Článek
Dlouhé roky jsem byla sama. Ale čtyřicítka se blíží rychlým krokem a brzy budu mít nejlepší a pro muže nejpřitažlivější léta za sebou. A jelikož jsou děti poměrně velké a já pro ně spíš trapná, prudérní osina než nepostradatelná máma, nastal čas to změnit.
Starší dcera, která začala poprvé ve svém životě randit, mě překvapila vyspělým rozhovorem na téma mami, vím, že jsi toho pro nás udělala hodně a chceme, abys byla teď šťastná. Aniž by to tušila, vehnala mi do očí slzy dojetí a vděku. Musela jsem uznat, že je skutečně nejvyšší čas.
Po odchodu bývalého manžela jsem si nedovedla představit, že bych si hledala jiného muže. Zkrátka jsem měla pocit, že ke dvěma malým dcerám nemohu přivést cizího pána. A času bylo také poskromnu.
Až do teď. Jenže pohled do zrcadla nebyl nijak zvlášť lichotivý. Z kosmetiky jsem používala jen dva krémy a řasenku. Kila navíc byla znát. Ačkoliv jsem si to nechtěla přiznat, leckdo by mi tipoval minimálně o pět let více. Místo atraktivní zralé ženy jsem si připadala spíš jak Madla od plotny s nízkým sebevědomím.
Poprvé v životě jsem navštívila kosmetický salon a po dvou letech kadeřnici. Večerní vysedávání u seriálů jsem vyměnila za svižné procházky. Ale co si budeme, změnit jsem musela hlavně jídelníček, pakliže jsem nechtěla, aby můj nejbližší přítel byl počínající břišní převis.
Zjistila jsem, že nemusím vyhazovat horentní sumy za drahé šaty, ale že i levnější řetězce mají slušivé kousky. Se změnou životního stylu a péčí o sebe sama se začalo budovat i mé sebevědomí.
Aniž bych se snažila, na oslavě kamarádky jsem si porozuměla s mužem, kterého jsem znala od vidění poměrně dlouho, ale nikdy by mě nenapadlo, že by se se mnou rád bavil. Po této oslavě mě pozval na společnou procházku. Ta proběhla nad očekávání. Dcery mi posléze kladly na srdce, že teď je řada na mně. Proto jsem ho o týden později pozvala do vinárny a připadala si až směšně nervózní.
On nabídku přijal, rande krásně plynulo a já si jen potvrdila to, co jsem tušila. Nejenže byl pohledný a byla s ním i legrace, byl i hodný. A to pro mě byla po mé zkušenosti nejdůležitější vlastnost. Jen nemohl mít děti, což jeho předchozím vztahům lámalo vaz.
Já jsem věděla, že další děti už rozhodně nechci, a tak nebyl důvod se čemukoliv bránit. Při rozloučení mi dal něžnou pusu na tvář a následují dny mi chodila jedna zpráva za druhou. Já byla jak zakoukaný puberťák.
Ono třetí rande naplánoval v poměrně nóbl restauraci s tím, že by byl rád, kdybych ho poté doprovodila k němu domů.
Samozřejmě, že jsem nezapomněla, jak se to dělá. Ale po skutečných letech celibátu, jsem si připadala nepatřičně. A abych byla upřímná, ani jsem nevěděla, jak bych to vysvětlila dcerám. Domluvili jsme se tedy, že k němu půjdu, ale pak hezky domů.
Před večeří jsem se důkladně oholila, namazala hydratačním parfémovaným krémem a zvolila to nejlepší spodní prádlo. Slušivé šaty jsem zkonzultovala s kamarádkou a nalíčila se více než obvykle. Každý by poznal, že mi na tomto večeru záleží.
Když mě během večeře chytl přes stůl za ruku, cítila jsem mravenčení po celém těle. Můj výraz tetelícího se kopečku štěstí a rozpaků zároveň v něm vyvolal naprosto krásný úsměv. Na sekundu jsem viděla, že je šťastný, možná trochu nervózní, ale šťastný.
Musela jsem se nad námi usmívat. Oba skoro čtyřicátníci a flirtovali jsme jak diví. Ale v našich letech to nebylo nic obvyklého. Ani jeden z nás nehledal náhodnou známost, díky našim letům jsme oba toužili po někom, s kým zůstaneme napořád. Byla jsem vděčná za naše souznění a přesvědčená, že je toto rande ten pravý večer a já se budu cítit znovu jako žena.
Měla jsem potřebu dojít si na WC jen kvůli tomu, abych se všude navoněla a zkontrolovala své líčení. Zřejmě jsem se vracela dříve než čekal.
Přicházela jsem k našemu stolu bokem a pokud by se nevytočil do nepřirozeného úhlu, nemohl mě vidět. Za to já jsem viděla vše. Jeho prst pravé ruky byl hluboce a dychtivě zabořen do pravé nosní dírky. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Zaryl prst hlouběji a kroužil s ním, jako by hledal poklad.
Pane jo, to je ale holubník. Myšlenka přišla v mé hlavě sama od sebe a já cítila zklamání. Myslela jsem si, že budu dnes fascinována zcela jinou částí těla a naprosto odlišnou činností.
Vytřeštila jsem oči v domnění, že musí provádět lobotomii či jinou operaci mozku. Nebyla jsem schopna se hnout. Po několika nekonečných vteřinách vytáhl prst z nosu a decentně vydal zvuk na znamení vítězství. Něco jako ha a mám tě, konečně jsi venku! Ale tím to neskončilo.
Přestože jsem stála několik metrů od něj, viděla jsem ten odporný šušeň taky. Přinejmenším natolik, abych poznala, že je veliký. Žaludeční šťávy se mi vrátily do krku, ale jako nějaký úchyl jsem nebyla schopna ho přestat pozorovat.
Ušpiněný prst si dal pár centimetrů od hlavy a svoje dílo si prohlížel důkladně zrovna tak, jako moje máma vždy upírala zrak na titěrné očko jehly, aby jím mohla protáhnout nit, když chtěla šít. Byl to přesně ten zaujatý a dlouhý pohled plný soustředění.
Proboha, proč si to tak prohlíží? Mluvila jsem sama k sobě. Modlila jsem se, aby s tím neudělal to, co dělá většina malých dětí a při této myšlence se mi udělalo skutečně zle.
On si nakonec prst otřel do kalhot. Pěkně pečlivě. Zprava i zleva. Otočila jsem se jiným směrem a vydala se zoufale k baru, neboť jsem nevěděla, co jiného dělat. Tam jsem si objednala vodu a přemýšlela nad tím, co jsem viděla. Nechápala jsem, proč to otřel do kalhot. Před sebou měl stojánek s ubrousky. Jediné, co mě napadlo bylo, že mu skutečně chybí doma ženská.
Hltala jsem ledovou vodu, přičemž on dorazil za mnou s tím, že jde zaplatit a budeme moci vyrazit. Nesměle mě objal pravou rukou kolem ramen.
Večer skončil tak, že jsem utekla s výmluvou pryč. Druhý den jsem se musela svěřit bratrovi jakožto jedinému chlapovi v mém okolí, se kterým mohu probírat různé věci.
A ten mě, jak se patří, nezklamal. Místo soucitu přišla sprcha. Vynadal mi, že jsem utekla a zkazila tak pěkně rozjetý večer. Že tohle dělají všichni muži, a že je přesvědčen, že i ženy. Položil mi řečnickou otázku: „Cožpak ty ses někdy nezavrtala v nose?! “
A pokračoval: „Tohle děláme všichni! To je realita! Pokud s někým chceš zestárnout, počítej s tím, že uvidíš horší věci než prst v nose.“ A měl pravdu.
Ruku na srdce, ani já nejsem dokonalá. S omluvou jsem ho po týdnu pozvala ven. Večer se vydařil přesně podle mých představ. Prst v nose jsem zastrčila hluboko do paměti — i když vím, že mu to jednou s humorem připomenu.
