Článek
Jsem naivní idealista. Vím to o sobě a naučil jsem se s tím žit, nic už s tím neudělám. Také jsem vždycky volil to, čemu se říká demokratické strany, tedy ten politický proud, který aktuálně představuje vládní koalice. A proto mne mrzí chyby a nesmyslné přešlapy, jichž se tyto strany ve finále před volbami do Evropského parlamentu dopouštějí.
V ideálním světě by každé z těchto stran mělo jít o maximalizaci hlasů v první řadě pro ně, v druhém plánu pak pro celou vládní koalici. Snažit se přesvědčit nerozhodnuté voliče a voliče populistických stran jako je ANO, SPD, Přísaha nebo PRO, aby vzali rozum do hrsti, neblbnuli a volili stranu, která nemyslí jen na svůj prospěch a neslibuje nesmysly.
Ukazuje se, že stranám koalice jde často i o něco jiného.
Začali s tím Spolu. To, že se do Evropského parlamentu dostanou osobnosti, které si určí a vyberou jednotlivé strany, je pro ně důležitější než celkový volební zisk. Jak jinak chápat to, že se jejich představitelé dohodli, že na zadních místech kandidátky nebudou výrazné osobnosti.
Spolu se evidentně bojí, že by známá tvář mohla přeskočit někoho, koho v Bruselu chtějí. Právě proto musel z kandidátky v únoru odstoupit lidovec Hayato Okamura.
Ale co lepšího si může volební subjekt přát než kandidátku plnou známých a výrazných osobností, ta přece přiláká více voličů než to, když si na dno volebního lístku umístíte neznámé a nevýrazné nýmandy. Ano, přesně to Spolu udělala a sama to tvrdí, což je k těmto lidem zároveň dost neuctivé.
Jakou zvolí strany při sestavování kandidátky strategii, je samozřejmě jejich věc. Pokud bych Spolu volil, zakroužkuju na volebním lístku poslední dvě jména a vyzval bych k tomu i ostatní. I volič má svou strategii.
Takže ještě jednou. Volíte-li Spolu a chcete koalici naznačit, aby se konečně probrala, zaškrtněte na kandidátce poslední dvě jména.
Piráti jsou v mých očích pracovití nadšenci, kterým ale chybí cit pro marketingovou komunikaci. Tu se zřejmě snaží udržet na hraně kýče a trapnosti, hledají formát, který by fungoval a v dobrém se sám šířil dál v cílovce voličů, které potřebují ovlivnit.
Tak přesně tohle se jim letos zase (po kolikáté už?) nepovedlo. Aktuální crazy kampaň je tak ujetá, že mi při sledování videa bylo trapně za Piráty a už to víckrát vidět nechci. Podobné pocity popisovali i další lidé v mém okolí, což jistě není reprezentativní průzkum, ale něco to naznačuje.
Ostatně to ví i Piráti, protože sami svůj sitcom uvádějí slovy: „Doufali jste, že to neuděláme, co? Je tu první díl slibovaného sitcomu. A myslíme, že překoná i takové pecky, jako byl Premiér Jaromíra Soukupa a loňský šlágr Eliška a Damián.“ A člověk si jen říká: „Jo, máte pravdu. Doufal jsem, že to neuděláte a jo, je to mnohem blbější než všechno výše jmenované.“
Tím nejsmutnější je ale snaha sebrat hlasy ostatním stranám vládní koalice. Rezignovat na voliče populistů a zaměřit se na přelévání hlasů od Spolu a Starostů. Pro volby do Evropského parlamentu to není ještě tak zásadní, může někdo namítnout. Ale to není pravda. Už teď je to nebezpečný a strategicky nepromyšlený vzorec chování.
Příští rok máme parlamentní volby, v nichž půjde o jasný a vyhrocený střet demokratických a populistických stran. Tady musí všechny demokratické strany lovit v rybníku nerozhodnutých a voličů druhé strany a ne si okopávat kotníky mezi sebou. Jak ale budou Piráti svým voličům vysvětlovat, že ti Spolu vlastně nejsou tak špatní, když právě teď jedou kampaň proti nim?
Nakonec Starostové. Vít Rakušan je rozený lídr a má to v hlavě srovnané. Proto rozjel kampaň jako první, ze svých výjezdů vytěžil, co mohl, a plynule je předal volebním lídrům do Evropského parlamentu Danuši Nerudové a Janu Farskému. Tady vše fungovalo, jak mělo.
Když se pak ale TOP09 střelila do nohy tou nepromyšlenou hrou kolem výměny ministryně Langšádlové, byla to nakonec největší rána právě pro Starosty.
Proč? Protože nás neministr Pavel Tuleja naučil nový pojem predátorské časopisy, které ke své kariéře hojně používal. A najednou se ukázalo, že v nich publikovala i Danuše Nerudová.
Zatímco Tuleja „podal demisi“ ještě před svým jmenováním, Nerudová v této nepříjemné situaci dělá, jako by nic. Zůstává lídryní kandidátky a soudný volič tak nemá jinou šanci než kroužkovat. Třeba na sedmičce skvělého a nadějného Adama Trunečku.
Snad si to ale před Krajskými a Senátními a hlavně pak před Parlamentními volbami strany a koalice uvědomí. Vezmou rozum do hrsti a minimalizují zbytečné chyby. Je to tak jednoduché. Stačí myslet na to, o co by jim ve volbách mělo jít. Maximalizovat počet hlasů pro svůj volební subjekt, ale nelovit ve vodách ostatních demokratických stran. Jinak dopadneme stejně jako na Slovensku.
A pokud jste náhodou ještě nerozhodnutí, tady je odkaz na kandidátky všech stran.
