Článek
Když vyšel druhý díl „Chaty v Jezerní kotlině“ s názvem „Zkáza Jezerní kotliny“, rozhodl jsem se, že jej číst nebudu. Obecně moc nemám rád, když je dílo zesnulého autora rozvíjeno jeho následovníky. A jako největší motivaci tu vidím vždy snahu vydavatele vydělat na skvěle prodávaném jméně další peníze.
U „Zkázy Jezerní kotliny“ tato argumentace tolik neplatí, minimálně proto, že prodejem knihy je podporovaná Skautská nadace. Takže tu nejde o zájmy nenažraného vydavatele, ale o dobrou věc. Přesto mne pokračování osudu Pavla a Ludvy vlastně nezajímalo.
Na konci prosince jsem si ale na DVTV pustil rozhovor s autorem „Zkázy“ Petrem Hugo Šlikem a jeho upřímnej a milej projev, nadšení pro věc a bezbřehá přirozenost mne nadchla takovým způsobem, že jsem si knihu pořídil. A nelitoval jsem.
„Zkáza Jezerní kotliny“ přímo navazuje na předchozí díl, není tu žádný časový posun. Pavel s Ludvou dál chodí do školy ve Spálených Mlýnech a ve svém volném čase prožívají romantické chvíle ve své Jezerní kotlině. Postupně se zaplétají do nových dobrodružství a těmi proplouvají přesně v duchu světa Jaroslava Foglara.
Zkáza Jezerní kotliny
Pan Šlik, jako by byl tím Foglarovým světem i jazykem zcela nasáklý. Čtenář nemůže poznat, že nečte foglarovku, protože je to ve všech ohledech naprosto autentické a přesné. Ať už jde o již zmíněný jazyk, o udržení napětí, zachování charakteru postav nebo to foglarovské oddělení světa dětí a dospělých, všechno tu roste tak, jako to Jestřáb před desítkami let zasel. A i ta děvčata, která se v knize občas mihnou, jsou typicky foglarovsky upozaděna.
Příběh nebudu prozrazovat, ale mohu napsat že až do posledního okamžiku udržuje silné napětí. Protože nejsem devítiletý čtenář, tak jsem hlavní záporáky správně odhadl velmi brzy, ale ani to není na škodu. I dospělý člověk knihu čte a hltá každé slovo a nechává se příjemně vtahovat do nových zápletek.
Jedinou drobnou výtkou je možná až trochu překombinovaný a lehce nereálný konec, který je ale v duchu všech těch romantických ideálů a ušlechtilých vlastností hrdinů foglarovek, což je vlastně v pořádku.
V době vydání knihy se také řešily nešťastné ilustrace Terezy Marianové. Jejím hezkým záměrem bylo navázat na Zdeňka Buriana, který první vydání „Chaty v Jezerní kotlině“ ilustroval a mezi náma, navazovat na Buriana, je fakt velký oříšek. Tereza Marianová to ale udělala často tak, že použila existující kompozici Burianova obrázku a ten jen lehce překreslila. A i já si myslím, že to už je víc než navazování a že se tohoto kopírování měla vyvarovat. Pokud ale čtenář ty původní obrázky nezná, bude i s grafickou podobou „Zkázy“ spokojen.
Pokud jste tedy, stejně jako já, nechtěli tuto postfoglarovku číst, klidně můžete. Stojí to za to. Není se čeho bát a já vám znovu radím - jděte do toho. Petr Hugo Šlik dokázal téměř nemožné a napsal pokračování tak dobré, že by se možná ani panu Foglarovi takové nepovedlo.
Kniha „Zkáza Jezerní kotliny“ vyšla v roce 2021 v nakladatelství Albatros.
