něj důležitější než titulní stránky časopisů. O svém životě s typickou moravskou přímočarostí říkal, že byl „tvrdý, ale skvělý“. Ať už tím myslel těžké životní zkoušky, nebo vlastní povahu, jedno je jisté, stěžování mezi jeho oblíbené disciplíny nikdy nepatřilo.
Kamarádství s „Ládínkem“ Menšíkem
Velkou kapitolu jeho života představovalo přátelství s hercem Vladimírem Menšíkem. Seznámili se už během studií na elektrotechnické průmyslovce v Brně a jejich vztah vydržel desítky let. Byli natolik sehraní, že si navzájem říkali „Ládínek“ a „Lubínek“, což samozřejmě nenechávalo jejich okolí bez komentářů. „Seznámil jsem se s Ládínkem Menšíkem a k sobě jsme přilnuli. Bylo to jako manželství, ale manželky nás proklínaly,“ vzpomínal Kostelka.
Vladimír Menšík byl skvělý herec a také velký milovník nočního života
Oba milovali společnost, dlouhé debaty i hospodský humor. Současně ale sdíleli podobný pohled na svět. Uměli se bavit, ale také se zastat člověka, který byl v nevýhodě. Menšík měl zásadní vliv na jeho rozhodnutí stát se profesionálním hercem. Přitom původně o takové kariéře vůbec neuvažoval. Ovšem jeho kamarád ho také často svedl na šikmou plochu. Jejich mejdany byly legendární a Kostelka se netajil tím, že často končily až druhý den. Není se čemu divit, že i později Kostelka v noci spal jen málo a trpěl nespavostí, zatímco přes den by to s chutí „zalomil“.
Hledání ideální ženy začalo už v dětství
Pokud jde o ženy, tak Kostelkův vztah k nim výrazně ovlivnila jeho matka. Byla nadšenou ochotnickou herečkou a syn k ní vzhlížel celý život. Její předčasná smrt v něm zanechala stopu, která se nikdy úplně nezacelila.„ Vztah k ženám jsem měl, mám je rád dodnes. Tím, že jsem měl jedinečnou maminku, Zdeničku, tak jsem vždy hledal podobnou. A to se mi nepodařilo,“ říkal. Ačkoli byl mezi ženami oblíbený a o společnost rozhodně neměl nouzi, ideál, který si vytvořil v mládí, už nikdy nenašel.
Jeho soukromý život připomínal spíš filmový scénář než poklidnou rodinnou kroniku. První manželství s herečkou Marií Barušovou skončilo ve chvíli, kdy se rozhodl odejít z Brna do Prahy. Nové prostředí přineslo i nový vztah a brzy přišel na svět syn Martin. Jenže situace se vyvinula jinak, než si představoval. Matka dítěte dala najevo, že se na výchovu malého syna necítí, a Kostelka tak převzal rodičovské povinnosti prakticky sám. Namísto toho, aby kariéru stavěl na první místo, udělal pravý opak. Omezil divadelní angažmá a přizpůsobil práci rodinnému životu.
Dnes by se řeklo, že byl samoživitel. V době, kdy podobná role připadala téměř výhradně ženám, to bylo poměrně neobvyklé rozhodnutí. Se synem si ale vytvořil pevné pouto. „Ten se mi vydařil jako nic v životě,“ usmíval se. Martin Kostelka se nakonec nevydal uměleckou cestou. Vypracoval se mezi respektované kardiochirurgy a dlouhodobě působil třeba v německém Lipsku.
Lubomír Kostelka se narodil v březnu 1927 v Lulči u Vyškova, odkud pocházela jeho matka
Jak se vyhýbal normalizačním zakázkám
Přestože byl během socialismu velmi vytíženým hercem, dokázal si uchovat určitý odstup od ideologicky zaměřených projektů. Nepatřil k lidem, kteří by hlasitě protestovali, ale našel si vlastní způsob odporu. Když dostal nabídku do některého z politicky laděných seriálů nebo inscenací, často jednoduše oznámil, že už má jinou práci. A většinou to byla pravda. Přijímal nabídky ze slovenské televize, dětské tvorby nebo zlínských filmových studií, kde mohl pracovat na projektech, které mu byly bližší.
Jeho komediální talent byl navíc natolik výrazný, že si práci našel prakticky vždy. Diváci oceňovali především jeho přirozenost. Nepůsobil jako herec, který hraje postavu. Měl dar vytvářet dojem, že je přesně takový i ve skutečnosti. Objevil se v řadě českých filmových klasik. Diváci ho mohli vidět například ve filmech Tři oříšky pro Popelku, Dívka na koštěti, Což takhle dát si špenát nebo Arabela se vrací.
Během kariéry účinkoval ve více než 250 filmových a televizních projektech, což z něj činí jednoho z nejobsazovanějších českých herců své generace. Přesto se zdálo, že popularitu nikdy příliš neřešil. Mnohem raději než o profesních úspěších mluvil o lidech, které měl rád.
Ranč, který mu přinesl novou generaci fanoušků
V devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí získal druhou vlnu popularity díky seriálu Ranč U Zelené sedmy. Rodinný seriál České televize se stal jedním z nejúspěšnějších projektů své doby a postava dědy Aloise Jeřábka patřila k divácky nejoblíbenějším. Seriál se vysílal mezi lety 1998 a 2005 a dodnes se pravidelně vrací v reprízách. Díky této roli si ho oblíbili i lidé, kteří jeho starší filmovou tvorbu vůbec nezažili.
Ačkoli většinu života strávil před kamerami, skutečný klid nacházel na chalupě v Kamberku na Benešovsku. Místní ho znali pod přezdívkou „Lubine“ a brali ho spíš jako souseda než jako slavného herce. Na chalupě pečoval o sad, věnoval se rodině a trávil čas s vnoučaty. Učil je praktickým dovednostem, které podle něj člověku vydrží déle než popularita. K venkovskému životu měl blízko a právě tady se cítil nejvíc doma.
Velkou bolestí pro něj byla smrt mladšího bratra, který zemřel velmi brzy na infarkt. Šlo o událost, se kterou se podle přátel nikdy úplně nesmířil. Právě rodina pro něj totiž znamenala mnohem víc než profesní úspěchy.
Lubomír Kostelka je pohřben v rodinném hrobě v Lulči
Do posledních let si uchoval humor
Hrál ještě dlouho po osmdesátce a definitivně skončil teprve ve chvíli, kdy mu zdraví přestalo dovolovat pracovní tempo, na které byl zvyklý. Ani tehdy však neztratil svůj typický optimismus. Přátelé i kolegové často vzpomínali na jeho schopnost dělat si legraci sám ze sebe a nebrat život příliš vážně.
Lubomír Kostelka zemřel 28. listopadu 2018 ve věku 91 let, když mu selhalo srdce. Poslední rozloučení proběhlo v prostředí, které měl rád, a mezi lidmi, kteří ho znali nejen jako herce, ale především jako dobrého souseda a přítele. Nezanechal po sobě skandály ani okázalé legendy. Zanechal po sobě něco cennějšího, a to pověst člověka, který se nikdy nesnažil být větší, než ve skutečnosti byl. Proto působí jeho příběh i dnes tak sympaticky.
Zdroje: autorský článek s využitím
