Článek
Jedna z chyb se objeví krátce poté, co Janek dorazí do hospody. Lucifer mu předtím zakázal alkohol, takže když před něj hospodští postaví pivo, Janek ho odmítne. V jednom záběru stojí pivo na stole a Janek se ho nedotýká. Po střihu se ale najednou ocitne v jeho pravé ruce, nejde přitom o žádnou součást příběhu ani o záměrnou akci postavy. Jde jednoduše o nesrovnalost mezi dvěma záběry.
Adélčino okno vypadá pokaždé jinak
Ještě nápadnější je scéna s Petrem Máchalem ve vězení. Adélka za ním přichází s uzlíkem jídla a v prvním záběru má hlavu přibližně ve stejné výšce jako okno žaláře. Díky tomu spolu mohou mluvit přes mříž a dívat se jeden druhému do očí.
Jenže když Adélka později pod oknem zpívá, je situace úplně jiná. Okenní římsa se nachází vysoko nad její hlavou. Kdyby odpovídala poloze z tohoto záběru, předchozí rozhovor přes okno by byl prakticky nemožný.
Zeď, která se chová jako látka a žaluzie
Jedna z nejvtipnějších chyb se objeví během útěku Petra před biřici. Pronásledování pokračuje na půdu a v jednom záběru je po levé straně schodiště vidět stěna. Na první pohled působí normálně, když kolem ní ale postavy probíhají, její povrch se výrazně zavlní. Je tedy patrné, že nejde o pevnou zeď, ale o lehkou filmovou kulisu zakrytou plátnem.
Režisér Hynek Bočan často nevěděl, kam dřív skočit
Ještě větší problém mají filmaři v kasárnách. Během vojenské přehlídky lze v oknech budovy zahlédnout žaluzie. Pro samotný děj to samozřejmě neznamená vůbec nic. Pro pozorného diváka je ale okamžitě jasné, že jde o prvek, který působí jako moderní vybavení skutečné budovy použité při natáčení, nikoliv jako součást pohádkového prostředí.
Na cestě zůstaly stopy po autech a zloibivý magnet
Další přešlap se objeví ve scéně, kdy Petr Máchal zastavuje kočár s princeznami. Po záběrech kočáru kamera ukáže cestu a v prachu jsou patrné koleje po pneumatikách. Kočár tažený koňmi pochopitelně žádné takové stopy vytvořit nemůže. Na cestě tedy zůstaly stopy vozidla, které se při natáčení pohybovalo mimo samotný děj.
Jedna z nejznámějších scén pohádky pracuje s magnetickým kamenem. Princ si ho schová do levé boty a právě pomocí něj má přitáhnout zlaté jablko. Jenže když se jablko přiblíží, přichytí se k pravé botě. Tady nejde jen o drobnou změnu rekvizity mezi záběry. Pokud má být magnet skutečně v levé botě, fyzikálně by se měl jeho účinek projevit na levé straně.
Petr hledá dýku šperkovnice se mění
Když Petr potřebuje uříznout ocas vycpanému vlkovi, začne hledat něco, čím by ho mohl přeříznout. Nakonec si všimne dýky zavěšené na zdi a použije ji. Jenže celou dobu má u sebe meč. Tato chyba je samozřejmě trochu jiného druhu. Nejde o anachronismus ani o chybu ve střihu, ale o situaci, která nedává příliš smysl. Proč by Petr hledal dýku na zdi, když má u pasu mnohem větší čepel?
Jedna z nejlépe viditelných chyb přichází na konci filmu. Lucifer přijede na zámek a Jankovi předá šperkovnici, která je v jednom záběru červená. Jenže po střihu se její barva změní a když ji Janek předává dál, šperkovnice je černá. Nejde přitom o změnu osvětlení. Rekvizita má skutečně jinou barvu a v černé variantě je navíc v černé variantě patrné, že jde o jiný typ kazety.
Hasicí přístroje a svalovci se zlatem
Vojenské prostředí nabídlo filmařům ještě jednu nečekanou stopu. Ve scénách z kasáren jsou vidět také držáky na ruční hasicí přístroje. Těžko říct, jestli něco takového patří do pohádkového prostředí. Troufneme si tvrdit, že spíš ne.
A pak je tu chyba, která není způsobena střihem ani rekvizitou měnící barvu, ale jde o samotnou logiku scény. Dva muži ve filmu bez větších problémů manipulují s pytlem plným zlaťáků. Kdyby byl pytel skutečně naplněný zlatými mincemi, jeho hmotnost by byla mnohonásobně vyšší a dva lidé by s ním rozhodně nemanipulovali tak snadno, jak film ukazuje. Je ovšem fér dodat, že jde spíše o fyzikální úvahu než o klasickou filmovou chybu. Samotný film nám neříká přesné množství zlata ani hmotnost pytle. Proto je přesnější mluvit o nadsázce a fyzikální nelogičnosti než o jednoznačném přešlapu filmařů.
S čerty nejsou žerty si přesto kvůli těmto detailům rozhodně nezaslouží menší obdiv. Film Hynka Bočana vznikal v roce 1984 a množství scén, kostýmů, rekvizit, triků a lokací, které museli tvůrci uhlídat, bylo obrovské.
Zdroje: autorský článek s využitím
