Článek
Opakovaně jsem zaznamenal na „Mediu“ příspěvky pana Thomase Pauknera, a vždy dávaly smysl. To je v poslední době dosti vzácná komodita. Kdyby jenom proto, že se člověk ujistí, že není sám, kdo se pokouší zachovat si příčetnost a zdravý rozum. Pan Paukner píše:
„Již delší dobu uvnitř české společnosti bublá nedůvěra a nenávist k elitám, vládě a politikům obecně. Instituce jsou znevažovány a důsledkem je krize víry v samotný stát. Bitcoinová aféra je pouze špičkou ledovce a zdá se, že bude hůř…“ krizi, která nastala díky nepochopitelnému chování Pavla Blažka.“
Chování politiků
Chování ministra Pavla Blažka mi nepřijde až tak „nepochopitelné“. Pokud si dokážete představit, jakou v podstatě „neomezenou“ mocí je dotyčný po několik let vybaven, prostě si zvykne ji užívat. Kdekoli, kdykoli a taky bez zábran. Málokdo z nás, kteří jsme živi z práce rukou svých nebo důchodů nebo sociálních dávek, si dokážeme představit, že by naše mínění, bylo pro někoho důležité nebo snad dokonce závazné. Jenže v hierarchii státní moci je slovo ministra v podstatě (alespoň po čtyři roky) „zákonem“. Takže proč se omezovat, když to co nařídím je vždy správně. A pokud není. Tak tím hůř pro vás, vy holoto.
Čisté versus špinavé peníze
„…výrokem Václava Klause, k němuž má stále blízko, neboť přestal rozlišovat mezi čistými a špinavými penězi.“
Odmyslím si protentokrát svoji naprostou aversi vůči V. K. Jenže ony opravdu nejsou čisté nebo špinavé peníze. Čisté nebo špinavé jsou činy anebo úmysly konkrétních lidí, se kterými ony peníze získají anebo použijí.
Odpovědnost či neodpovědnost politiků
„…ale politici udržovali jistou míru odpovědnosti a pokud se na jejich nekalé jednání přišlo, následoval okamžitý konec.“
Pokud mě paměť neklame, onen „okamžitý konec“ znamenal v případě zdiskreditovaných politiků často spíše restart jejich kariéry v privátní sféře, obvykle s benefity přesahujícími ty politické. (Gross, Paroubek, Topolánek, Hamáček, Stropnický (sen.) a další, a zrovna málo jich nebylo, co si spíš polepšili)
Odkud se bere autorita
„Češi také méně věří autoritám, jakými jsou policie, soudy nebo právě političtí reprezentanti.“
Bodejť by věřili. Když totiž vědí, že tyto autority rozhodně nevyrostly na činech přínosných pro společnost, nýbrž byly ustanoveny politickou mocí, která povstala ze stejného bahna, ze kterého ji vynesly do parlamentu jejich vlastní volební hlasy. Lůza nevolí lůzu jen tak náhodně, ale právě proto, že ví, kdo je kdo.
Ne/důvěryhodnost US, EU, PS
„…Musím se přiznat, že mne šetření a nálady ve společnosti naprosto vyděsily a pokud jsou data relevantní, máme v Česku celospolečenský problém gigantických rozměrů…
… Z průzkumu realizovaného během dubna 2025 se dozvíme, že polovina občanů České republiky nemá důvěru v Ústavní soud.“
A to má být jako nějaké překvapení? Ve světle toho, jak se tuzemští soudci opakovaně hrdlí o další tisícikoruny ke svým stávajícím stotisícovým platům?
„…Další údaje jsou ještě horší - 62 % nevěří Evropské unii,…“
A to je snad nějak neočekávané? Vždyť přeci nominace do Europarlamentu sloužila zdejším politickým stranám především jako odkladiště nepohodlných, vyčpělých nebo jinak neužitečných politických existencí? (Ostatním, kteří mezi ně nespadají; ba i takoví/takové jsou, se omlouvám a prosím o prominutí zkratkovité povšechnosti)
„…66 % nevěří Senátu a Poslanecké sněmovně dokonce důvěřuje pouhých 24 % lidí.“
A to ještě někoho překvapí? Jak to? Vždyť jsme si tam zvolili stejné lumpy jako jsme my sami podle principu: lůza volí lůzu. Jen jsou jenom o něco vychytralejší, o něco drzejší, o něco bezohlednější, než bychom my sami dokázali být. Takže je vlastně obdivujeme a proto si je taky volíme. Ale přitom nezapomínáme co jsou zač a moc dobře víme, proč se do té politiky tak hrnou. Jasně, pro to samé, pro co bychom se tam tlačili i my. Jen kdybychom dokázali být o něco vychytralejší, o něco drzejší, o něco bezohlednější.
„…ale zpochybňovat samotný Senát nebo Ústavní soud jako základní pilíře demokracie a pojistky proti erozi systému…“
Co je to za pojistku a čeho, a jak dlouho ještě bude, když pochází, z volby stejného elektorátu, který sice zvolil parlament, ale 7 z 10 jeho voličů mu nedůvěřuje? Není to třeba tak, že lůza volí lůzu, právě protože moc dobře ví, koho a proč zvolila? Tak jí pochopitelně zároveň nedůvěřuje a zrovna tak jí pohrdá? Proč bych si měl vážit někoho, kdo je zrovna takový lump jako já? Že je jen trochu víc vychytralejší, o něco drzejší, o něco bezohlednější, než bych dokázal být sám?
Charismatický, vypočítavý, agresivní?
„…Ani se neodvažuji pomýšlet na situaci, kdy by někdo charizmatický, vypočítavý, dostatečně agresivní a schopný tyto nálady uchopil - podnebí by tu pro takového lídra bylo…“
Pozdě! Takový vypočítavý, dostatečně agresivní a schopný „uchopil“ už tu dávno je. Je třeba personifikovat? Myslím, že ne.
Kamenná deska, hliněná tabulka nebo papír?
…Češi nevěří ani současnému volebnímu systému, respektive věří, že může být vládou zmanipulován. Celých 60 % občanů se vážně obává, že korespondenční volba umožní volební podvody…“
Tady je třeba ocenit, jak důkladně si počínají subversní entity Sovětského svazu, pardon… Ruska, nebo že by sovětského Ruska? No řekněme Říše zla (velmi trefně pojmenovaná blahé paměti ještě příčetným presidentem USA Ronaldem Reaganem) tady zaznamenává nemalý úspěch. Když to nejde přes krasobruslení, biatlon nebo hokej, půjde to přes interfernet. Tak dlouho jste si holenkové zahrávali se svobodou slova a teď to máte. Vašimi vlastními vymoženostmi vás srazíme na kolena. Вот это настоящий российский мир.
Zápach nebo vůně minulého století
„…Každý třetí občan v České republice by neprotestoval, kdyby se vrátila totalita a dokonce tito respondenti vnímají totalitu jako lepší vládní zřízení než to současné. Celých 33 % voličů si přeje návrat režimu, kde neexistují volby - kam jsme se to dostali?“
Slušnost vetknutá mi výchovou z dob minulého století, mě nabádá raději neodpovídat. Alespoň ne přímo. Jen bych si to depresivní vidění dovolil poněkud pootočit. Mě to naopak přijde jako nezanedbatelný úspěch a pokrok, že za necelých čtyřicet let, jakž takž demokratického vývoje se najde už jenom 33 % pošuků, kterým demokracie vadí.
Tak komu tedy věřit/nevěřit?
„…právě průzkumy veřejného mínění dokládají zmatení voličů…
Lidé se obávají, nedůvěřují vládě, aliancím ani institucím a ovlivněni volební rétorikou pochybují o samotném smyslu demokracie i voleb.“
To bezesporu ANO. Pokud má někdo místo mozku strouhanku, tak rozhodně ANO.
Co je účelem toho všeho
„…účel světí prostředky, pak již bude pozdě…“
Zní to až jako prorocká slova. Možná to dokonce řeholní bratři řádu jezuitů tak nějak i mysleli. Každopádně reminiscence na středověk se v současnosti zdá více než přiměřenou. Jen bych byl osobně raději, aby se nenaplnila. Je to za současného stavu nesmiřitelného společenského rozdělení snad přání pošetilé, ale co kdyby…?
Krize sem krize tam, byli jsme před krizí, budeme i po ní
„…Absurdní a nebezpečná aféra kolem přijetí peněz od drogového dealera je dle mého názoru nejen mezinárodní ostudou, ale také největší krizí současné vlády Petra Fialy…“
Tak osudově zle bych to neviděl. Současná politická garnitura (a část z ní jsem sám svobodně volil) svoji důvěryhodnost odpískala sama už mnohem dříve, než vyrukoval Don Pablo se svým „Černým Petrem“. Takže „Nihil novum sub Sole“. Bráno čistě věcně a s jistou mírou nadhledu, stalo se leda tak „prd“. Ostuda to sice je, o tom žádná, ale hlavně že přitom nikdo neumřel. (Alespoň tedy prozatím ne.)
„…současné kroky Andreje Babiše a dalších v reakci na bitcoinovou aféru Pavla Blažka ženou společnost jen k dalšímu prohloubení nedůvěry…“
Hm, a čekal snad někdo, že si takovou šanci, dorazit skomírající vládní koalici nechá STBabiš ujít? On není hlupák. Lump to ANO, ale rozhodně ne hloupý.
Zachrání nás nový „führer“?
„…Soupeřící tábory si navzájem škodí, mstí se a rétorické klání dosáhlo rozměrů, kde téměř každý den někdo z volených reprezentantů napadne instituce státu zajišťující demokracii, … , jinak přijde lídr schopný využít ty nejnižší společenské pudy a zaútočí na samotný demokratický systém - dnešní politici pro takovou budoucnost dělají vše, co mohou…“
Nejprve jen k poslední větě poznámku: Co asi tak očekávat od někoho, kdo vstoupil do politiky ze zištných důvodů a ví, že za čtyři roky (s výjimkou poslance Marka Bendy; ten to má jisté až do kremace) musí nahospodařit tolik, aby s tím, včetně příbuzenstva, vystačil nadosmrti? Lze od někoho takového očekávat, že se bude dnem a nocí bít za zlepšení života těch bezejmenných zástupů, co mu jsou vcelku u …? Tedy krom dne, kdy vhodí volební lístek s jeho jménem do urny. Tím mu onen volič na další nejméně čtyři roky slibuje, že bude o sto šest pracovat, vydělávat a odvádět daně, aby se jeho poslanci/poslankyni dobře dařilo. A co za to? Otázka vskutku hamletovská.
Nebo že by snad poslanci/poslankyni, poslanému/poslané do parlamentních lavic snad nezáleželo na prosperitě, zdraví, bezpečnosti a spokojenosti jeho voličů?
A povdzte mi Kefalín, čo je to hen tá demokrácia?
Ovšem to (co je v tomto odstavci uvedeno výše) je ze všeho nejděsivější, na co autor poukazuje. I když to tak nevypadá, ukazuje to na kruciální slabinu toho systému společenského uspořádání, kterému jsme si navykli říkat „demokracie“. Co je to onen „démos“-„lid“ v původním slova smyslu?
Necítím se povolán a ani k tomu nemám příslušné vzdělání, abych se mohl pustit do filosofického rozjímání, co je to ta „demokracie“ vlastně zač.
Ovšem co moje chabé znalosti historie sahají, byla původní „antická demokracie“ nikoli všelidovou, ale ve skutečnosti výběrovou. Demokratické rozhodování, co a jak bude, náleželo mravným, chytrým, schopným, majetným (a obvykle i příčetným), kteří přinášeli své společnosti prosperitu a rozvoj. Jsou snad politici nabízení zdejšími politickými stranami co poslanci/poslankyně v něčem podobní těm antickým?
Jen mě tak mimoděk napadá, zdali současná demokracie není náhodou přesně taková, jakou jí činí její hegemon, tedy onen lid? Pokud lid bude stát za prd, tak jaká asi bude jím provozovaná demokracie? A pochopitelně i naopak.
P.S.:
V úctě zdravím, pane Thomasi Pauknere a děkuji za Vaši podnětnou a k zamyšlení vybízející stať, kterou jsem si dovolil využít jako odrazový můstek k vlastním úvahám. Za to Vám ze srdce upřímně děkuji.
Jan Michálek
