Článek
Ondřej Galuška vydal na konci minulého roku sólovou desku Stručný úvod do filosofie marnosti. Desku svěží, nápaditou a osobitou po hudební i textové stránce a nejen já ji považuju za to vůbec nejlepší, co na tuzemské hudební scéně v roce 2022 vzniklo. Všechny texty z toho alba jsou propletené filozofickými úvahami, které se dotýkají právě marnosti. Pár měsíců po vydání desky je tu stejnojmená kniha.
Galuška je muzikant a filozof, na Filozofické fakultě UK vystudoval filozofii a religionistiku. K tomu je dost sečtělý, má v sobě přirozeného badatelského ducha a schopnost zastavit se a na dané téma se podívat jak zaujatě a subjektivně, tak odstoupit s objektivizujícím nadhledem. Obě polohy ve Stručném úvodu do filosofie marnosti používá a také do jednoho pojednání spojuje myšlenky druhých. Ty pečlivě vybírá a propojuje do obsáhlého pohledu na marnost, nihilismus, (ne)smysl života nebo nicotu.
Sám nejsem častý čtenář naučných filozofických pojednání, mnohem radši si nejrůznější pohled na svět beru z beletrie. Ten příběh a menší hustota zásadních myšlenek je pro mne čtivější, lépe se mi v ní orientuje a jo, přečetl jsem několik základních filozofických knih od Nietzscheho, Huxleyho, Dalajlámy, Halíka a dalších (teď si vlastně říkám, že nějaké základy ke svému vlastnímu překvapení mám), ale určitě mi víc dali všichni ti Murakamiové, Kafkové, Havlové, Kunderové, Klímové a mnoho mnoho dalších.
Ondřej Galuška je akademicky vzdělaný, ale není to vědecký suchar. Orientuje se v běžných popkulturních odkazech i ve filozofických pojednáních a ani jedny se nebojí použít. Ve své knize propojuje všechny ty světy. Složitější myšlenku některého z myslitelů uvede do svého kontextu a naopak svá slova a poznání podpoří támhle citací Miroslava Petříčka, jindy E.A. Poea a jindy židovskou anekdotou nebo citací z Pratchetta nebo Stopařova průvodce po Galaxii. A ten koktejl, který namíchal jednak podporuje všechny ty „marné“ kapitoly a dává jim smysl a řád, zároveň ale krásně pestře a barvitě uvádí i obyčejného čtenáře do světa leckdy komplikovanějších myšlenek. Stává se jakousi buzolou, která orientačního běžce někam vede a je jen na něm, zda věří tomu, že k cíli.
Je filosofie marnosti dalším pokusem popsat všechno, vytyčit finální hranici, stát se vším? („Všechno je marné.“) V nějakém smyslu to tak lze číst, i když tato kniha nikdy neměla žádnou ambici posledního slova a je psaná čistě z rozmaru, nikoli kvůli nějakému cíli. Se svou omezenou schopností introspekce ovšem nemohu vyloučit ani tu možnost, že jsem zatrpklý pesimistický nihilista, který chce život zošklivit všem okolo.
Vzácným okamžikem jsou pro mne citace z textů písní. Při četbě se raduju, že si s autorem při poslechu všímáme a přemýšlíme o stejných věcech, ať už v písních od Tata Bojs nebo třeba od Jakuba Čermáka.
Ondřej Galuška ve svém pojednání popisuje veškerý ten zmar, nejistotu, nihilismus a onu pověstnou „marnost nad marnost“. Zároveň se ale logicky dotýká smyslu života jako takového. Porovnává život věřícího i atheisty, rozvíjí svá témata ze stejnojmenné desky, která je vlastně nedílnou součástí tohoto celku. A tím, jak je chvíli seriózní, ale v následující větě vtipný, nemá problém ani shazovat sám sebe, dává vlastně celé té marnosti smysl.
Ondřej Galuška - Stručný úvod do filosofie marnosti
Stručný úvod do filosofie marnosti je ohromně inspirativní čtení. Přináší mnohem víc otázek než odpovědí a zároveň obrovské množství pramenů a odkazů, které může její čtenář dál vyhledávat a své (ne)poznání dále rozvíjet. Její přečtení mne obravdu velmi obohatilo a jsem si jist, že se k ní budu opakovaně vracet. Doporučuju všem. Fakt. Stojí to za to.
Knihu Stručný úvod do filosofie marnosti napsal Ondřej Galuška, vydalo ji nakladatelství Togga v roce 2023.
