Článek
Neboť zatímco ve světě eskaluje do šílených podmínek Izraelsko-palestinský konflikt, český politický a mediální prostor se zabývá „enormními tématy“ ve snaze zamaskovat svůj vlastní alibismus.
Denně rozmazávané nic okolo Jaromíra Soukupa plní přední stránky médií, přičemž mu na záda dychtivě dýchá chybějící dálniční známka Filipa Turka. Pomyslnou třetí příčku obsazují vzestupy a pády SchopaholicAdel, kterým sekunduje její nový účes.
Tolik k nejnovějšímu a zřejmě nejčtenějšímu dění v naši zemi. O tom, že mnohé státy ve světě bijí na poplach a tlačí na pomoc při vyjednávání ohledně mírového procesu v rámci Izraelsko-palestinský konfliktu a u nás je ticho po pěšině, nemluvě.
Lhostejnost, alibismus, strach? Kdo ví. I přesto, že někteří slavní a různé iniciativy volají po pomoci a důrazně upozorňují na hladomor a utrpení civilistů v Pásmu Gazy, naši placení „borci“ v médiích a politice se dívají jinam.
Je mi až zoufale smutno z toho, že žijeme z bizarních a banálních hloupostí a zavíráme oči tam, kde je nutno křičet. A to proto, abychom nemuseli hnout prstem nebo vystoupit z našich luxusních životů.
...
Tým lékařů bez hranic na svém oficiálním instagramovém účtu upozorňuje, že situace v Gaze vyžaduje okamžitou reakci, dokládá pádné důkazy a apeluje na českou vládu, aby přestala mlčet. Ta ale zřejmě ztratila schopnost mluvit.
Izraelsko-palestinský konflikt, eskalace sporů a nulový mírový proces
Konflikt mezi Izraelem a Palestinci vznikl po založení státu Izrael v roce 1948, kdy mnoho Palestinců přišlo o domov a vznikl trvalý a vleklý spor o území, zvláště o Západní břeh, Východní Jeruzalém, a právě Pásmo Gazy. K největší gradaci sporů, které plynou z výše uvedené skutečnosti, dochází od roku 2007. Neboť téhož roku v Palestině převzalo moc hnutí Hamás.
To neuznává právo Izraele na existenci a opakovaně vyzývá ke zničení tohoto státu. Ozbrojený boj je pro toto hnutí legitimní prostředek k dosažení svých cílů, včetně použití raket za účelem ostřelování Izraele, únosů rukojmí apod. K těmto útokům dochází pravidelně a toto hnutí de facto ovládá Gazu.
Izrael na útoky raketami odpovídá leteckými a vojenskými operacemi. Mimo to na Gazu uvalil přísnou blokádu, která omezuje pohyb lidí, zboží, potravin, léků i paliva. To způsobilo humanitární krizi a posílilo napětí mezi oběma stranami. Tato blokáda trvá dodnes a odporuje lidským právům.
Obě strany páchají válečné zločiny a jsou zodpovědné za úmrtí mnoha civilistů včetně zcela nevinných dětí. Dochází k mnoha incidentům a událostem, které stále „přilévají do ohně.“ Jako například policejní zásahy v mešitě Al-Aksá, zabití palestinských civilistů, výstavba izraelských osad nebo útoky na izraelské vojáky a civilisty.
Zásadní potíží je fakt, že napříč desetiletími neprobíhá smysluplný mírový proces. Mezinárodní pokusy o zprostředkování míru selhávají kvůli nedůvěře obou stran a radikalizaci společnosti na obou stranách.
Situace je velmi vážná
Aktuálně izraelská armáda zahájila novou rozsáhlou pozemní operaci s cílem eliminovat Hamás. Tato operace se zaměřuje na severní i jižní část Pásma Gazy. Civilnímu obyvatelstvu je odpíráno jídlo a humanitární pomoc, i přesto, že na hranicích čekají tisíce plných kamionů s pomocí. Vjezd k obyvatelstvu je jim ale zakázán.
Vyjma minima, které bylo vpuštěno po silném mezinárodním tlaku. Ovšem není to ani zdaleka dostatečné. Dle OSN zde trpí přibližně 14 000 dětí akutní podvýživou a potřebují pro svou záchranu okamžitou pomoc.
Deník The Guardian zveřejnil informace, dle kterých tisíce Palestinců přišlo žádat pomoc k jednomu z distribučních míst humanitární pomoci. Situace však vyeskalovala natolik, že izraelští vojáci pálili do davu hladovějících lidí.
Pokud pomineme válečný stav a ozbrojené boje, obyvatelstvo pásma Gazy je v současné době 21. století systematicky a masově likvidováno hladomorem. Izraelský ministr financí Becalel Smotrič prohlásil, že bude pásmo Gazy zcela zničeno a jeho obyvatelé budou soustředěni u egyptské hranice.
OSN varuje, že zde hrozí hlad téměř celému obyvatelstvu. Situace je označována za nejhorší na světě, přičemž humanitární pomoc je nedostatečná a její distribuce je chaotická. Některé incidenty, jako například útoky na sklady s potravinami OSN a nemocnice, dále zhoršují dostupnost základních potřeb pro civilní obyvatelstvo.
Moderní světové dějiny podobnou brutalitu doposud nezažily. Zvláštní zpravodajka OSN Francesca Albaneseová ve své zprávě uvedla, že existují důkazy o záměru fyzicky zničit Palestince jako skupinu, což je jedním z kritérií pro určení genocidy.
Politický a mediální postoj v Česku
Česká republika dlouhodobě patří mezi největší evropské spojence Izraele. To platí napříč vládami. Mezi možné důvody můžeme řadit společné historické sympatie, prozápadní orientaci a podporu USA. Spojené státy americké jsou rovněž blízkým spojencem Izraele.
Česko má pochopitelně odpor vůči islamistickým hnutím jako je Hamás a zároveň je stát Izrael vnímán jako „demokratický ostrov“ v nestabilním regionu.
Čeští politici často podporují právo Izraele na obranu proti terorismu, ovšem kritice izraelských vojenských operací se vyhýbají. Téma je to velmi citlivé a nachází se na hraně etických dilemat. Kritika Izraele bývá v naší zemi vnímána spíše jako kontroverzní či dokonce antisemitská. Pro závažnost celé situace zřejmě dochází i k nedostatečnému porozumění mezinárodnímu právu, kolonialismu, historických aspektů i postavení Palestinců.
Podle blogu Tomáše Hajzlera se premiér Fiala, v druhé polovině roku 2023, vyjádřil k dění následovně: „Barbarské útoky teroristického hnutí Hamás na izraelské civilisty ze 7. října šokovaly celý svět. Mým zásadním požadavkem bylo, aby Evropská rada jednoznačně poukázala na to, kdo je agresor, a potvrdila, že stojí za Izraelem a jeho právem na sebeobranu.“ Přičemž byly v téže době osloveny i strany jako TOP 09, KDU-ČSL, Piráti, STAN, ANO, SPD, KSČM s dotazy ohledně jejich postojů k situaci v Gaze. Většina z nich buď neodpověděla, nebo se vyjádřila zdrženlivě.
Přední česká média referují o dění v Gaze, ale většinou odkazují na zahraniční zpravodajské agentury, právní otázka genocidy nebo rozhodnutí dominantních zahraničních organizací nejsou brány dostatečně v potaz a je spíše psáno o útocích ze strany Hamásu. Mezinárodní kritika Izraele nebo optika palestinského civilního obyvatelstva nedostává příliš prostoru.
Zatímco v mnoha západních zemích (UK, Francie, USA, Nizozemsko) probíhají velké demonstrace a výzvy k příměří, v Česku jsou protesty spíše okrajové a málo medializované. Do mainstreamu se dostává minimum hlasů těch, kteří upozorňují na masovou genocidu Pásma Gazy. Často se těmto lidem dostává kritiky, jsou označování za extremisty nebo podporovatele teroristického hnutí Hamás.
Toto téma je právně, historicky i morálně složité. Česká republika není schopna vyřešit Izraelsko-palestinský konflikt. Je ale nutné spoluusilovat o příměří.
Zdroje
