Článek
Je s podivem, že něco tak čistého a intimního jako víra v Boha je velmi často spojeno s církví, která se na svět dívá očima plnýma předsudků, překonaných tvrzení nebo touhou po moci. A je zvláštní, jak hluboká je hloubka rigidity této organizace, jejíž představitelé často ve jménu Boha směřují nejrychlejší cestou do pekla.
V dnešní době snad nikdo nepochybuje o tom, že čarodějnické procesy, které se konaly v rozpětí čtrnáctého a sedmnáctého století, neměly s křesťanskými hodnotami nic společného a že šlo o nehorázné zabíjení a mučení desítek tisíc nevinných lidí. Stejně tak dnes většina lidí nevyvrací poznání o naší kulaté planetě Zemi, která obíhá okolo Slunce, tedy o tom, co musel v sedmnáctém století před inkvizicí odvolávat geniální učenec a vědec Galileo Galilei.
I učení Svědků Jehovových o tom, že použití krevní transfuze je brána do pekla většinově odsuzujeme. Lidé chápou, že ono „pojídání krve“ uvedené v Bibli nebylo myšleno jako zákaz běžného medicínského postupu a to nejen proto, že v době, kdy tato slova byla psaná ještě nikdo neznal krevní skupiny ani způsob, jak bezpečně a zdravě poskytnout krev jinému člověku. Věřím, že i čelní představitelé katolické církve mají v tomto jasno a chápou, že záchrana lidského života je v tomto ohledu ta správná pomoc bližnímu. To, co se mimo jiné počítá mezi křesťanské hodnoty.
Kdo jiný, než studovaní teologové a absolventi biblistiky by měli mít v rukou ty nejpádnější argumenty a příklady církevních selhání z minulosti? Kdo jiný by se z nich měl dokázat poučit? Komu jinému by mělo jít o odpovědný přístup k lidem a jejich životu, o snahu pomoci bližnímu a o hledání takových norem chování, které nebudou nikoho omezovat nebo diskriminovat? A proč jdou pánové Dominik Duka nebo Jan Graubner proti lidské přirozenosti nebo poznání, stejně jako jejich inkviziční předchůdci? Těžko říct.
Ale když po všech těch odporných prohlášení Dominika Duky přirovná Jan Graubner prosazování manželství pro všechny k rozdávání řidičského průkazu nevidomým, je to zákeřná prasárna. Protože ne, homosexualita není nemoc a ano, ztráta zraku nemoc je. Je to prasárna, je to odporné a opovrženíhodné. A důvod ztratit jakoukoliv víru v to, že by se mohla katolická církev někdy transformovat v pokornou, obětavou a humanistickou organizaci, která vychovává lidi k milování bližního svého. Která má zájem o člověka a chce ho provázet na jeho leckdy kamenité cestě po světě a ne mu do ní naopak další ostré kameny a trnité klacky házet.
Za několik desítek nebo stovek let, v době, kdy bude manželství pro všechny standardem, protože ani ničím jiným být nemůže, se budou katoličtí představitelé, pokud jejich církev bude ještě existovat (v ČR klesl počet občanů, kteří se k římskokatolické církvi hlásí mezi roky 2001 a 2021 z 2 740 780 obyvatel na 741 000) stydět za chování svých předchůdců z roku 2023. Stejně, jako se dnes oni stydí za své předchůdce z šestnáctého století. Za ty inkvizitory, s nimiž se ale nakonec zřejmě setkají v pekle.
