Jak jsme poznávali Brdy po zbrusu nové turistické trase

Přijíždíme do malé obce Nepomuk, ležící v okrese Příbram, odkud vede nově značená turistická brdská trasa. Parkujeme na místním parkovišti, připravujeme batohy a vydáváme se vstříc první naučné tabuli a rozcestníku, abychom si ještě ujasnili cestu.

Jdeme po modře značené turistické trase. Po chvíli začíná nabírat na intenzitě a stoupání, které se před námi najednou vynořilo, nedává moc klidu nám, ani cyklistům, kteří nás právě dojíždí. „Snad mi nechceš říct, že jedeme rovně,“ hlesá jedna z cyklistek. Asi nikdo nechtěl, protože po chvíli z turistické trasy vedoucí do onoho prudkého stoupání odbočili a pokračovali klidnější cyklostezkou. Zkoušela jsem také tuto variantu navrhnout. Ale ne, řekl manžel, my jsme přeci turisté, proto zůstáváme a stoupáme dále po modré.

Cesta je široká, zabarvená do červena, asi mlat, říkáme si. Chvílemi musíme dávat pozor, už jsme oba dokázali zakopnout o kameny na cestě, které se nám pod nohama začaly pohybovat.

Docházíme až k rozcestí u Sv. Jána. Zde se z modré značky odpojujeme, ukazatel nás posílá asi 100 metrů rovně neznačenou trasou a poté se máme napojit na žlutou.

Skutečně je tomu tak. Neztratili jsme se a u dalšího rozcestí U sv. Jána – sedlo nastupujeme na Brdskou hřebenovku. Nově značenou žlutou turistickou trasu, kam nás navádí ještě novotou zářící ukazatel. Doprava cesta vede k vrcholu Malý Tok, ten si ale necháváme na příště a dnes míříme nalevo, tedy k Praze. Vrcholu v nadmořské výšce 862 m n.m., který je druhým nejvyšším vrcholem Brd.

Praha - jeden z vrcholů Brd

Praha doslova září do dálky a z dálky je také snadno identifikovatelná. Kousek pod vrcholem se totiž nachází Meteoradar Brdy – Praha, součást radarové sítě ČHMÚ. Při maximálním dosahu je radar schopen pokrývat celé území Čech. Celá stavba z roku 1999 je vysoká 56 metrů. Roku 2015 pak byl do věže umístěn nový radar, který byl z většiny financován Evropskou unií.

Po prozkoumání tohoto unikátu přeci jen chceme dojít i na samotný vrchol Praha. Ten je schován několik metrů za stavbou a člověk se musí vydat po téměř zvířecí stezce. Odměnou je nám ale vrcholová kniha a teploměr, kde se můžete dočíst, jaká je aktuální teplota na vrcholu. 22°C na výlet ideální.

Bývalý německý radiomaják

Vracíme se kousek zpět, abychom prozkoumali i vyhlídku zde na vrcholu. Než ji ale stihneme najít, upoutá naši pozornost kamenná zeď nebo možná stavba? Chvíli koukáme, co se to tady v lese nachází a brzy zjišťujeme, že je to vlastně pozůstatek německého radiomajáku. Byl zde vybudován za druhé světové války. Stavba sloužila jako obranná zeď pro obsluhu zaměřovače Freya, jehož rušení bylo obtížnější, než u jiných používaných přístrojů. Dnes už jsou z toho naštěstí jen pozůstatky, které slouží jako místo ke grilovacím párty.

Odtud už jen pár kroků a jsme na vyhlídce. Tedy, moc výhled zde zrovna není, ale vyhlídka zapsaná ano. Tak se díváme alespoň do korun opodál rostoucích stromů a vracíme se zpět k meteoradaru a odtud po žluté až k rozcestí Pod Hubertkou. Zde žlutou trasu opouštíme a další částí cesty nás bude provádět modré turistické značení.

Jak to tak bývá, co si jednou pracně vydupete, jinde musíte zase seběhnout. Tak je tomu i nyní, kdy se vrháme téměř střemhlav dolů. Kamenitá lesní cesta pokračuje. Již není tak široká jako žlutá kolem Prahy, místy ji téměř hledáme.

Silnice před námi nás ale jasně navádí, kam máme z vrchu mířit. Ano, je to silnice, občas po ní i něco projede, ale veřejně přístupná je pouze cyklistům, kteří ji využívají jako svoji stezku. My ji nyní také na chvíli využijeme a vydáváme se k naučné stezce Okolím Padrťských rybníků.

Po chvíli se cyklostezka rozděluje. My volíme cestu jdoucí Alejí na Záběhlé. Jde se krásně. Zpevněná cesta lemovaná stromy dávající příjemný stín. Během chvíle se tak dostáváme až k hrázi Dolejšího padrťského rybníka.

Padrťské rybníky

„Podívej na tu nádheru, brdské moře,“ zastavuji manžela unešena krásou této vodní plochy. Zatímco jen stojím a odpočívám pohledem na občasné vlnky, manžel už googlí, aby mě mohl informovat, co že je to za dílo. Zjišťuje mi, že se jedná o rybník založený již v 16. století. Sloužil k plavbě dřeva pro hutě na Padrťském potoce. Dnes slouží převážně na chov ryb a je zde zakázáno koupání.

Na východ od rybníka se rozprostírá rašeliniště a na sever a západ odsud zase louky, jejichž část odkazuje na vojenské území, neboť se využívaly jako střelnice. I proto je zde možná jedno z nejrozsáhlejších bezlesí v Brdech.

Spolu s Horním Padrťským rybníkem pak dostaly název podle obce Padrť, která byla v 50. letech vysídlena a zničena. Dnes se rybníky pyšní titulem nejvýše položených hospodářských rybníků v České republice a to díky nadmořské výšce 640 m n.m. Hráz opouštíme a vydáváme se dál po naučné stezce, která nás postupně dovede až k Hořejšímu Padrťskému rybníku. Cestou míjíme skálu Marie Terezie, kterou ale úspěšně míjíme nebýt geocachingu. „Tady má být někde keška, už jen pár metrů,“ zastavuje se manžel. „Tady?“ říkám si pro sebe, „to už asi došla inspirace, kam krabičky schovávat, vždyť tady nic není.“ Až po chvilce objevujeme, že se něco blýská mezi stromy. Po postupném prozkoumání zjišťujeme, že je to ona skála, která na fotkách vypadá tak krásně a my se k ní ani nemůžeme dostat.

Pouštíme se cestou po cyklostezce zpět k rybníku. Než stihneme spatřit vodní plochu, vidíme přístřešek v obležení mnoha kol a cyklistů a opodál na stromě obrázek svatého Petra s rybou a klíčem. To už je nepochybné, že je další Padrťský rybník vedle nás.

Po hrázi Hořejšího Padrťského rybníka zjišťujeme, jak je veliký a rozsáhlý oproti Dolejšímu, na který je také krásně vidět. „Támhle po hrázi jsme se před hodinou procházeli,“ smějeme se s manželem. Jak je to odsud blízko a nás to stálo tolik času a kroků.

Pomalu opouštíme i druhý vodní skvost a u rozcestí U Padrťských rybníků zjišťujeme, že jsme se vrátili oklikou zpět na naši modrou turistickou značku a po ní už docházíme až zpět k silnici, ke které jsme dopoledne sbíhali doslova po hlavě. Nyní se po ní ale vydáme na druhou stranu, směrem zpět k Nepomuku.

Červený lom

Najednou se před námi začíná rozevírat odpověď na naše otázky z počátku cesty. Po jaké červené cestě jsme šli. Před námi se otevírá pohled na Červený lom.

Tento činný lom v pískovcích kambrického sádeckého souvrství se nachází pod Červeným vrchem. Pískovce jsou zde silně obarveny hematitem do červené barvy. Tak to proto nás ani nenapadlo, že se může jednat o pískovec.

U našeho dnešního posledního rozcestníku U Sv. Jana se už s našim dnešním okruhem téměř loučíme. Po cyklostezce 2251 už nás čekají poslední 2 kilometry cesty a v cíli čeká naše vozidlo.

Místy, kudy jdeme po cyklostezce, jsme na pozoru a často uhýbáme. Je to zde opravdu ráj všech milovníků kol. Příště si je musíme vzít také a ještě více tuto krásnou, vojenskou historií poznamenanou, krajinu prozkoumat.

.....

Doporučuji sledovat weby:

Zdroje: