Článek
Celý život jsem si myslela, že mám skvělého manžela. Máme spolu dvě malé děti. První a třetí třída.
Manžel je dětem skvělým tátou, tráví s nimi čas, já stíhám domácnost, práci i děti. Společně vyrážíme do přírody, hrajeme deskovky. Rádi společně připravujeme jídlo. Nic mi nechybí. Radujeme se ze života…Ale…
Je to zhruba měsíc a půl, co manžel začal chodit velmi brzy spát, že je unavený. Nic proti, když už to bylo ale každý den, začala jsem se strachovat, zda není nějak nemocný. To mi vyvrátil a občas jsme si udělali hezký večer spolu.
Přes den byl pozorný, občas mě pohladil a vše bylo ok. Jenže začal velmi často odbíhat na záchod a já si myslela, že má potíže s prostatou… Tak mladý? Nevěděla jsem, jak citlivé téma řešit.
Odbíhal od veškeré činnosti s rodinou, vždy s telefonem v ruce. Už ani nešlo tolik o toaletu. A tak mě začala hryzat myšlenka, že je mi nevěrný.
Nejprve jsem tedy zkusila milostný večer, což nejprve nebyl problém, ale hned poté se odebral spát.
Do toho stále úniky s telefonem v ruce a další má snaha už z jeho strany byla odmítnuta. Přes den se mě však dotýkal, lichotil a mně to začalo být protivné. Byla jsem přesvědčena, že má jinou a nedokázala jsem pochopit, že má žaludek na to se mi dvořit a pak utíkat jinam.
Jednou přijel domů z práce a zůstal téměř hodinu sedět v autě, s mobilem v ruce a blaženě se usmíval. Bylo mi to líto a měla jsem vztek.
Nechtěla jsem to řešit před dětmi a večer jsem ho konfrontovala. Nedokázal mi vysvětlit, co na telefonu dělá.
Jelikož jsme trochu stará škola, máme společný účet. Najednou se co týden začaly strhávat nemalé sumy a já nedokázala rozklíčovat za co. Nejsem negramotná, ale informace v bankovnictví chyběla. Vařila se ve mně zlost, že naše peníze utrácí pro jinou a ještě tak chytře, abych nevěděla, o co jde.
Nikdy jsem se nesnížila k tomu, abych mu vlezla do telefonu. Snažila jsem se mile komunikovat.
Jednou se opět odebral, že jde spát.
Po půlhodině jsem šla s brekem za ním, že už takhle dál nemůžu. Samozřejmě jsem ho našla v ložnici s telefonem v ruce.
Lekl se mě a měl starost proč brečím. Vyjela jsem na něj, že jsme se odcizili, že má jinou, ať ze mě už nedělá hlupáka.
Manžel všechno zapřel, bavil se se mnou dlouho, ale stejně debata skončila u toho, že je prostě jen unavený a na telefonu relaxuje. O platbách prý nic neví.
Vzteky a frustrovaná jsem mu vrazila facku a ten večer jsem spaní pro změnu hrála já. Čekala jsem až usne (téměř 3 hodiny) a udělala hroznou věc.
Prošla jsem mu telefon.
Přátelé, po nevěře ani stopa…
Můj manžel krmil nějakého stupidního virtuálního dinosaura!!!!!
Vážně.
To si ze mě dělá…!
Level hry asi milion. Z displeje na mě koukala roztomilá obluda, mávala na mě a značila, že má hlad.
Když jsem byla zřejmě asi dlouho v šoku, telefon začal vibrovat a dinosaurus se rozplakal a pokakal se. Hra intuitivně naznačovala, že mám uklidit hovínko, umýt ho a dát mu konečně najíst.
Vypnula jsem telefon a šla si dát panáka.
Můj muž, 36 let. Táta od rodiny, schopný pracovník a paří debilní hru a já se trápím a strachuju o naši rodinu, náš vztah… A utrácí finance, aby měla obluda lepší polštářek…
Co mám dělat teď? Nedokážu to zpracovat. Zatím neví, že to vím.
