Článek
Osobně si myslím, že míru lze dosáhnout tím, pokud agresorovi, jímž je v tomto případě bezpochyby Rusko, ukážeme jednotu, sílu, odvahu a rozhodnost.
Odmítám požadavky lidí, kteří tvrdí, že míru lze dosáhnout pouze ukončením podpory bránící se Ukrajiny. To by totiž nebyl mír, ale kapitulace a podrobení se agresorovi. Nikdo z těchto lidí si neuvědomuje, že v tu chvíli by se Ukrajina stala otrokem Ruska a její obyvatelé by byli pronásledováni za jakýkoliv protiruský názor. Argumentem těchto lidí je konec zabíjení. Naopak, to by byl teprve začátek. Ukrajinská armáda minimalizuje svou hrdinskou obranou ztráty na civilních životech ve své zemi. I tak je toto číslo vysoké. V momentě, kdy se nebude mít napadený jak bránit, je vydán na pospas agresorovi, který by okamžitě začal s čistkami, mučením a vražděním nepohodlných Ukrajinců.
Dost ale snah o vysvětlení něčeho, co už bylo mnohokrát vyřčeno.
Naše společnost je rozdělená na dva tábory. Jedni chtějí Ukrajinu nadále podporovat při oprávněné obraně před bezprecedentním a nevyprovokovaným útokem, a druzí by Ukrajinu klidně za kus chleba zaprodali. Patrně chyběli ve škole na hodinách dějepisu, nebo nevidí paralelu s Mnichovem 1938, kdy politika Appeasementu v čele s tehdejším Britským ministerským předsedou Nevillem Chamberlainem znamenala pro náš národ začátek útlaku ze strany Hitlerovského Německa. Je tedy naší morální povinností neklesnout na úroveň našich tehdejší spojenců a zradit Ukrajinu. Historie by nás měla poučit a neměli bychom dovolit její opakování. To, že se Rusko nehodlá zastavit na Ukrajině, sami jeho čelní představitelé a propagandisté prohlašují prakticky každý den. A o podobnosti dnešního Ruska, jistě čistě náhodné, s tehdejším nacistickým Německem také není třeba diskutovat.
Proč i přes výše zmíněné existuje nemalé procento našich spoluobčanů, kteří chtějí míru dosáhnout zastavením pomoci Ukrajině? Odpověď je jednoduchá. Protože se bojí, bojí se Ruska a války až tak moc, že radši zaprodají Ukrajinu v domnění, že si tím zachrání kůži a budou žít v míru za cenu zrady ukrajinského lidu. Vraťme se do roku 1938: To samé si myslel i Neville Chamberlain a další účastníci schůzky v Mnichově. Jak to dopadlo, snad nikomu nemusím vysvětlovat. Ten strach je logický a přirozený, bojíme se toho všichni, jen ti, kdo podporují dodávky zbraní Ukrajině, vědí, že tím pomáhají nejen napadenému státu, ale i sobě a drží tím agresora v relativně bezpečné vzdálenosti.
A co ti, kteří se války s Ruskem nebojí a stejně vyzývají k ukončení pomoci Ukrajině? Na ty mám svůj velmi vyhraněný názor. To jsou zrádci, kteří by po ruských tancích v případě napadení naší země házeli kytice šeříků místo granátů, a v mnoha případech by tak činili s vidinou vlastního majetkového prospěchu.
Všem, kteří volají po ukončení vojenské podpory Ukrajině odpovím otázkou: „Vnímáte Mnichov 1938 jako zradu?“
Jsem si jistý, že 100 % z vás odpoví, že ano. A přesto se chcete zachovat stejně? Chcete být zrádci? Chcete věřit člověku (Putinovi), který odmítá návrhy na příměří, otevřeně se paktuje se severokorejským diktátorem, od jehož režimu dostává mimochodem zbraně a munici, což vám pokrytcům zřejmě nevadí, a který dokonce nedávno prohlásil, že Talibán je jeho spojenec v boji? Ano, chcete svůj osud vložit do rukou člověka, který se bez mrknutí oka spolčí s teroristickým hnutím, jen aby dosáhl svého?
Lidi, neblázněte. Mnoho z vás by mi jistě řeklo, že jsme se neměli Mnichovské dohodě podřídit a bránit se. Proč tedy teď chcete po Ukrajině, aby se vzdala? Uvědomujete si, že další bychom mohli být na řadě my? Zastavme ruskou agresi, dokud je čas. A zastavit ji lze pouze dodávkami zbraní, munice a další materiální podporou Ukrajiny. Je to to nejmenší, co pro Ukrajinu můžeme udělat.
