Hlavní obsah
Umění a zábava

Jak jsem dělal američanům PR

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported license.

Člověk je leckdy životem unášen do takových zákoutí, že se nestačí divit.

Článek

Skoro vždycky, když napíšu nějakej text, najde se čtenář, který s mým názorem nesouhlasí, ale chybí mu argumenty. Takovej člověk si zřejmě myslí, že objevil Ameriku, když poukáže na to, že Průša je úchyl.

Jmenuju se totiž Honza Průša a tohle je příběh mýho jména. Nebo spíš příjmení, který vždycky vyvolávalo nejrůznější asociace a je fakt, že mi to lidé, jako Lou Fanánek Hagen, nezjednodušili.

Ale začněme od začátku. Někdy na základní škole, asi na druhém stupni, jsme začali probírat Jaroslava Haška a v ukázce, kterou jsme měli v čítance, se objevila postava drogisty Průši. To vyvolalo bujaré veselí, drogista byl spolužáky chápán buď jako dealer, nebo jako feťák. A i když pro nás byly drogy něčím tajemným a nepředstavitelným, drogista Průša se chytnul.

Když pak v roce 1992 vydala kapela Hagen Baden svůj debut, vše se změnilo. Drogista byl náhle zapomenut a já začal chápat všechny ty Jitky, z kterých udělal Zdeněk Svěrák krávy. Mé jediné štěstí bylo, že se nejmenuju Petr. Ani tak nebylo příjemné, když na vás spolužáci v době gradující puberty pokřikují, že jste úchyl.

Člověk se ale obrní a brzy to přestane vadit. A tak dnes v internetových diskuzích všechny ty diskutéry s názorem, ale bez argumentu, upozorňuju na to, že ne, nejsou to Tři Sestry, ale Hagen Baden a ne, ta píseň se nejmenuje Průša je úchyl, ale jednoduše Průša.

Na druhou stranu to má i své výhody. Když se někde na úřadě, u doktora nebo kdekoliv jinde, kde jsem nový, představuju, často je mi blbě rozumět. Dialog pak vypadá zhruba následně:

  • Průša
  • Douša?
  • Ne Průša
  • Průcha?
  • Ne, jako v tý písničce.

Tady se většinou každej chytne.

Překvapivě dopadla i má účast na Conversion konferenci v Londýně. Zaměstnavatel, kterým tehdy byla Česká spořitelna, a který mne na konferenci poslal, za mne zapomněl uhradit vstupné. Dohadoval jsem se u recepčních u vchodu, hledali jsme, kde se stal problém a tak jsem byl vyzván, abych své jméno spelloval. Pí ár jů es ej říkám, na což se slečny překvapeně tázaly, zda fakt dělám PR spojeným státům. Zřejmě nečetly Švejka ani neposlouchaly Fanánka.

Aktuálně naše příjmení vytáhl z úchylných světů pan Průša, výrobce 3D tiskáren stejné značky. Zdálo by se, že všechno dobře dopadlo. Ale divili byste se, kolik lidí se mne dnes po vzájemném představení ptá: „Jé, Průša, uměl byste mi sehnat tiskárnu se slevou?“

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Prusa Research

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz