Článek
Jiří Strach se v poslední době stal specialistou na mysteriózní thrillery, v nichž se potkávají tajné řády s démony a tajemnými rituály. Jeho předchozí série Ďáblova lest, Ztracená brána a Labyrint už s podobnými fenomény pracovaly a fungovalo to velmi dobře. A tak nebylo velkým překvapením, že vznikla série delší, Lovec.
Hlavním tématem tohoto nového příběhu je zlo ve všech možných formách, démoni mezi námi a boj s nimi. Rozmazávají se hranice toho, kdo je na které straně, příběh se stává nepřehledným, stejně jako v životě samém. Nalezení a dopadení pachatele je nad možnosti běžných postupů policejního vyšetřování. A případy řeší lovec, který pracuje pro tajný řád a udržuje rovnováhu mezi dobrem a zlem.
Všechno výše napsané zavánělo příslibem dalšího strhujícího příběhu, ale zdá se, že opakovaný vstup do podobné vody už nestačí. Strach, jakoby se tu stal rutinérem a aktuální příběh, který neměl zrovna nejsilnější scénář, natáčel na jistotu. Celé se to velmi pomalu rozjíždělo a natahovalo, pomohlo by zkrácení do formátu minisérie. A tak Lovec zůstane svou oblibou spíše (nebál bych se napsat zcela jistě) na chvostu výše zmiňovaných thrillerů režiséra Stracha. A to je škoda.
Celý příběh byl totiž důmyslně vystaven jako otevřená kritika římskokatolické církve. Řád, který tu má ochraňovat lidské společenství, protože zná tajemství toho, jak zde působí démoni a umí je likvidovat (i když v rozporu se zákonem) není žádná skupina hrdinných a čestných bratrů. Je to organizace se všemi chybami, které každé takové uskupení má.
Jsou tu vzájemné mocenské boje, vyskytují se tu čestní a hrdinní muži, kteří by pro dobro udělali cokoliv, ale jsou tu i odporní kariéristé a manipulátoři, kteří jsou schopní všeho, jen aby neztratili vliv. A tak politikaří, manipulují, lžou a podvádí, mučí a vydírají slabší jedince. Bojí se, že by jim přiznání pravdy nemuselo hrát do karet, bojí se a ví, že pravda a dobro pro ně nejsou výhodné. Že pro jejich dobro je dobré obecné zlo.
Strach tak otevřeně popisuje poměry, které můžeme vidět u některých představitelů katolické církve. Kardinál onoho tajného řádu v seriálu Lovec jako by svým vystupováním a chováním připomínal Dominika Duku. Člověka, který se snaží podobně manipulativně rozdělovat společnost, záměrně vypouští do veřejného prostoru démony a zlo ve formě demagogických a nepravdivých vystoupení, které třeba nedávno znovu předvedl v rozhovoru s Martinem Veselovským na DVTV.
A tak je škoda, že se Strachovi nepovedlo natočit podobně silný a úderný snímek jako byla třeba Ztracená brána. Jeho kritika by byla více na očích a možná by svým dílem dokázal na dané téma vyvolat celospolečenskou debatu. Takhle to ale spíš vypadá, že celá tato sympatická snaha přijde vniveč a seriál bude brzy zapomenut.
