Článek
Hymna za nic nemůže, ale mírná korekce je nabíledni - „voda hučí“ je pro někoho hodně velká ironie a těžko se bude zpívat lidem, co jim hučící voda vzala vše, co léta budovali. Čeština je velmi tvárná a vynalézavá, to jinak zvukomalebné slovo „hučí“ by mohlo nahradit třeba „zurčí“ - to je asi ještě horší, zní jako výsměch. Nebo „mučí, mručí, skučí, čučí, kňučí, bučí“ - ne, ne, ne. „Fučí“ - představa, jak profukuje skrze polorozpadlé domy, no to už by byla úplná katastrofa. Čili hymnu necháme tak, jak je, a až ji budeme zpívat, zkusíme dělat, že jsme to slovo zapomněli a budeme zpívat: „…Voda hmmhmm po lučinách…“ A je to. Časem se to pak samo vrátí do normálu.
Za co lze vládní aparát pochválit, bylo, že dal tentokrát na odborníky - meteorology - a nejvyšší ministr vyslal konečně pravdivý signál, a to, že se blíží něco děsivého a lidé by se měli připravit na nejhorší. Asi ale proto, že z jeho úst už to znělo xkrát - počínaje „jsme ve válce“, přes povinné chlácholení během energetické superkrize (zatímco průvan v peněženkách za veškeré energie by bodoval i na Beaufortově stupnici síly větru) a zejména tvrzením, že „inflaci jsme zvládli“, ačkoli reálné peníze ztrácely hodnotu téměř po celou dobu této vlády a její dozvuky vidíme na účtech dodnes. Takže pověstný pohár přetekl (a to bohužel doslova), a tak tentokrát lidé asi nevěřili těmto slovům úplně. Naštěstí IZS v čele s hasiči a také místní samosprávy fungovaly skvěle, takže když každému docvaklo, že signalista měl tentokrát pravdu, místo kýženého a vládou předpokládaného vděku, došlo na vztek, a to dvojnásobný. A protože se povodně zkřížily s volbami, dali lidé najevo emoce. Nejen tam, kde bylo vše už jen zčásti pod vodou anebo spíš pod nánosy bahna a všelijakého naplaveného harampádí, ale téměř všude. A děly se věci.
Přitom vše začalo vcelku nevinně. Jeden z prvních, kdo nechal vyniknout záchranářům a hasičům, byl bezejmenný týpek, budu mu říkat Gaston (víte asi proč), který se rozhodl navzdory proudu, průtoku a také ne zrovna špičkové kvalitě vody, zdolávat pražskou Vltavu. Už se bohužel nedozvíme, zda to nebyl někdo z fanklubu Franty Venclovského, nebo jen trubec s IQ výše zmíněného lachtana, nicméně IZS ho z vody prostě vytáhl jak leklou rybu a nenechala to na Němcích. Ti kdysi z Labe v Sasku-Anhaltsku lachtana Gastona zachránili poté, co urazil cca 300km na cestě ke svobodě, avšak zemřel, prý zvíce vyčerpáním. Tento borec mohl také zemřít, a to tak, že by si v Drážďanech urazil hlavu o most, co jim předminulý týden žuchnul do řeky. Lachtan po sobě zanechal pohrobka, samičku Abebu, která je v ZOO Praha k vidění dodnes. Lidský Gaston doufejme potomstvo nemá a mít nebude, o tyto geny jaksi není mezi budoucími matkami zájem.
Voda se rozhodla vylít z břehů všech typů toků od těch nejmenším po ty mezinárodní a páchala škody a naschvály hlavně na Moravě a ve Slezsku. Došlo i na záměny podobně znějících měst a obcí. Třeba když hlásili, že je velká voda v olomouckém Chomoutově, spousta lidí si myslela, že se jedná o podobně znějící Chomutov alébrž pod Krušnými horami. Přitom všichni vědí, že Chomutovem když něco protéká, tak jsou to jen špinavé a korupční peníze, říčka Chomutovka by maximálně odnesla nelegální kemp místních bezdomovců poblíž centra Palerma, opravuji, Chomutova.
Když jsem zmínil SRN - u sousedů se rozhodli udělat něco s jinou záplavou - tou migrační. Skupinu afghánských lumpů o počtu cca průměrné školní třídy poslali paket letadlem směr otčina. Chlapci se ale během letu zázračně polepšili a sotva přistáli, bývalí násilníci, zloději a znásilňovači slíbili tálibáncům, že už to nikdy neudělají a budou hodní. Tálibánci svolali radu, promnuli vousy a konstatovali, že Alláh učinil zázrak. Možná je poslali zpět do SRN, aby o tom zázraku vyprávěli dalším uprchlíkům - budou-li páchat zlo a budou-li vyhoštěni, dojde v letadle k nevídané duchovní očistě a doma přistanou poctiví a znovuzrození dobří lidé. A kolotoč se může opakovat téměř nepřetržitě. Jednoduché - aby došel člověk odpuštění, musí mít nejprve nějaký hřích. No, Ježíšku akbar! - to je princip nejen islámu, ale i křesťanství! Mimochodem doporučuji změnu názvu z Lufthansa na Lurdhansa. Nové heslo zní: Lurdhansa - s námi do nebes až k morálním výšinám!
Jiná naivní Němka jménem Ursula von Brusel z titulu pravděpodobně doživotního spasitele EU, zveřejnila seznam kandidátů na eurokomisaře. Zatímco jsem poslouchal podcast s Janem Vondrášem, kompetentním energetickým analytikem, který právě popisoval neoptimistickou českou budoucnost, projížděl jsem očima onen seznam. A bylo to zajímavé. Určitě průměrný Evropan ví, co budou konkrétně dělat komisaři pro tranzici a kohezi, nebo čistý růst a odolnou vodu, aniž by gůglil. Nebo že Lucemburčan - člověk ze země, kterou objedete do večera na kole a potkáte cestou asi 3 pole - má v dikci zemědělství. Rakušák ze střední Evropy je komisař pro migraci - zatímco Ital ze země, kudy se to sem valí jako velká voda Krnovem, je komisař pro reformy (reformy čeho? - to asi v tuhle chvíli sám neví, ale určitě jich pár vymyslí, na to můžeme vzít jed). Síkelovic Pepik, jeden z frontmanů Fialovy vlády, dostal funkci „eurokomisař pro mezinárodní partnerství“. Až budou Pepika tzv. grilovat, doufám, že nebude blábolit o mezinárodním byznysu, šílená Uršula měla na mysli určitě partnerství registrovaná. Takže Pepiku - je to léčka, nenech se ugrilovat, grilovanej Pepik je mrtvej Pepik a to by znamenalo jediné - že na řadě je Danuše. JémiNE!! Inu, radši dál - že není „komisař pro omezení byrokracie“, mě nepřekvapuje, kapři si svůj rybník víteco. Ale velmi, a to opravdu velmi, mi schází "komisař/ka pro světlé zítřky"! To mohl být takový šiřitel europtimismu, roztleskávač a positivní motivátor. Ano, to co nám chybí a co neumíme, je tleskat sami sobě. Vždycky, když by barometr nálady klesal k nule, vyskočil by a svým nadšením by donutil i největšího škarohlída z SPD povstat, tleskat a provolávat slávu: "Ať -ži-je - u-ny-je!!! A tímto komisařem bych udělal - ó ne, Fialu ne… - Okamuru. Vždycky platilo, že nejlepší zámečník je bejvalej kasař.
Teď sport, respektive sport.cz, z něhož ocituji: Už postupem do základní fáze věhlasné soutěže si zajistili zhruba 600 milionů korun. Každý získaný bod ve skupině se odměňuje dalšími 700 tisíci eury. Sparta si ve středu večer přišla na dalších 2,1 milionu eur (52 milionu korun). Jak vidíte, řeč je o rudých ďáblech z Letné a jejich výhře v Lize mistrů. Sparta nám ukázala, kudy vede cesta - zapomeňme na gymnázia, technické střední a učiliště. Patří do minulého století. Fotbalové školy jsou cesta k penězům a nadité státní kase. Kdyby minulé vlády místo technoparků a montoven stavěly stadiony, hrálo by LM i Slovácko a republika by se topila ne v korunách, ale v eurech. No uznejte - 17,5mega Kč za plichtu! Jednou by tu v tom Slovácku mohl zakončit kariéru třeba i Cristiano. Až by dal ve věku 52 let a 219 dnů gól Jablonci, to by koukal jak Jarda Jágr, tak z basy Velkej čáp, jak to bez něj klape. Takže vládo, Zbyňku - peníze se válí na trávníku, a vy byste chudáky lidi honili k pásům minimálně do pětašedesáti. Nějaký svý kluky si vychováme, nakombinujeme s černochama z Afriky, to zařídí euroskaut Síkela v rámci funkce a EU dotací, a je to. Míč do každé rodiny a do důchodu před čtyřicítkou. Takhle jednoduchý to je. No. Spartááááááá!!!!!
A pak už jen zbývají ty nešťastné volby. To nikdo nečekal. Ten „nikdo“ je vláda týhle republiky, protože ta jediná netušila, co si vrabci a jiní ptáci cvrlikaj na střechách mezi solárními panely. Zbytek optimismu s sebou odnesla voda a zbylo symbolicky to, k čemu se ministři pyšně dopracovávali 3 roky - bordel, bláto, dluhy a lidská neštěstí. Přitom se tak snažili, i drahé polobotky vnořili do odporného bahna, a stejně to nezabralo. A Babiš se směje. Dokonce i v tom kraji, kde na 1.místě kandidátky byl člověk t.č. tvrdnoucí ve vazbě, vyhráli. Ještě teď mám před očima billboard Babiše s Hrabáčem, nejlepším hejtmanem mezi Aší a Břeclaví. Legrační? Ne. Je to obraz politického zmaru. Naštěstí je ale v co věřit - lidské dobro, vzájemnou podporu v nouzi, podanou pomocnou ruku, anonymní nezištnost materiální i finanční bez děkování. Voda nám pomohla uvědomit si ty hodnoty, které lidé ctí staletí, ať jim vládne král nebo premiér. Ve čtvrté třídě ZŠ mi napsal kamarád do památníku: „Dobrou radu, dá ti každý přítel, ale málokterý, dá ti mouky pytel.“ Tenkrát jsem byl zklamaný, čekal jsem, že nakreslí Mickey Mouse nebo rytíře s mečem. Je zvláštní, že i když památník je dávno ztracen, tohle jediné si z něj pamatuji.
