Relikviář svatého Maura - skvost, který jsme navštívili na hradě Bečov

Teplou, klikatící se řeku obklopenou skálami a silnicí, již pozorujeme delší dobu. Nyní ale začínáme vyhlížet parkoviště, odkud bychom se mohli vydat k dnešnímu cíli - relikviáři svatého Maura.

Navigace nás dovádí na Parkoviště pod hradem. No, kdyby tu nebyla další vozidla, asi bychom tu to naše nenechávali úplně v klidu. Polorozpadlé stavení z jedné strany a řeka a skála z druhé, to člověku moc klidu nedává. Ale auta stále přijíždí, parkují kolem nás a než naše vozidlo opustíme, je kolem již plno.

To nás uklidňuje, a tak se začínáme rozkoukávat i do okolí. Skála, Bečovský ostroh, za řekou je nádherná. Ostrá, vysoká, přesně skalisko u divoké řeky jako je v mých téměř „foglarovských“ představách. Zvedám hlavu a na vrcholu této skály vidím hrad, hrad Bečov nad Teplou. Ano, opravdu se tyčí nad řekou Teplou. „Hola, hola, hrad už na nás volá.“ slyším manžela, jak mě popostrkuje, ať už přestanu sledovat přírodní krásu a zaměřím se na krásu architektonickou.

Vyrážíme. Tedy, ujdeme sotva pár kroků a už se zase kochám. Hned vedle parkoviště stojí kovová plastika Živá voda, která jakoby každého návštěvníka vítala. I my uvítání přijímáme a přes most pokračujeme do centra. Po chvíli míjíme další a další kovové plastiky, které zdobí nejen výhledy na hrad. Co tu dělá tolik kovových soch? Odpověď nám dává dům v blízkosti, kde se dočítáme, že je zde Kovářské muzeum a konají se tu i kovářská sympozia.

Takto se blížíme k náměstí, od nějž už nás pohlcuje historie a naše vnitřní očekávání, co je onen tajemný relikviář, jak na nás asi zapůsobí? Všude kolem na nás začíná vykukovat z nejrůznějších plakátů, obrazů.

Přecházíme zámecký most. Ano, zámecký. Než se dostaneme ke hradu, míjíme zámek i se zámeckou zahradou. Na bližší prozkoumání už ale nemáme čas. Máme zakoupený lístek na prohlídku, tak musíme spěchat.

„No, nevím, jestli jsem si měl kupovat lístek i já. Ty hradní prohlídky moc nemusím, radši jsem měl na tebe počkat venku,“ povídá mi už dopředu znuděný manžel. „Pojď, bude to určitě super,“ snažím se ho přesvědčit svým nadšením. Ale sama si od toho také moc neslibuji.

Vcházíme do pokladny a z ní, díky online zakoupeným vstupenkám na čas, jsme hned nasměrováni na prohlídkový okruh. „Prosím tudy, ať se vám u nás líbí.“ Těmito slovy nás vysílá paní průvodkyně do hradu. Asi na nás bude čekat zbytek skupiny a jiný průvodce v další místnosti, říkáme si. A máme pravdu, další průvodce nebo spíše kustod nás znovu vítá a hned vysvětluje, že zde není žádný průvodce, papuče, skupinka a další, co si pamatujeme z našich dětských let. Zde si můžeme vše prohlédnout vlastním tempem určeným pouze naším zájmem. Nádhera. Nadšení nás obou hned vzplálo. Vydáváme se do prvních místností, kam jsme posláni, abychom se dozvěděli něco o hradu, zámku, historii a postupně se tak dostali i pod kůži slavného relikviáře.

Prohlídka je interaktivní, poučná, ale zároveň zábavná. Dozvídáme se spoustu souvislostí, nasáváme zdejší atmosféru. Když už nás dostatečně naladili a připravili, můžeme se přiblížit k té velké památce. Nejprve se zastavujeme u schránky, dřevěného obalu relikviáře. Člověk si řekne, je to jen krabice, ale už i ta sama má nesmírnou hodnotu a nutí vás zastavit se a pořádně ji přes sklo prozkoumat. Co teprve s námi udělá vnitřek, ona zlatá schránka?

Vcházíme do místnosti, která je celá černá. Člověk do ní vstupuje téměř plaše, nejistě. Co zde bude, jak to na mě zapůsobí? Téměř nedýcháme a najednou. Ano, jsme tu. U nádherné relikviářové skříňky. Ani nedutáme. Je nás zde již několik, přesto by bylo slyšet spadnout špendlík. Všichni jen v tichosti sledujeme tento skvost, který doslova ozařuje tmavou místnost, a to vše ještě podkresluje jemná tichá hudba. Ještě chvíli, ještě malou chvíli, říkáme si stále dokola.

Nakonec ale relikviář musíme opustit. Cestou ke konci prohlídkového okruhu ještě procházíme pár interaktivních prvků, které nás zase pomalu vrací do reality.

A jsme venku. Rozkoukáváme se po nádvoří a už vidíme cedulky, které nás vedou k prohlídce i zde, venku. Procházíme tak kolem hradu, díváme se na naše parkoviště. Ano, z vrcholku té skály koukáme dolů na malinkatá zaparkovaná autíčka. Míjíme vrátka, která napovídají, že zde se nachází i lezecké využití skály. Takto obejdeme celý hrad a pomalu se dostáváme až k zámku a zahradě. Po prohlídce relikviáře nám ale i zámecká zahrada připadá obyčejná. Otáčíme se na hrad, který nás stále magicky přitahuje. Ale my už musíme opravdu jít.

Míjíme náměstí, sbíháme po schodech, ještě jednou si vyfotíme kovové sochy s hradem a už jsme zpět u auta. Tak zase příště, určitě se sem zase vrátíme.

.....

Co je relikviář svatého Maura?

Je to jeden z „domečkových“ typů relikviářů z první třetiny 13. století. Uvnitř něho se nacházejí kosterní ostatky svatých Jana Křtitele, Maura, Apolináře a Timoteje. Dekorován je souborem dvanácti reliéfů, čtrnácti sošek z pozlaceného stříbra, drahých kamenů, polodrahokamů, filigránů a emailů.

Byl vyroben na zakázku benediktínského kláštera v belgickém Florennes, který vlastnil první relikvii sv. Jana Křtitele, ke které po čase přibyla právě i relikvie sv. Maura, podle které relikviář dostal svůj název. Koncem 19. století se dostal do Čech, kde se o něm začalo mluvit až v roce 1984, kdy byl nalezen ukrytý pod podlahou hradní kaple na zámku zde v Bečově. Ovšem ani pak to neměl jednoduché, a tak se mohlo s jeho restaurováním začít až po roce 1991 a vyjasnění majetkových záležitostí. V roce 2002 bylo vše zdárně dokončeno a my můžeme nyní obdivovat jeho krásu.

.....

Zdroje: