Článek
Vždycky, když někdo třeba jen naznačí, že by se mělo za lékařskou službu platit, ať už symbolickým poplatkem, příplatkem za nadstandard, nebo jakkoliv jinak, těch modelů může být celá řada, setká se s nesouhlasným stanoviskem. A pokud jde o politika, je to nejlepší krok k jeho politické sebevraždě.
Dokud člověk k doktorům moc nechodí, nedokáže si představit, jak neefektivního molocha si krmíme. Od března to ale zažívám na vlastní kůži. Začal jsem se léčit s problémy s krční páteří. Nejdříve to vypadalo na ortopedický problém, následně na neurologický a ve výsledku půjde o neurochirurgický zákrok, který bude realizován zřejmě na začátku příštího roku.
Absolvoval jsem velké množství vyšetření. Rentgeny, magnetickou rezonanci, neurologická vyšetření a měření, magnetoléčbu, rehabilitace. Kromě praktického lékaře jsem navštívil ortopeda, několik neurologů, neurochirurga, fyzioterapeuty. A tam, kde doktor nějakým způsobem vybíral poplatky, vše probíhalo efektivněji a lépe. Pacienti měli o vyšetření zájem a nezneužívali lékařskou péči.
Nechci řešit, zda je výběr poplatku v současném nastavení legální, případně jak kreativně se musí do služeb implementovat, aby jej to které zařízení mohlo použít. Fakticky to ale i dnes používat lze a přináší to jen pozitiva. Je to k dobru lékařské péče. Pro ilustraci uvedu dva příklady.
V průběhu léčby jsem absolvoval dvě sady rehabilitací. Jako první jsem si vybral zařízení, kde bylo vše zadarmo. To vedlo ke dvěma případům negativního chování pacientů.
Tím prvním byl nezájem o léčbu. Byl jsem svědkem mnoha složitých hledání termínů objednání. Pacienti často nechtěli měnit svůj zaběhnutý režim, terapii plánovali komplikovaně, nechtěli se přizpůsobovat. Druhým nešvarem byla absence. Nezřídka jsem se setkal se sestrou marně hledající objednaného člověka, který ale bez omluvy nedorazil.
Druhé rehabilitační zařízení tento problém řeší přes peníze a funguje to. Za zavedení do systému zaplatíte jednorázovou pětistovku, měnit termíny lze jen z vážných důvodů (nebo za poplatek) a za absenci zaplatíte také pětistovku. A když nepřijdete a neozvete se, následující termíny se automaticky ruší. Hned je tu vidět, že pacienti jsou zodpovědnější, terapeuti nemají zbytečné prostoje. Prostě je to efektivnější. A i já sám jsem na sobě vnímal větší poctivost a zodpovědnější přístup. Jen proto, že v tom mám nepatrnou finanční spoluúčast.
A to samé bylo i na neurologii, kde jsem platil za objednání termínu. Díky tomu člověk absolvuje vyšetření v rozumném čase od zjištění, že nějakého neurologa potřebuje (k lékaři jsem šel dva dny od objednávky). A pacient se zas chová zodpovědněji nejen kvůli zdraví, ale i proto, že nechce přijít o těch několik stokorun.
Samozřejmě nejde generalizovat, ale popsané jevy byly poměrně časté a jakýsi společný vzorec v nich nelze zpochybnit.
Pokud chceme efektivní zdravotnictví, určitě by mu pomohla přímá forma finanční spoluúčasti ze strany pacienta, stejně tak plná legalizace širokého spektra zpoplatněných nadstandardů.
Pokud je stávající vláda zodpovědná a já věřím, že ano, pokusí se o nalezení způsobu přímé finanční účasti pacientů. Ať už obnovením regulačních poplatků, které populisticky zrušil ministr Němeček ze Sobotkovy vlády, nebo najde jiný a sofistikovanější přístup. Jen tak přestaneme ve zdravotnictví plýtvat prostředky i prací lékařů.
