Článek
Už roky si užívám četbu sloupků Evy Turnový. Jsou plný vtipu, krásnejch her se slovy i jazykem jako takovým a taky schopnosti, ironizovat a shodit snad každou složitou situaci a díky tomu nádherně přežít vlastně cokoliv.
Turnový háj
Eva Turnová ty sloupky průběžně psala pro různá média, já je ale chytám u ní na facebooku. A baví mne jejich lehkost, vytříbené pointy i to, jak neortodoxně a s nadhledem se na svět dívá.
Je to trochu jako obraz „Svatba manželů Arnolfiniových“ od van Eycka. Jeho geniální oko zachytilo vlastně běžnou situaci po svém, s rozšířenou perspektivou a já mám pocit, že to, co uměl udělat on štětcem, dokáže Turnová perem nebo klávesnicí.
Chvíli jsem se bavila představou, že po historce o setkání s Mejlou Hlavsou zazní třeba píseň „Říkal si Hurikán“ a po zmínce o oblíbených skladbách Václava Havla se éterem ponese „Sladké mámení“, aby se posluchač mohl oklepat z tíže temného undergroundu a spočinout na vlnách hudební lobotomie.
Teď vyšel už desátý soubor jejích sloupků z posledního roku, knihu zas doplňují autorčiny malby. A já si rád ten ucelený pohled na uplynulý rok připomenu, i když jsem většinu textů četl průběžně v době jejich vzniku.
V té aktuální kronice tak mimo jiného sledujeme vypořádávání se s covidem, je tu text věnující se Putinovské agresi na Ukrajině, je tu i ta příhoda s nelogickým sestavováním playlistu ve veřejnoprávním rozhlase, nebo příhody z cestování vlakem.
Turnový háje jsou krásnou kronikou uplynulých let a vlastně tu chuť a vůni a podstatu roku vystihují líp, než novinové ročenky.
Kniha „Turnový háj 10“ vyšla v roce 2022 u nakladatelství Eturnity.
