Pohádková Panská skála nás úplně okouzlila

„Rozvíjej se poupátko, nejkrásnější z květů,…“ prozpěvoval si král Miroslav a nyní si to prozpěvujeme nejen my, ale i mnoho dalších návštěvníků. Dostáváme se totiž pomalu k nádherné Národní přírodní památce Panská skála nebo též Varhany.

Tato čedičová skála odedávna láká nejen turisty, ale také filmaře. Vznikla v těchto kulisách například pohádka Pyšná princezna, kdy se zde za kamennými varhany ukrývali před zbrojnoši Půlnočního království král Miroslav s princeznou Krasomilou.

Ale od pohádky zpět do reality. I když pohádka se tu s realitou velmi prolíná.

Parkujeme na parkovišti Panská skála, v těsné blízkosti této památky v obci Kamenický Šenov. Parkoviště je placené. Bere mi to trochu náladu. Proč mám platit parkoviště, když jsem za pět minut zpět, myslím si. Nakonec se z pěti minut stávají téměř dvě hodiny a parkoviště s přilehlým informačním centrem je tak pěkné a udržované, že se mi nálada vrací a placení nevadí.

Od parkoviště směrem ke skále míjíme několik naučných informačních tabulí. Dozvídáme se zde tipy na výlet i pozvání na nejkrásnější místa Kamenického Šenova a jeho nádhernou sklářskou historii. Ta je zde zastoupena nejen informacemi na tabulích, ale také přímou ukázkou práce sklářských mistrů.

Když jsme se dostatečně rozkoukali, dali jsme se na cestu k Varhanům. Cesta od parkoviště je zde značena téměř všemi turistickými barvami, což jen ukazuje oblíbenost tohoto místa. Ještě než nastupujeme na cestu tvořenou z malých kostek, dostáváme se k prvnímu zastavení naučené Stezky Pyšné princezny. Zastávka první - Rozvíjej se poupátko. „Vítejte v zemi krále Miroslava“ stojí zde. Děkujeme za přivítání, rádi se zastavíme ve Vaší zemi, pane králi. A určitě se zde rády zastaví i děti. Na ty už čeká od krále první úkol. Za pomoci kříd mohou na tabuli uprostřed obrazu zkusit nakreslit vlastní představu, jak asi vypadá král Miroslav a princezna Krasomila. Ve chvíli naší návštěvy zde již byl portrét od jednoho malého malíře hotov. Moc jsme nepoznali, jestli je to král, princezna nebo krabička, ale král Miroslav i malý malíř byli spokojeni.

Kolem kapličky už nás cesta vede nepochybně dál. Stačí pár kroků a už se před námi začínají objevovat první píšťaly Varhan a posléze i jezírko před nimi. A najednou máme celou tu krásu před sebou.

Panská skála, nenápadný pahorek, jejíž stáří se odhaduje na zhruba 30 milionů let. V té době se zde začalo tlačit magma čedičového složení, které se jako lávový proud rozlilo po křídovém podloží. Zde se však lávě nikdy nepodařilo proniknout až na povrch země. Uvězněná v sopouchu začala postupně chladnout. Právě pomalým chladnutím ve stabilním prostředí začal sloupec ztuhlé čedičové lávy praskat a postupně se odlučovat. Dříve jednotný kus čedičové lávy je nyní rozštěpen do pěti až šestibokých úzkých sloupců, které dosahují délky až patnácti metrů. Sloupy jsou vedle sebe uspořádány jako píšťaly u kostelních varhan. Odtud také pramení její druhé, lidové, označení Varhany. Současnou podobu ovšem skále dal zásah lidských rukou při těžbě čediče. Touto těžbou vzniklo také přilehlé jezírko, které dává Panské skále ještě romantičtější vzezření.

Panská skála je naším nejstarším geologickým chráněným územím a jedním z nejstarších chráněných území v Evropě vůbec. První pokusy o její záchranu se datují do roku 1878. Těžba kamene zde přesto pokračovala. V roce 1953 pak byla skála prohlášena za národní památku a od roku 1963 byla vedena v kategorii chráněný přírodní výtvor s rozlohou 1,26 ha jako klasická ukázka sloupcovitého rozpadu čediče.

„Koukej, nahoře jsou lidé, to se tam dá dostat?“ vzhlížím od jezírka na vrcholy Varhan. „To musíme prozkoumat!“ říkám manželovi a už ho táhnu cestou dál, abychom mohli skálu obejít ze všech stran. A opravdu, zezadu se skála již nezdá tak strmá a ze dvou horalů, které jsem viděla na vrcholu, se dole objevuje další množství skálomilů, kteří si hledají svou cestičku k vrcholu. Obcházíme skálu celou a vyhlížíme si místo, kudy se vstříc vrcholu vydáme též. Snad na každém kousku, na každém místě vypadajícím jako cesta, je již obsazeno. Nakonec se přidáváme a stoupáme za rodinkou před námi. Tato cesta se nám zdá také nejkratší a nejpříjemnější, tak to zkusíme. Po chvilce se rodinka zastavuje a říká nám: „Vemte to tudy pod námi, tam je cesta lepší, my k ní také naklesáme.“ Poslechneme, zeshora mají určitě lepší přehled, dáváme se k místu, kam nás směřují. Mají pravdu, je to zde lepší. Přikyvujeme jim a pomáháme i jim dostat se k nám. Odsud už se nám naskýtá nádherný pohled. Nejsme sice na úplném vrcholu, ale to nám nevadí, i odsud máme jedinečný výhled. Vidíme pod námi jezírko, kolem nás nádherné čedičové skály, v dálce parkoviště a snad i Lužické hory. Krása pohledět. Ale jak teď dolů? Nastává horší etapa cesty. Cestičku vedoucí od spodu už samozřejmě nevidíme, vydáváme se tak novou, kterou se snažíme najít z této nové perspektivy. Uf, jsme dole. A musím uznat, že i odsud je na skálu a jezírko nádherný výhled.

Panské skály jsme se dosyta nabažili, prozkoumali ji ze všech stran, můžeme se tak začít vracet na parkoviště. Tam si ještě v místním informačním centru kupujeme vychlazenou místní limonádu, která tak příjemně završuje tento jedinečný výlet.

.....

zdroje: