Článek
Celé roky jsem nebyl jiný. S rodinou jsme jezdili jedině pod stan a střídali naše dva oblíbené kempy u nás v ČR. Vranov a Pálavu. Děti máme stále na prvním stupni základní školy a obě místa se jim moc líbí, nabízí jim mnoho dobrodružství a zábavy.
Letos jsme si řekli, že si to naposled uděláme hezky tradiční a příští rok vyrazíme k moři. A tak jsem rozhodl, že rodině přilepším a místo stanu se ubytujeme v krásném apartmánu se dvěma ložnicemi, vlastní kuchyní a koupelnou. Takový malý domek s klimatizací a terasou.
Teď si ťukám na hlavu, proč jsem to neudělal už dávno. Dovolená dostala úplně jiný rozměr z hlediska pohodlí. Ale jak nikoho asi nepřekvapí, i z hlediska peněz.
Za stanování na týden včetně poplatků zaplatíte na Pálavě v největším kempu okolo osmi tisíc. Záleží na věku dětí. V apartmánu ovšem dáte přes dvacet tisíc.
Samozřejmě máte volbu dalších levnějších, ale i dražších variant.
Podobné, lepší ubytování nabízí i Vranov v podobě mobilheimů, které jsou sice opravdu krásné a klimatizované, částka se však blíží ke třiceti tisícům, platbu chtějí celou předem a za storno nevrátí nic. Na Pálavě jsou v tomto směru mnohem vstřícnější.
Tolik k důvodům, proč jsme roky jezdili stanovat. Nechtěl jsem dávat tolik peněz v ČR, když bych měl za tu samou částku pěknou dovolenou v Turecku.
Ale v těchto horkých dnech nelituji ani koruny! Je jedna hodina po poledni, vedro jak v … červenci. Já sedím na kryté terásce, nohy si máchám v lavoru se studenou vodou a piju chlazené pivo z hospůdky pár kroků vedle. Děti si dávají šlofíka v ložnici, kde je opravdu příjemně a žena s nohama nahoře sleduje seriál. Dopoledne jsme strávili u vody a jakmile bylo opravdu horko, vrátili jsme se do domku, kde má každý klid, pohodu, soukromí.
Povídám si s mladým tátou od vedle, který má nachlup stejné ubytování. S manželkou, miminkem a tříletou dcerou. Nadšený je úplně stejně. Mimčo pohodově spí na posteli, starší se koupe v malém nafukovacím bazénku ve stínu.
Společně sledujeme spařenou, zpocenou a pochopitelně protivnou rodinu. Děti kňučí, že jim je teplo a chtějí nanuk. Táta se vzteká, že se spálil, venku ani ve stanu se nedá být, protože je nesnesitelné dusno a máma pobíhá sem a tam, snažící se situaci zachránit. Nakonec se domluví na obědě v jedné z restaurací a všichni popuzeně odchází stěžujíc si, že v noci bude ve stanu na padnutí. Neboť kemp praská ve švech a místo ve stínu pro stan nenašli.
A já si vybavuji minulý rok sebe, jak sem raději spal v noci pod širákem, protože kombinace teplého vzduchu i v noci, potu a pižma celé rodiny a sem tam nějakého plynu byla opravdu krutá.
Také si pamatuji, jak jsem rok předtím jako hlupák přesouval stan, když pár rodin odjelo, abych našel kýžené místo pod stromem. O tom, že jsme každý rok měli „štěstí“ a v blízkosti byl nějaký hlučný soused ani nemluvě.
Vzpomínám, že jsme roky tahali plynový vařič nebo nosili všechny ingredience k umývárnám, kde byly i sporáky, a v dusnu vařili teplý oběd. Respektive žena sudé dny vařila a liché jsme chodili na jídla. Co si budeme, jíst každý den v restauraci, čtyři lidé…to tisíce jen létaly.
A já teď vím, že jsem zbytečně na tom jednom týdnu v roce šetřil.
Procházím odpočatý kempem v hodině, kdy už je příjemněji a sleduji lidi ve stanech. Převážně mladí floutci a slečny, na kterých je sice vidět, že se vaří ve vlastní šťávě, ale dychtící ochutnávat radosti života to zvládají snáz.
Když vidím rodiny s dětmi, které stanují, obvykle je minimálně jeden člen nabručený. Vedro do večerních hodin je nesnesitelné. Děti usínají extrémně pozdě. Tatínci do sebe lomí piva, aby jim to rychleji uteklo.
Je 21:15 a ve vlně veder se ani takto večer nedá pořádně dýchat. Zjišťuji, že miluji klimatizaci a lituji maminku ze stanu, který je od nás vzdálený asi sto metrů. Po hodině uspávání miminka to vzdává, bere ho do kočárku a jde to zkusit jinak.
Po jejich odchodu otec dítěte pronáší věty o vysněném klidu a dovolené ve stanu s malým dítětem už nikdy víc…jak já ho chápu.
Další den ráno v klidu strávím na záchodě, jak jsem zvyklý, a nemusím se kroutit u těch společných čekajíc, až se uvolní kabinka. Abych se pak šetrně a velmi omezeně vyprázdnil, jako všichni kultivovaní muži sedící okolo. Já jsem zvyklý po sobě toaletu i umýt. Ten, kdo někdy navštívil pánské kempové záchody, však ví, že nás takových je poskromnu.
A to večerní mytí. Rok co rok se do sprch hází více a více drobáků, aby teplá voda tekla méně a méně. Letos neřeším. Když je třeba a pot si žádá, sprchuji se pětkrát za den, žena rovněž.
Abych to ukončil, na následující noci jsou hlášené extrémní bouřky a já obdivuji všechny, kteří v létě stanují. Asi jsem starý, ale už bych do toho nešel.
