Článek
Zvukový smog se na nás řítí ze všech stran. Hudba zní téměř všude, ať už jdete nakupovat, sednete do taxíka, jdete na jídlo do restaurace nebo jste u doktora. Skoro každý má puštěné rádio a pouští hudbu, o níž má často pocit, že se přece musí každému líbit. Nebo alespoň nevadit. V tom se ale tito samozvaní DJové pletou.
Občas se věnuju hudební publicistice a hudba je zásadní součástí mého života. A jo, když jsem byl mladší, snažil jsem se (ať už v práci nebo i jinde) podsouvat kolegům a známým muziku, u níž jsem byl přesvědčení (a dlužno dodat, že právem), že je kvalitní a hodnotná. Prostě nádherná. Čím jsem ale starší, tím víc chápu, jak otravné to ode mne mohlo být. Vkus každého člověka je jiný, na každého působí okolní věci jinak. A to, co jednomu vyvolá blažené pocity může druhého vytočit a rozčílit. A dokonce i hloupá a podbízivá hudba může někomu dělat dobře.
Obecně se má za to, že to, co hrají naše nejprůměrnější a nudná rádia, tedy střední proud často umělých a nudných zpěváků přece nemůže nikoho otravovat. Ta Vondráčková nebo Janda (jasně, že Dalibor) nebo David, prostě osmdesátkové hity, to je přece taková pohoda. A tak na nás podobné hrůzy útočí nejen z rádií (tam to nevadí, stačí rádio neposlouchat nebo naladit jinou stanici), ale i z mnoha veřejných míst. Slyšíte to v restauracích, obchodech, u doktora, v lázních a často i v tom autobusu.
Většinová společnost podobnou hudbu toleruje, považuje ji za neškodnou. Ale kdyby se na stejných místech hrála nějaká alternativa, industriál, noise nebo třeba metal, lidé si začnou ve velkém stěžovat. Dokonce i ti autobusáčtí odboráři by asi neprotestovali, protože - co asi tak mohou odboráři poslouchat, že jo?
Nedávno jsem byl na operaci páteře, před tím jsem absolvoval skoro rok lítání po doktorech. Aktuálně jsem v lázních. Často šlo o delší, třeba půlhodinová vyšetření a skoro vždy měl vyšetřující puštěné rádio, které reprodukovalo hudbu ještě méně příjemnou, než byl samotný lékařský zákrok. Nejhorší to bylo na jednom neurologickém vyšetření, kde jsem dostával střídavě nepříjemné elektrošoky do končetin a vedle toho ještě nepříjemnější šoky do uší od Michala Davida a dalších představitelů nejodpornějšího normalizačního popu. Když jsem požádal lékařku, zda by to rádio mohla vypnout, protože mne ta hudba dělá špatně, divila se a řekla, že jí se to líbí, ale alespoň to ztlumila. Na druhou stranu to možná odvádělo pozornost na nepříjemný lékařský zákrok, který byl přebíjen zážitkem ještě nepříjemnějším.
A stejně je to i v autobusech. Chápu, že řidiči to nemají snadné, celý den sedí za volantem a hudba jim může pomoci k tomu, aby den uběhl rychleji. Jenže jim často chybí soudnost a muziku pouštějí nahlas skoro přes celý autobus. Aspoň v Praze mám takovou zkušenost. A tak by bylo skvělé, kdyby se k podobné vyhlášce přidalo i hlavní město. A po něm i další místa, kde jsme nuceni poslouchat hudbu, na kterou člověk nemá chuť, náladu nebo ho obtěžuje.
