Zdeněk Hřib neustál kritiku a tak sáhl po manipulaci

Komunikovat činy, za které je politik zodpovědný, je v dnešní době důležité. Pochlubit se tím, co se mu povedlo, je vlastně milé. Dá se to dělat chytře a citlivě, lze ukazovat a prezentovat ty skutečně významné změny. A taky se to dá přehnat. Dělat pověstnou kuličku z prdu. Chlubit se každou sebemenší banalitou. A to je často případ pana Hřiba, kterému se proto návštěvníci jeho sociálních sítí nezřídka smějí.

Sedmnáctého října ale pan náměstek narazil víc. Nedostatečně promyslel příspěvek o přeměně pražských zábradlí. Jeho post, který začal větou „Zbavili jsme se na křižovatce pod Stalinem nevzhledného červenobílého zábradlí! Lepší, co říkáte? “ sklidil obrovské množství negativních reakcí. Lidé argumentovali, že šedé sloupky jsou možná designově vymazlené, ale nejsou tolik vidět a ani neslouží jako dostatečná zábrana. I já s nimi mám problém a několikrát jsem o ně zakopl.

A tak se pan Hřib dočkal kritických reakcí. Pro ilustraci uvedu jen dvě. Pan Malý napsal: „Hned je to méně bezpečné, gratuluji ke zbytečnému utrácení peněz.“ a pan Svoboda dodal: „Já vám obecně fandím, ale tohle je hrůza. Co je špatného na viditelném červenobílém zábradlí, na kterém se dá i sedět? Při vší úctě k důležitosti ladění s „modernizovanou podobou pražského mobiliáře“, nemohl by v tomto případě modernizovaný pražský mobiliář jít s prominutím do prdele?“.

Tohle pan náměstek nečekal. Zřejmě se těšil na oslavné reakce a na chválu, ale tady narazil i u svých příznivců.

Zdá se, že jej to téma dlouho trápilo. Přemýšlel, co s tím. Jak své kritiky přesvědčit, že pravda je na jeho straně. A že ty dle některých nepraktické a nebezpečné sloupky se vlastně většině lidí líbí. Že to v tom říjnu schytal neprávem. Ale zřejmě si svou pravdou nebyl tak jistý. A tak se rozhodl jít tomu štěstíčku trochu naproti. Proto dnes, po čtrnácti dnech, to téma znovu otevírá.

Na Facebooku publikuje nový příspěvek, který začíná větou: „Máte raději tmavě šedé sloupky nebo křiklavá červenobílá trubková zábradlí? Zajímá mě váš názor!“. V dalších pěti odstavcích se pokouší o obhajobu toho svého a pak použije fotku, kterou chce ilustrovat to, o čem právě mluví.

Pokud by Zdeňka Hřiba skutečně zajímalo, jaké zábrany mají lidé radši, použije nějakou jasnou ilustrační fotku obou variant. Každé variantě zvolí nějaký co možná nejuniverzálnější emotikon. Jenže Zdeněk Hřib se bál, že by se mohl dozvědět to, co se dozvěděl před čtrnácti dny. Kritiku nepromyšleného designového zkrášlování hlavního města na úkor účelnosti. A tak si to celé pojistil. Pro ilustrační foto zábradlí použil fotku, kdy na zábradlí sedí Andrej Babiš, baví se s Adrianou Krnáčovou a k tomu, jako hlasovací emotikon použil ten úplně nejvíc negativní.

Jestli tohle není manipulace tak co už? Jakoby se tentokrát učil u samotného Andreje a Tomia.

Skoro se zdá, že pro náměstka Hřiba je jeho vlastní a nezpochybnitelný názor tak důležitý, že si radši zmanipuluje anketu na sociálních sítích. Názor Pražanů ho nezajímá. Důležité je jeho ego, které touží být chváleno. Plácáno po zádech. Podporováno. Jen ne kritizováno.