Ty, brďo! Olympijský festival v Mostě, to byla jízda

Poslední kruhový objezd a už uvidíme, zda se nám podaří náš první dnešní závod, zaparkovat na centrálním parkovišti. Je ještě čas do otevření areálu, tak první boj vyhráváme a parkujeme. Venku příjemně profukuje větřík, když se vydáváme na cestu. Jdeme správně, jako maják nám na cestu září mostecká „Eiffelovka“. Hned zastavujeme a fotíme se s ní. U toho pomalu docházíme až k pokladně a od ní bez větší fronty vcházíme do Olympijského parku. Po kontrole batohu se před námi otevírá celý areál.

Na první pohled nás zde zaujme pódium a před ním lehátka pod slunečníky, která jsou, vzhledem k času, zatím prázdná. Běžíme očima dál, vidíme další stánky jednotlivých olympijsko-festivalových partnerů, které se pomalu začínají otevírat. Co už ale jede, je prodejna sportovního, a hlavně olympijského oblečení. Zatáčíme neomylně k tomuto cíli a vzápětí odcházíme vyfešákovaní v barvách českého národního týmu a připraveni si pořádně zafandit. Snad dnes bude komu.

Zastavujeme se u mapky areálu. Co zde všechno najdeme? Přechází nám zrak z množství sportů a také stánků s občerstvením či různých partnerů. Ti mají připraveny pro návštěvníky upomínkové předměty, pro jejich zisk je nutno i zde předvést nějaký ten sportovní um či znalost.

Nejblíže k nám se nachází první sport - orientační běh. Ten zkoušet nebudeme, ale podle pokřiků a často zmatených pohledů závodníků do mapek a před sebe, je asi opravdu dobře připravený. Vedle se nachází malé boxy, kde se zatím nic neděje, ale za čas tu bude probíhat boj ve fotbale. Trochu nesměle se vydáváme k prvnímu sportu, který bychom sami chtěli vyzkoušet, k hodu diskem. Chvíli pokukujeme, když už nás pobízí pořadatel, ať si to jdeme zkusit. Za chvíli tak stojíme na vyhrazeném místě, disk v ruce, vyslechnutí prvních pokynů a už nám disk letí z ruky. Ještě dva pokusy. Je to super, už se těšíme, co si vyzkoušíme dál. „Co to je, někdo sem přijel na motorce?“ ptám se manžela a ten jen ukáže prstem vedle nás a neskutečně se u toho směje. Mrknu, a už se smějeme dva. Vedle nás probíhá závod bugyn pro děti. Ovšem vidíme pouze buginku, vedle které pomalu kráčí dospělý, a v ní se nachází velká helmička. Pod ní asi bude i malý človíček, toho ale nevidíme přes všechny chrániče a vycpávky.

Na další straně už trénují malí sprinteři, kteří se dávají do startu běžeckého závodu za mohutného fandění rodičů i další kolemjdoucích. Za nimi se pomalu rozcvičují malí hokejbalisté. A to už jsme u golfu. Zde si potrénujeme náš odpal. Na první pokus to není špatné, ale u druhého a třetího už mi tato výmluva moc neprochází. Nevadí, třeba si spravím chuť na lukostřelbě. Je ještě krátce po otevření areálu, čekáme proto jen krátkou frontu a už dostáváme chránič ruky. Za okamžik držím luk, dostávám pár instrukcí a pak i šíp a pak střela. Šíp letí až na devítku, jsem nadšená. Ještě mohu přidat dva pokusy, kdy dostávám další rady, jak střílet. Je to zážitek. Než si s manželem stihneme povyprávět dojmy ze střelby, už vedle nás vidíme odpalovače, kteří si zkouší baseball. Ten obcházíme a vedle je právě volno na padel, tak hned míříme pro pálky. Pink, pink, míček na zemi. Znovu. Pink, pink, pink, míček na zemi. Vyšťaveni naším soubojem po chvíli musíme opustit kurt, ale máme další super zážitek.

Pořadatelé nás nyní přerušují ve sportování a z cesty nás posílají stranou. Po nočních deštích je potřeba vysušit cestu před námi. Nám to ale nevadí, čas si krátíme na vedlejším hřišti při frisbee a diskgolfu. Tento nápad má víc lidí, tak musíme počkat, abychom si neházeli frisbee na hlavy. Což se občas stejně událo, když talíř letěl jinam, než střelec zamýšlel. „Asi mi do toho zrovna fouklo.“ usmál se pán naproti nám. Nevadí, nám do toho asi taky hodně fouká. Před námi už jsou připravené mladé roztleskávačky a kolem nich spousta malých slečen, které začínají s nimi prvními tanečními krůčky. Vedle nich pak probíhá aerobic.

Cesta už je vysušena a plná čerstvé suché kůry, tak se dostáváme až k šermířské hale. Zde je živo, po vzoru našich bronzových olympioniků, si chce tento sport zkusit každý. My nejsme z jiných, a tak šup kord do ruky, zapnutí trenažeru a už jedeme. No, jedeme, to v mém případě úplně neplatí, ale manžel, ten má postřeh o mnoho lepší a nepadl by, jako já, hned při prvním útoku protihráče. Vedle nás už si holčička s maminkou oblékají helmy, berou měkké mečíky a jdou na boj. Jak to dopadlo nestíháme zjistit, musíme uhnout dalším šermířským nadšencům.

Stolní tenis. Ten známe, to se přece nemusíme zastavovat. Aspoň v to tajně doufám. Ale ne ne, manžel má jiný názor, a tak za chvilku zkoušíme kulatý stůl, po něm už klasický. Aspoň, že karate zkoušet se mnou nechce. Malí karatisté už jsou v akci a v plném nasazení. Kdo nechce karate, zkouší taekwondo. „Tak pojďte všichni, společně to dáte.“ slyšíme od vzpíraní. A už vidíme, jak vzpěrač, který předtím sám zvedl x kilo nyní pobízí sedmi člennou rodinku, ať to společnými silami zkusí. Nakonec to, i s jeho pomocí, zdolali a činku se závažími zvedají.

To už jsme u haly, kde právě probíhá ukázku společenského tance v podání mladého tanečního páru. Jejich trenér postupně diváky seznamuje s jednotlivými kroky daného tance. Za nimi probíhá souboj v badmintonu a naproti i v judu a stolním tenise. Halu pomalu opouštíme, před námi už jsou slyšet boje hokejek. Zvuk nás neomylně dovádí k florbalu. Ten obcházíme a sledujeme, jak děti válí v házené. A válí i ve vedlejším parkourovém parku. Sice si zamakají hlavně rodiče, jak děti mohutně zvedají a dopomáhají jim k prvním překážkám, ale dětskou radost to nekalí.

Docházíme na most, který vede před Eiffelovu mosteckou věž. „Podívej, tady jsou kruhy.“ zjišťuji a teprve teď si uvědomuji, že jsme se fotili u této dominanty zatím jen z boku, kdy kruhy nebyly vidět. Tak to teď řádně napravujeme. Jako i další kolemjdoucí, a tak nám za chvíli v rukou třímají i cizí mobily a foťáky. Ještě najít naši vlajku, dáváme si za úkol. Splněno, vyfoceno, můžeme most opustit a podívat se na druhou stranu areálu k jezeru Most. Zde mají být vodní olympijské sporty a v nastupujícím teple snad i možnost ochlazení.

První sport, který z lávky vidíme, je skate. Malí i velcí sportovci, vybaveni skateboardem, už zkouší první triky. Také jeden asi dvouletý sportovec už se vyšplhal s prknem před sebou na první kopeček. Chytit tatínka za ruku a už si to fičí dolů. Tam opět sleze, chytí prkno a pomalu ho vytlačí zpět. Na vedlejší lavičce už si další děti oblékají brusle, aby si vyzkoušeli inline. Na protější straně se vypíná stěna, horolezecká stěna. Našli jsme ji. Už tam míříme a zkusíme si zahrát na Adama Ondru. Je to zábava, úplně chápeme, že je tento sport tak oblíbený. Zatímco čekám, až si zaleze i manžel, pozoruji vedle první boxerské pokusy. Box manžel naštěstí přehlédl, zato ho zaujaly šachy. Ty zde jsou v několika provedeních i velikostech. Než si prohlédl různé partie hráčů, moje oči zůstaly na kopci, na který právě vyjížděli první cyklisté, aby si zkusili dolů mnohdy svůj první singletrack.

Příjemně osvěžující větřík nám připomněl, že už se nacházíme u jezera. Již první trenažery kanoistiky jsme museli vyzkoušet. A když jsme zjistili, že veslování probíhá na dvou trenažerech a je možný vzájemný zápas, museli jsme zakotvit i zde. Po prvním vyzkoušení stroje jsme již připraveni na závod. Ten bude 200 metrů, což jsem ovšem přeslechla, a tak jsem vystřelila hned od startu, jako na stovku, kterou jeli závodníci před námi. Jak to, že najednou se přede mnou posunul cíl? Nevadí, jedu dál. A to už začínám kolem nás vnímat první náznaky fandění, které postupně zesilují. Před cílem už jsou značně slyšitelné. Po dojetí do cíle, samozřejmě jako druhá za manželem, se otáčím a zjišťuji, jaká skupinka se za námi vytvořila a všichni na nás koukali. Tak jsme si mohli vyzkoušet, jaké to je závodit před zraky diváků a asi závodníkům moc nezávidím.

Vyřízená se pomalu vydýchávám, zatímco manžel vedle mě je úplně v klidu a už si to zamířil k opravdové lodi, nejen trenažeru. Já zůstávám na břehu, užívám si mostecké pláže a pozoruji, jak si to manžel na dvouveslici pádí jezerem. To se jim to jede, klukům, říkám si. Neboť na lodi kromě návštěvníka sedí i zkušený veslař. Při čekání, až se mi vodáci vrátí zpět, pozoruji ten čilý ruch kolem. Na paddlebordu zkouší svou rovnováhu malí i velcí, v části jezera, určené na plavání, se předhání jednotliví malí i velcí plavci ve svých drahách, před nimi se v brouzdališti cachtají první vodomilové, o kousek dál si zase celé rodiny vykračují v záchranných vestách na jachty, kde je každý lodivod usazuje do jachty, chvíli něco vysvětluje a poté vyplouvají. A komu už závodění stačilo, opouští areál festivalu a míří na místní pláž či na hrad Hněvín. To ale není náš případ. Ještě jsme si nevyzkoušeli vše, nezafandili u obrazovky našim sportovcům, nevyzkoušeli aktivity u sponzorů, ani neochutnali místní občerstvení. Proto od vody míříme zpět do víru dění a celý areál si ještě znovu a znovu jdeme užívat.

Celý festival byl opravdu skvělý a nepopsatelný. Prostě, těšíme se na další, „Ty Brďo!“