Článek
V malém nákladu vyšel před pár dny knižní rozhovor Vojtěcha Vanera s Jiřím Navrátilem. Jde o rozhovor z března roku 2001, který byl diplomovou prací na VOŠ publicistiky, jejímž rámcovým zadáním bylo „Mapování osudů obětí komunismu a účastníků třetího odboje“. A rozhodně stojí za přečtení.
Navrátilovi bylo v době konání rozhovoru 78 let (zemřel v roce 2017) a byl starostou Junáka. I v takto požehnaném věku má ale na řadu věcí velmi moderní názory. I proto dostala kniha jméno „Není nic horšího než ctižádostivý senior!“, věta, kterou Navrátil pronesl na adresu starých konzervativních skautů, kteří chtěli tuto organizaci zakonzervovat a uchovávat v podobě, jak ji pamatovali z první republiky. V tom byl Navrátil jiný, moderní a vítal současnou transformaci organizace.
U nás se všude motají moji vrstevníci, a tím dělají největší rotyku. Mladí kluci to podle nich nebudou dělat tak odborně a tak perfektně, jako se to dělalo před válkou. A skutečně, jako před válkou to nikdy nebude. Jenže je to hnutí mládeže! Podobně se do toho motají staré baby. Když jedou dvanáctileté až čtrnáctileté holky na tábor, vede je osmnáctiletá holka, pak se zdá všechno v pořádku. Musím říci, že některé naše ženské, to je příšerný spolek. Ale podobně příšerně působí část kmene dospělých, která se pasovala na strážce čistoty hnutí. To tu nemá co dělat! To nikde není!
Možná to bylo proto, že podobný generační spor si prožil už s Jaroslavem Foglarem v 40. letech, kdy se tehdy, spolu s Míšou Průšou, neshodli s Foglarovým pohledem na jeho vedení skautské Dvojky a založili si oddíly vlastní. I na to má ale otevřený a zdravý pohled. Názorový i oddílový rozchod nebere osobně, ale věcně a považuje jej za logický.
Foglar měl svůj styl a my se snažili o nové prvky. Byli jsme všichni gymnaziální studenti, intelektuálové, řeklo by se, a snažili jsme se o něco, co příliš nešlo skloubit s Foglarovým romantizujícím způsobem vedení. Tvářil se velmi vlídně, ale v určité chvíli jsme mu už vadili. A je to správné - co se má kolem jednoho oddílu motat bůhvíkolik dospělých? Z části ze svých družin jsme se já a další mládenec, Míša Průša, poté, co jsme se s Jestřábem pohádali a trhli se, založili své oddíly.
Knižní rozhovor popisuje právě tyto zajímavé životní pasáže z života Jiřího Navrátila. Jeho skautské roky u Jaroslava Foglara, válečné aktivity i skautský pokus o státní převrat v roce 1949, za který byl na 20 let zatčen za velezradu. Byl tak jedním z prvních politických vězňů v uranovém lágru v Jáchymově, kde pracoval na dolu Rovnost. Nakonec si v Jáchymovských koncentračních táborech a dalších věznicích odseděl let jedenáct.
Navrátil tu popisuje, jak to v Jáchymově chodilo, jak se pokoušeli o útěk, jaké zdravotní problémy vězni prožívali. Ale nechce vzpomínat na ty nejodpornější zvěrstva komunistických dozorců. Raději popisuje to, čím si vězni snažili udržet zdravý rozum, jaké drobné radosti si v tom prostředí hrůzy a zmaru dokázali najít. Kuriozitou je, že byl chvíli zavřen ve stejném vězení spolu s Gustavem Husákem, v jiném vězení se setkal s Prokopem Drtinou nebo Janem Zahradníčkem.
Tenkrát se o nebezpečí radioaktivity mnoho nevědělo, nebyli jsme tak vzdělaní. Ale v radioaktivním prostředí jsme se ocitali pořád. Voda v dolech byla samozřejmě radioaktivní a byl zákaz ji pít. Mimo to se v ní nacházely bakterie. Ale i proti radioaktivitě se bojovalo převařováním vody. Vařila se z ní melta. Pořádná blbost, co?
V dalších vzpomínkách se vrací do doby po propuštění z vězení, popisuje jak se protloukal životem a jak se vyrovnával se svými zdravotními problémy i nelehkou situací amnestovaného politického vězně. Je také velmi kritický k různým kolaborantům či zrádcům, kteří se třeba objevili mezi signatáři Charty 77, kterou on sám nepodepsal právě proto, že nechtěl, aby bylo jeho jméno vedle nich.
Kniha „Není nic horšího než ctižádostivý senior!“
Po revoluci stál Jiří Navrátil u obnovení Junáka, byl jeho starostou. Skautem byl vlastně celý život a i v nejhorších chvílích v Jáchymově udržoval se spoluvězni skauty roverský kmen.
Kniha „Není nic horšího než ctižádostivý senior!“ vyšla v září 2024 v tiskovém a distribučním centru Junáka v nákladu 200 ks.
