Tichá návštěva šumavských Otevřených dveří

Rychle otvírám mapy a hledám, kudy se tam dá dostat, ani jeden z nás tam ještě nebyl a místo známe pouze z fotografií. Musím to tam být parádní, říkám si, ideálně večer se západem slunce.

Nacházím cestu vedoucí od parkoviště na Špičáckém sedle. Vypadá to dobře, pár kilometrů lesem, otázka dvou hodin a jsme zpět. Plán tedy ideální, nachystat rychle věci s sebou a pak už jen posadit manžela do auta za volant a jedeme.

Parkujeme, batoh na záda a vyrážíme. Rozcestník, červená turistická značka na horu Pancíř ukazuje 2,5 km. Jen škoda, že kousek vede silnicí k místním hotelům, na kterých je v tuto chvíli celkem provoz.

Po chvilce se červená stáčí do lesa. Jupí, mizíme z civilizace. Cesta lesem je přeci jen příjemnější. Stoupáme chvílemi méně, chvílemi více. Potkáváme pár lidí, kteří již míří z Pancíře zpět. Škoda, že ještě nerostou houby, to by les krásně voněl. Manžel dělá, že vůbec netuší, kam ho vedu a nechává se vést. Aspoň tedy zdánlivě, než se Pod Švýcárnou lehce zapomenu a místo po červené vedoucí na silnici, ji přecházím a odbočuji na zelenou do lesa. Jasně, říkám si, jdeme pořád po červené, takže šup do lesa. Manžel za mnou jen lehce pípne, že červená vede jinam. Stále se ještě snaží mi nedat najevo, že od začátku tuší, kam ho vedu a nechává mi stále pocit, že bude hodně překvapen. Rozhlížím se a zjišťuji, že má pravdu, že červená se vrací zpět na zpevněnou cestu.

Vystoupáváme až k rozcestí Pod Pancířem a odtud již dobrovolně pokračujeme po silnici. Má nás dovést až k Hadí vyhlídce, kterou si nechci nechat ujít. Po chvilce mi mapy hlásí, že už jsme zde, že jen stačí odbočit doprava. Opravdu? Vždyť kolem nás je jen bujná příroda, nikdy žádná cestička, natož cesta nebo dokonce vyhlídka. Tady nic nevidím. Zapojuji manžela do akce, kdo najde vyhlídku. Po pár chvílích zběžné obhlídky se pouštíme do prohlídky místa podrobně a najednou vidíme malou pěšinku. To by mohlo být ono. Nebo nás to zavede jen na vyhlídku na „podpapíráky“? Za pokus nic nedáme. Odvážně se vydáváme vstříc vyhlídce. Jupí, vyhráli jsme, varianta první byla správně a nás pohltil výhled na krajinu. Chvíli se kocháme, ale za chvilku spěcháme zpět na cestu a na Pancíř.

Ani si nevšímáme, že kolem nás vede lanovka či vlek. Vyhlížíme dveře, již oba dva. Míjíme Mattušovu chatu, rozhlednu na Pancíři a běžíme zaťukat na dveře. Nikde nikdo. Ťuky, ťuk, můžeme nahlédnout? To, co před sebou vidíme nám doslova vyráží dech. Stihli jsme to, západ slunce, jak má být. Sluníčko ještě osvětluje zbytky hor a my jen polykáme tu nádheru, kolem nás nic než ticho a nádherná šumavská příroda. Po chvilce nám dochází, že to ještě musíme rychle vyfotit, dokud je světlo. Zkoušíme selfie, fotíme se vzájemně, fotíme i prázdné otevřené dveře, které jsou v tuto chvíli naplněny zapadajícím sluníčkem.

Za pár minut se již sluníčko loučí a začíná se dělat tma. Asi je nejvyšší čas vydat se zpět, ale nám se vůbec nechce toto místo opouštět. Ale co dělat, musíme jít. Pomalu se vracíme a najednou si všímáme, že jsme před tím proběhli kolem a ani si nevšimli, že je zde nádherná, historická lanovka pro jednoho. Když ji vidím, hned se mi vybavil dětský řetízkový kolotoč. Škoda, že večer již nejezdí, protože svézt se s ní, to musí být teprve jízda.

Vracíme se dolů zpět po červené, na větší okruh již není čas. Začíná tma a čím víc vstupujeme do lesa, tím intenzivněji to vnímáme. Ještě, že nám čelovky doma krásně odpočívají, aby se neochodili. Kdopak asi chystal batoh a nedošlo mu, že po západu slunce bude v lese tma? No nic, aspoň mám do příště co zdokonalovat.

Cesta dolů už je jen takové seběhnutí a vcelku rychle jsme zpět na parkovišti. Byla to nádhera, západ slunce jak vymalovaný. Lepší místo jsme si nemohli vybrat.

.....

Na Pancíř ze Špičáckého sedla vede příjemná zpevněná cesta. Dá se zvládnout i s kočárkem nebo invalidním vozíčkem. Místy je stoupání prudší, je potřeba na to myslet.

Na vrchol Pancíře vede také lanovka a to ze Špičáku nebo Pancíře. Je jednosedačková, opravdu krásně „retro“.

Pokud chcete vidět Otevření dveře, je možné od května do prosince, na zimu se uklízí. Doporučuji kouknout na web, zda jsou již dveře instalovány.

Doporučuji sledovat weby:

Čím si zpříjemnit cestu neboli hry na cestu: