Článek
Je to již pár let, co jsme cestou na Sněžku našli náš první malovaný kamínek. Nádherný, připomínající hlavu pejska a ta na něm byla také vyobrazena. Moc se nám líbil. Chvíli jsme přemýšleli, co s tím, až jsme si kamínek vzali s sebou jako suvenýr z cest. Doma jsme se pak snažili sehnat co nejvíce informací. Je to nějaká hra, nebo si někdo jen namaloval kamínek a zapomněl ho na cestě, nebo se hledají podobně jako kešky a my na jeden náhodou natrefili?
Kamínkování
Doma jsme zjistili, že je to vlastně hra. Hra s úplně jednoduchými pravidly - najdi, vyměň, zaznamenej. A k tomu je ještě jednoduché pravidlo u kamínkových stezek – bez kamínků na stezku nelez. V čem to tedy spočívá a proč je to stále oblíbenější činnost často motivující vyjít někam na výlet?
Kdo kouzlu této zábavy propadne, tak už ví, že základ je chodit s doširoka otevřenýma očima. Kamínek se může ukrývat v nejrůznějších zákoutích, kouzelných tajných místečkách, stromech, škvírách, ale i na kamenech, stezkách nebo je jen položený uprostřed náměstí či na cestě. Když k tomu máte velké štěstí, můžete tento malovaný poklad objevit. Ten pocit je opravdu tak nádherný, jako by člověk odhalil opravdový poklad.
Značení kamínků
Mám tedy kamínek. Mohu ho vzít? Ano. Na druhé straně kamínku je zapsáno pěti místné číslo, PSČ místa, odkud se kamínek vydává na cestu. Toto číslo se zaznamenává na příslušnou facebookovou stránku Kamínků, kde je dobré ho doplnit fotkou obou stran kamínku, aby se autor díla mohl podívat, kam a jak jeho kamínek putuje. Kamínky jsou často obstarány i hashtagem příslušné facebookové skupiny.
„Já se ale nedokáži s tímhle kamínkem rozloučit, našli jsme ho na tak nádherném výletě,“ často polykaje slzy mi tato slova manžel úplně vyciťuje z úst. Tak co s tím? Jednoduše napsat majiteli na daném facebooku. A ten s největší pravděpodobností bude stejně dojat vašim zájmem a kamínek vám svolí si osvojit.
Aby nám ale kamínky nezmizely úplně, za každý nalezený je vhodné jiný ukrýt. Můžeme nalezený malovaný kamínek ukrýt na jiné místo, tím se z kamínku stane malý putovník. Nebo nakreslit vlastní a na vybraném místě ho vpustit do světa. Pak už jen pozorujeme, jak si jde vlastní cestou a co vše již navštívil. „Podívej, kde všude byl, vždyť toho viděl už víc než my.“ často mi povídá manžel.
Zábava podporující kreativitu i radost z návštěvy přírody
Kde se vlastně vzala tato posedlost kamínky? Malování na kameny nebo na kamenné stěny jeskyně sloužilo už v pravěku k zaznamenávání činností, ať už lovení mamuta nebo zakreslování různých rituálů či náboženských motivů.
I v dnešní době malování na kamínky baví děti stejně jako dospělé. Kromě malování nastává zábava také v hledání a ukrývání kamínků na vhodná místa. Naplňuje nás také radostí ze společně stráveného času venku. A pomáhá také přírodě, kde je tato činnost motivována tím, že nahradí kamínkové stavění mužíčků, které přírodě velmi škodí.
Kamínková myška
Jak malovat na kamínky
Kamínky na malování jsou vhodné především oblázky, které se dají sehnat ve stavebninách, hobby marketech nebo v obchůdcích věnujících se výtvarným pomůckám.
Někdy je potřeba je zakrýt nejprve podkladovou barvou a po zaschnutí teprve začít malovat. Používají se nejčastěji akrylové barvy či fixy nebo použít nejrůznější techniky zdobení jako je ubrouskování nebo přenášení obrázků. Pro jistotu je vhodné je přelakovat bezbarvým lakem.
Kamínkové stezky
Průběžně s rostoucím zájmem o tuto hru, se pomalu objevují také nejrůznější Kamínkové stezky. Jaké, a kde jsou, se dá najít na nejrůznějších webových i facebookových stránkách. Jestli si chcete zlepšit náladu po tom, co jste už dlouho nenašli žádný kamínek nebo hledáte trasu na výlet, která namotivuje i „nechodiče“, pak je to určitě kamínková stezka.
„Myslíš, že tato síťovka plná kamínků bude stačit?“ ptám se manžela před cestou na naši první kamínkovou stezku. „To ti vystačí tak na 10 stezek,“ zasmál se manžel, když mě viděl, jak vláčím tašku vedle sebe. Již po první třetině cesty jsme zjistili, že musíme začít s kamínky šetřit. Tolik krásných kamínků už na nás čekalo, že jsme museli stále měnit.
Cesta, která je tak na 20 minut, nám zabrala dobrou hodinku. „Podívej, tady má kamínková beruška domeček.“ „A tady vykvetla ve stromě kytička.“ volám na manžela, který této hře také brzy propadne a s radostí pobíháme po cestě sem a tam. Stezka vede chvíli podél rybníka, chvíli lesem. Tam nás, hledačů, ale bylo. Naštěstí někteří hledali pouze borůvky a houby, a kamínky tak zbyly na nás.
Byla to jedna z nejradostnějších stezek a cest, co jsme kdy šli, a těšíme se na hledání a vyměňování dalších kamínků. Ty se tak pomalu stávají naší nutnou výbavou na cesty, abychom mohli měnit, kdykoli na nějaký poklad narazíme.
