Článek
Když naši zákonodárci zavedli přímou volbu prezidenta, mohlo se zdát, že jen rozšiřují demokratické principy v naší zemi. A občanům dávají do rukou nástroj na to, zvolit si tu správnou a nejlepší osobnost, kterou fakt na Pražském hradě upřímně chtějí. Což zní vlastně dobře.
Zvlášť po náročné nepřímé volbě Václava Klause. Tenkrát se zdálo, že dát pravomoc rozhodnout do rukou přímo lidem, bude bezpečnější a zruší to trapné kupčení mezi poslanci a senátory. A že je to vlastně dobrý nápad.
Ale bylo to pouze zdání a pro poslance a senátory i jisté vysvobození. Přenesení jejich zodpovědnosti na nás, „obyčejné občany“. A v tom je kámen úrazu.
„Obyčejný občan“ volí obyčejně. Nechá se zlákat populistickými řečmi, nechá se koupit a zblbnout. A rozhoduje se podle nepodstatných a leckdy nepravdivých indicií. To kandidáti bohužel vědí. I kandidátky, abych se někoho nedotknul. A podle toho jednají.
Volba se proto stává trapným marketingovým divadlem. Nekonečnou sérií více či méně prostoduchých a prázdných vyjádření, ukázkou vlastní lidovosti (někdy předstírané, jindy opravdové, ale většinou přihlouplé) a hrou na to, být co nejvíce univerzálním kandidátem pro všechny. Osobitost tu může být na škodu a přitom právě osobitost by měla být jedním z důležitých parametrů hlavy státu.
Univerzální kandidáti pak kromě slibů všeho všem potřebují ukázat co nejvíc chyb svých protikandidátů. Upozorňovat na ně. Hledat je. Vymýšlet si je. Překrucovat skutečnost a házet svým spoluhráčům klacky pod nohy, klidně i lhát a vymýšlet si (v tom byl vždycky dobrej Miloš Zeman i Andrej Babiš).
A jo, ono to funguje. Ale zároveň to zcela zpolarizuje společnost na nesmiřitelné tábory. Nepřátelské kmeny, které vykopou válečnou sekeru často na základě polopravd a pomluv, ale vyřčených tak přesvědčivě a sugestivně, že je jejich zpětná korekce od „obyčejného voliče“ už nemožná.
A tak tu po každé přímé volbě hlavy státu, ať už to dopadne, jak chce, bude půlka poražených. Naštvaných, nespokojených a otrávených lidí. A důvod, proč jsou se zvoleným kandidátem nespokojení bude často povrchní nebo irelevantní.
Zároveň se fakt dobří kandidáti s poctivým politickým pozadím do voleb vůbec nepřihlásí, protože v této veřejné hře nemají šanci na úspěch. A nám proto zbývá, rozhodovat se mezi vypočítavými populisty a nevýraznými a leckdy prázdnými osobnostmi.
Zatím si lid ve všech přímých volbách volil bohužel ty první, sám jsem zvědav, jak to dopadne teď.
Určitě platí, že nevýrazná osobnost je lepší všehoschopného populisty, který to má ale vždycky snazší, protože proti těm, co při hře podvádějí a nehrají fér se hraje blbě, to poznal jak osobitý Karel Schwarzenberg, tak prázdný a univerzální Jiří Drahoš.
Nejlepší by stejně bylo přímou volbu zrušit. Nechat o hlavě státu rozhodovat zase naše zákonodárce a nemuset znovu prožívat trapné předvolební kampaně nebo se stydět za kandidáty, kteří ani nemají odvahu přijít do televizní debaty a jo, Andrej Babiš moc dobře ví, že vystoupení v debatě v ČT by mu jen uškodilo.
To se ale s největší pravděpodobností nestane. A tak nám nezbyde nic jiného, než se za pět let rozhodovat zase mezi někým, jako je charismatický generál (ale s nepřijatelnou minulostí) a zcela univerzální a nevýrazná akademička, jejíž dvě největší výhody, které sama zmiňuje (to že je žena a to, že je mladá, takže se nemohla zaplést s komunisty) nemají s jejími schopnostmi nic společného a sama pro ně nemusela udělat vůbec nic.
A to je oboje bída. Jenže i bída může být v přímé volbě ta nejlepší varianta. Bohužel.
