Článek
Pokud se narodíte v roce 1943 v protektorátu Čechy a Morava, je z dnešního pohledu jasné, co vás čeká. Poslední roky války, padesátá léta a nekonečné roky odporného socialismu s ústavně ukotvenou vedoucí úlohou strany. Komunisté dlouhé desítky let ničili životy obyvatelům naší země. A takových, co v totalitě prožili svá nejlepší léta byly milióny.
Pokud jste ale dostatečně vynalézaví, houževnatí a vytrvalí, máte pozitivní přístup k životu a nechybí vám ani značná míra zaslouženého štěstí, může se stát, že ani roky v deformované společnosti nezahodíte a prožijete je vrchovatě naplněné. Tak jako autor této knihy, jehož cílem v této knižní sérii bylo zanechat svědectví o tom, jak hanebně se komunisté chovali, ať už vládli v Československu, Německé demokratické republice, Sovětském svazu nebo kdekoliv na světě. Abychom nezapomněli a pokud nejsme pamětníky, abychom si tu dobu a její zrůdnost aspoň dokázali představit.
Aktuální třetí díl zaznamenává autorův život od roku 1969, zklamaného po okupaci naší republiky Rusáky. I v této době ale dokáže, jako vědecký pracovník v oboru paleontologie na straně jedné a dobrodruh na straně druhé, uspořádat, z dnešního pohledu neuvěřitelné, expedice.
Už v předchozích dílech jsme zjistili, jak houževnatý a cílevědomý Mydlík byl, když se třeba toužil dostat na studium paleontologie. Tady opět využije obou těchto vlastností, díky nimž nikdy nezmatkuje a rychle koná. A tak zvládne i v té těžké době realizovat expedici Elborz-Zágros do Persie, následně absolvuje další expedici do Ekvádoru, kde vyleze na nejvyšší činnou sopku Cotopaxi a vybraní členové výpravy dokonce uspořádají prvosestup do jejího kráteru. Později se vypraví na další cestu do Lybie, kde mapuje Saharu a na konci 80. let minulého století absolvuje další vědeckou cestu na Sibiři.
Vedle toho pomáhá přátelům z NDR, kteří jsou v hledáčku Stasi, přátelí se s Vráťou Brabencem a Ivanem Martinem Jirousem a na nějakou dobu jim a skupině The Plastic People Of The Universe poskytne útočiště ve svém statku na Zlatém kopci. Vedle toho se věnuje práci ve skautském oddílu nebo tiskne knihy.
A tak čtete poctivě a střízlivě popsané příběhy dvaceti let autorova života a jste překvapení, jak naplněný ten život byl. Protože množství jeho fascinujících zážitků a setkání by vydalo u běžného smrtelníka na životů několik.
Mydlík je ve svých vzpomínkách velmi všímavý (třeba na příkladu toho, jak byl elektronový mikroskop opravován v Československu, NSR a SSSR nádherně vystihuje rozdíly mezi těmi třemi státy) a také poctivý. Na nic si nehraje, nesnaží se nic přikrášlovat. Jeho vyprávění mu věříte, rozumíte mu, i když se nejedenou divíte, co vše zvládl a jak pozitivně k životu přistupoval, a to třeba i v případě, kdy si ruku zranil tak, že mu musel být amputován prst.
„Život v kalné době“ a celá trilogie je nesmírně důležitým svědectvím toho, jak odporně zasahovali komunisté do lidských životů. Zároveň je psaná poctivě, čtivě a ve vší skromnosti. Tak, aby byla srozumitelná i pro čtenáře, který se narodil až po roce 1989. I tak je pro všechny případy doplněná slovníkem, který některé pojmy vysvětluje. Bylo by skvělé, kdyby se dostala k co nejvíce čtenářům. Zvlášť v době, kdy se někteří lidé snaží zvěrstva komunismu relativizovat.
Na samý závěr popisuje autor jednu skautskou hru, která výborně vystihuje i jeho přístup k životu a tak tady ten konec knihy ocituji: Hra je jednoduchá. Ještě před odjezdem na tábor obdrží každý oddílák nějaký specifický úkol. Netuší však, kdy bude vyzván k jeho splnění. Jako spící agent čeká, až bude pomocí hesla probuzen do akce. Stává se to většinou uprostřed tvrdého spánku. Heslo zní: „Běží ti čas.“ Samozřejmě že se hodnotí nejen splnění úkolu, ale i reakce na náhlé probuzení. Někdo zmatkuje a někdo se rychle orientuje a koná. Takže se s vámi všemi loučím připomenutím: „Beží nám čas.“
Knihu „Život v kalné vodě aneb Bahno, kam se podíváš“ vydalo nakladatelství Uvnitř v roce 2024.
