Článek
Charles Bukowski je autor, na nějž jsem vlastně logicky narazil při čtení svých oblíbených beatníků. Každý rok přečtu aspoň jednu jeho knihu, ať už jde o romány, básně nebo povídky. Teď jsem sáhnul po titulu „Absence hrdiny“, což je kompilace jeho knižně nevydaných textů. Ty jsou chronologicky řazené a pocházejí z celého jeho tvůrčího období.
Jde tedy o mix povídek, esejí, novinových sloupků, ale i předmluv do knih či recenzí. Je tu i povídka, popisující známou příhodu z Bukowského literárních počátků, kdy mu jeho otec vyhodí všechny texty a psací stroj na zahradu, když zjistí, co je jejich obsahem. Hank pak posbírá, co nevzal vítr a odchází z domova.
Spisovatel má těžkej život. Jak si jednou zvykneš na psaní, už ti nic jinýho nejde od ruky. Všechno pak závisí jenom na tom psaní, a když nemáš úspěch, tak chcípneš.
Vlastně by se leckomu mohlo zdát, že Bukowski je jen guláš oplzlých historek, sbírání sexuálních zážitků, alkohol, asociální chování, výtržnictví a sázení na koně. A jo, to všechno tam je. Ale to by nemohlo k jeho úspěchu stačit. Bukowski na tyhle vlastně braková a pornografická témata lákal čtenáře, aby mu pak ale mohl dát mnohem víc.
A tak se vyplatí číst pozorně, koukat se pod povrch a všímat si, jak si se čtenářem hraje. Jak svý texty prokládá osobitejma životníma postojema. Často, plnými kontroverze, ale čtenář má o čem přemýšlet.
Chtěl jsem si vydělávat psaním, protože jsem v noci rád nasával a ráno se mi nechtělo vstávat. Uměl jsem psát nechutný povídky, třeba o znásilnění nebo o vraždě, prostě o věcech, co by spousta lidí ráda dělala, ale nemá na to kuráž, takže jsem to psal pro ně tak, aby to bylo uvěřitelný, oni si z toho stříkali do kalhot a já si to nechával zaplatit. Měl jsem rád slova. Uměl jsem je roztancovat jako sboristky nebo si z nich udělat náboje do kulometu.
A i když sám Bukowski tvrdí, že jen hledá návnadu pro zvrácené já svých čtenářů, je v něm ten fantastický básník a choreograf, který svá slova umí roztančit. Jeho texty nejsou jen bezduchým brakem, je v nich poezie i něha i opravdovej život. Na nic si tu nehraje, protože většinu těch zážitků sám prožil před tím, než si je pro literární podobu přibarvil.
A tyto prožitky a poezii a opravdovost naopak postrádám u hudby kapely Chinaski a jo, proč je sem tahat, když se po Bukowského alter egu pojmenovali dávno, jako dvacetiletí studenti? Je to vůbec fér je tu zmiňovat? Možná, že ne, ale určitě nebudu sám, komu reflexivně začnou hrát jejich písně v uších, když se jméno Chinaskiho objeví v některé z povídek, což jim nemůžu zapomenout. Dnes ale, ve spojení těchto dvou světů, kromě jména žádný průnik nevnímám.
Knihy Charlese Bukowského tu už roky vydává Argo v krásné jednotné edici. Člověk s trochou sběratelského ducha pak často neodolá a chce ji mít kompletní.
Kniha „Absence hrdiny“ vyšla v prvním vydání v roce 2014.
