Pojďme posunout policejní 22. hodinu. Nebo aspoň buďme tolerantní a nestěžujme si na Metronome

V sobotu 22. června se na facebooku pražského politika Jana Čižinského objevila zpráva následujícího znění: „Milí sousedé, včera si desítky z Vás oprávněně stěžovaly na noční hluk z Výstaviště. S akcí Metronom festival nemá Praha 7 nic společného, nijak se na ní nepodílí, nijak se k ní nevyjadřuje. Jde o akci magistrátu na Výstavišti, které spravuje magistrát. Hudební festivaly do města patří. Musí ale trefit křehkou rovnováhu mezi oprávněným zájmem organizovat festival a kulturu v centru města a oprávněným zájmem obyvatel moci usnout a vyspat se. Včera se to bohužel nepodařilo. Zkouším se spojit s organizátory. Zatím se mi to ale nepovedlo. Budu to zkoušet dál. Budu apelovat na dodržování nočního klidu. Včerejší noc se opravdu nemá opakovat.“

Odhlédněme od toho, že pan zastupitel ani neumí správně opsat jméno festivalu a tradičně reaguje způsobem „já nic, to magistrát“. To smutné je, že se snaží získávat politické body na vzájemné netoleranci a tu ještě více prohlubovat.

K létu venkovní hudební produkce patří na celém světě. U nás se ale bohužel v posledních letech objevují lidé, kteří se snaží podobné akce omezovat nebo zakazovat. V minulém roce řešily problém s hlukem Ledárny Braník, aktuálně jsou zavřená Kasárna Karlín. A teď lidem vadí čtyřdenní hudební festival.

Žijeme ve městě a k tomu zvýšený hluk patří. Město by mělo sloužit všem skupinám obyvatel. Těm, kteří se chtějí bavit, těm co chtějí sportovat, těm co mají rádi kulturu nebo těm, co potřebují projevit svůj politický názor. A proto je v pořádku, že se tu konají různé akce, které přinášejí Pražanům na jedné straně nové zážitky, na straně druhé různá omezení. Uzavírky v rámci maratonu, zábory míst a hluk v době demonstrací. A nebo hluk ve večerních hodinách. A ještě jednou to zopakuji - je dobře, že město žije a jediné, co by mělo řešit je správné a včasné informování svých obyvatel o očekávaných omezeních.

Město je samo o sobě hlučné prostředí. Přináší skvělou občanskou vybavenost, pracovní místa, ale vždycky je to něco za něco. A na každém z nás je, zda zvolíme bydlení v Praze a akceptujeme auta, tramvaje, hluk, prach a nebo se odstěhujeme na samotu k lesu a pro změnu akceptujeme, že to mají děti daleko do školy, nejsou tu žádné kroužky a není kam chodit za kulturou.

Lidé jsou ale čím dál méně tolerantní a chtějí všechno. Jeden den chtějí klid, ale jiný, když se hraje hokej, chtějí ti samí právo na to si pořádně zařvat a zafandit v nejbližší hospodě nebo na náměstí. Přestěhují se do centra Prahy a začnou vyvíjet tlak na to, aby jim do ulice nejezdila auta. Ta auta, která tam byla dřív než oni. A nebo se nastěhují do domu, kde sídlí rockový klub a pak začnou usilovat o jeho zrušení. To nejsou hypotetické příklady, oboje jsem opakovaně řešil s notorickými stěžovači a věčně nespokojenými lidmi.

V jižních zemích Evropy jsou noční produkce a noční život obvyklé. Je to dáno počasím a životním stylem. A tak například v Itálii je noční klid až po 24:00 hodině, Španělsko žádný noční klid nemá. I u nás by stálo za to parametry nočního klidu přehodnotit.

Proč nevyjít vstříc oběma skupinám obyvatel. Pro ty, co mají rádi ticho, nechme noční klid v podzimních - jarních měsících tak, jak je tomu dnes. A v létě jej posuňme na půlnoc.

Právě letní měsíce už i v našich krajích připomínají ono italsko-španělské podnebí. V létě je přirozenější užívat si venku pěkných večerů někde na zahrádkách nebo hudebních akcích. Děti nechodí do školy, takže je hluk nemůže tolik rušit. A lidé stejně čerpají dovolené. Ideální období pro uvolnění přehnaně přísné 22. policejní hodiny. Zákony, pravidla a vyhlášky by se přece měly upravovat tak, aby lidem sloužily. Aby vycházely z aktuálního životního stylu. A aby nezvýhodňovaly žádnou skupinu.