Článek
I kdyby měl být zachráněn jen jeden jediný život. I kdyby se mnozí měli zamyslet nad zněním ženevské úmluvy, konkrétně kapitoly čtyři o ochraně civilních osob za války, která ani zdaleka nečiní to, k čemu se zavazuje, tak zamezení lhostejnosti má smysl.
Pakliže si stále někdo myslí, že se nás nemůže dotknout to, co se odehrává na Blízkém východě, nebo že se Izrael pouze brání, měl by se zamyslet nad (ne)samozřejmostí vlastních lidských práv. Je smutné, že musíme oslavovat to, co by mělo být samo evidentní, ale budiž. Mlčení a mlžení bylo zřejmě již dost.
Jak bylo zmíněno v předešlých článcích, máme tu silné osobnosti počínaje manželi Klusovými, kteří jsou vidět a nebojí se být i slyšet. I přes mnohé opovržení, kterého se jim zřejmě dostalo. Domnívám se, že silná píseň SOUCIT, jehož autorkou je právě Tamara Klusová, mluví za vše.
Je nadmíru nutné zmínit i umělce a hudebníka Jordana Haje, který vyjadřuje odpor proti obléhání Gazy svou písní Too Far. Se svou partnerkou Emmou Smetana jsou hlasem, který je schopen zaujmout vysoký počet osob a je nesmírně důležité, že i oni jsou v tomto boji proti zavřeným očím.
Tým lékařů bez hranic téměř denně skrze instagramový účet apeluje na vládu, aby přestala mlčet o zločinech páchaných v Gaze. Na sociálních sítích se zvedá vlna aktivistů, obyčejných lidí, kteří hovoří, sdílí, diskutují, edukují a hlavně něco činí.
Těmto lidem není jedno, co prožívají civilisté v pásmu Gazy. A zdá se, že práce všech těchto osob přináší své ovoce.
Pomyslným hrdinou, který prolomil mlčení, strach či lhostejnost na půdě vlády je pan Lubomír Zaorálek. Neboť jako jeden z prvních politiků zcela veřejně v předním českém médiu prolomil kruté mlčení vládních činitelů a začal věci pojmenovávat pravými jmény. Děkujeme!
A světe div se. Další média (idnes.cz), jak blesk z čistého nebe, začínají upozorňovat na dehumanizující chování Izraelců. A to například ve spojitosti s Gretou Thunbergovou a její propalestinskou misí.
Má to smysl.
