PJ Harvey očarovala vyprodanou Lucernu. A to hned dvakrát

Zpěvačka Polly Jean Harvey odchází z pódia. Zbývající muzikanti předstoupí dopředu a zahrají „The Colour Of The Earth“. Jsme zhruba v půlce koncertu. Kapela právě odehrála celou aktuální desku „I Inside The Old Year Dying“ vydanou letos v létě. Návštěvníci obou koncertů každou píseň odměňují bouřlivým potleskem. Celá kapela vždy na chvíli jakoby zkamení a vychutnává si ten pocit vzájemného propojení s posluchači. A ti, kdo doteď třeba jen trochu pochybovali, si ujasnili, jak skvělé aktuální album je.

Tohle je vzácné. Muzikanti často z novinkových alb vyberou jen pár písní a zbytek koncertního programu doplní prověřenými hity. Ale zahrát celou desku od začátku do konce je neobvyklé a riskantní, ale já, jako návštěvník koncertu, to velmi oceňuji.

Ve druhé části večera nás zpěvačka provede průřezem z jejích dalších alb od debutového „Dry“ z roku 1992 až po „Let England Shake“ z roku 2011.

PJ Harvey má pro tuto koncertní šňůru přesně daný, pečlivě sestavený setlist. Koncerty jsou jeden jak druhý, přesto není na škodu navštívit jej dvakrát. Zvlášť, když tu ta příležitost byla. Poprvé je člověk okouzlen a vtažen do silné a přesto intimní atmosféry Pollyiných písní. I podruhé vás písničkářka očaruje, ta magie nezmizí. Ale máte navíc prostor více si všímat a zaznamenávat některé technikálie.

Celé vystoupení je vlastně pečlivě připravené divadlo. Všechny ty taneční kreace, zpěv z toho či jiného místa, sehnutí se, jemné pohyby rukou. To vše je automatizované. Přirozeně to z těch písní vychází a vede zpěvačku i kapelu. Třeba toho si posluchač všimne a uvědumuje si to hlavně druhý den, kdy se vše přesně do puntíku opakuje.

To ale neznamená, že by vystoupení chyběla energie nebo že by šlo o hru na něco, čímž zpěvačka není. O nějaké předstírání. Vše je silné a autentické.

Křehká zpěvačka se na pódiu vznáší jak víla, kouzlí a čaruje a vlastně jednodoše postavená scéna s příjemnými domáckými rekvizitami (stolek s nápoji, křeslo, židle) ještě víc navozuje tu příjemnou atmosféru. Jako bychom byli někde v obýváku u Polly Jean.

Oba koncerty se povedlo nazvučit tak, jak jsem v Lucerně dlouho nezažil. Naposled snad na koncertu Lou Reeda v roce 2000. Výborně vynikne čistý zpěvaččin hlas, všechno to štěbetání ptáčku a další přírodní zvuky, ale i housle Jamese Johnstona. Zboostrovaná kytara nepřekryje zbytek nečitelným zvukovým mrakem, ale i v ní jsou výborně slyšet všechny ostatní nástroje.

To všechno včetně obrovského charismatu zpěvačky jí hned od úvodní „Prayer At The Gate“, kterou začala zpívat zahalená v bílém světelném kuželu, pomohlo vyprodanou Lucernu takřka uhranout. Vtáhnout posluchaže do svých niterných světů. Byla radost a štěstí být u toho.

PJ Harvey vystoupila v pražské Lucerně 18. a 19. října 2023.