Článek
V průběhu tohoto týdne jsem se s dětmi vydala na zápis do školky. Zvolili jsme vesnickou, avšak poměrně velkou školku s mnoha třídami. Instituce hlásala respektující přístup k dětem, kroužky včetně angličtiny formou hry, Montessori prvky, vyváženou stravu a častý pobyt venku. Zkrátka všechno možné i nemožné, na co rodiče slyší.
Musím uznat, že první dojem byl úžasný. Hezká budova pokreslená prvotřídními obrazy postaviček z pohádek, hodně zeleně a tři důmyslná dětská hřiště v areálu školky. Hned u hlavního vchodu nás přivítala laskavá vodnice, která nám předala první informace a dětem dva drobné dárky. Uvnitř to vypadalo famózně, čistě a barevně. Děti nestačily kulit oči. Byly nadšené. Co víc si přát.
Dle instrukcí jsme pokračovali do třídy čmeláčků, kde si nás převzaly paní učitelky coby Křemílek a Vochomůrka. A zatímco první skřítek dětem ukazoval hračky, knížky a dětskou kuchyňku, druhý s námi sepsal náležité dokumenty a informoval nás o všem potřebném.
Čestností informací jsme byli doslova zahlceni, ale bylo zřejmé, že se jedná o důstojné prostřední, kde nenechají nic náhodě. Dávkou zodpovězených otázek jsme byli s manželem uspokojeni a nastal čas vyrazit domů. Dětem se ovšem nechtělo. Bylo nám nabídnuto pohrát si na hřišti, načež dle toužebných výrazů našich čiperek jsme nemohli odmítnou.
Venku si hrálo asi deset dětí společně s jejich rodiči a dalším personálem v podobě berušky, motýlka a mravence. Děti měly zážitek a já měla pocit, že to zdejší energetické učitelky s dětmi skutečně umí. Byla jsem nadmíru spokojená.
Největší hřeb na mě ale teprve čekal. Naše návštěva se protáhla a já musela nutně na WC. Paní učitelka převlečená za mravence mě ochotně doprovodila do prostor určených pro zaměstnance.
Panečku, tady je to čisté a voňavé. Pomyslela jsem si v duchu s tím, že je vidět, že tady vládne pečlivá ženská ruka. Místnost byla dokonale uklizená a chytře uspořádaná. Zkrátka by tady mohl být bordel jako v tanku, jelikož do této místnosti rodiče nechodí, ale opak byl pravdou.
Za dveřmi pravého rohu byla toaleta. V momentě, kdy jsem zavřela dveře, usedala s nahou zadnicí na záchod a zvedla hlavu, stál přede mnou muž. Svalnatý naháč středního věku s povytaženým obočím se mi svůdně zadíval do očí. Ostré rysy a mírné strniště umocňovaly jeho výraz přísného, ovšem charismatického muže.
Jen tady čůrám. Pronesla jsem k němu v duchu. On měl mezitím naběhlé ruce přiložené na poklopci těsných riflových kalhot a chystal se obnažit své ohanbí. V obřím kalendáři, který byl přes tři čtvrtiny dveří, reprezentoval květen.
No pane jo, paní učitelky se nezdají. Blesklo mi v hlavě. Ačkoliv jsem věděla, že na mě venku čeká mravenec, neodolala jsem své zvědavosti a začala listovat.
V červnu na mě čekal poněkud mladší, blonďatý doktor, který věkem mohl sotva vylézt z medicíny. Byl oděn pouze v bílém plášti a přiléhavých trenýrkách. S lišáckým úsměvem mi jednou rukou podával náplast (ještěže ne toaletní papír) a druhou si sundaval plášť tak, aby odhalil svalnaté břicho. Musela jsem se začít smát.
V červenci krásný atlet skákal přes švihadlo. Vlasy měl střižené na krátko, tvář mu zdobily plné rty, ovšem největší viditelnou ozdobou byla široká ramena. Měl pevnou hruď a vyrýsované břicho. Viditelně obří chloubu mu zakrývali titěrné slipy.
Srpen reprezentoval snědý krasavec s okouzlujícím úsměvem, že jsem se musela smát ještě víc. V náruči držel ohromného pikardského ovčáka, přes kterého nebylo vidět, zdali je muž nahý nebo ne.
V září na mě čekal sexy mariňák s typických vojenských účesem a hladce oholenou tváří. Měl vysoké boty, maskáčové kalhoty a svlékal si bílé tílko ze svého dokonalého těla. Hleděl na mě pohledem ala půjdeš se mnou do sprchy?
Věděla jsem, že už musím jít. Ale smělost způsobila ještě jedno otočení na říjen. Charismatický třicátník seděl v sauně bokem ke mně. Byl oděn pouze v malém kousku ručníku a jeho tělo se lesklo pod slabou vrstvou potu. Hlavou se, se zavřenými očima, opíral v mírném záklonu o dřevo za sebou. Levou rukou měl strčenou ve svých světle hnědých vlasech.
Kdo by takové překvapení čekal na učitelských toaletách v mateřské školce? Ačkoliv by to mohlo kdekoho pohoršit, mně to přijde úsměvné. I zaměstnankyně školky jsou lidé, kalendář byl decentní a diskrétní. Ven jsem vyšla s výbornou náladou a úsměvem od ucha k uchu. Paní učitelce to došlo a pronesla: „můj oblíbenec je únor.“
