Článek
Poslední dny a týdny světem rezonuje informace o nedostatku munice Ukrajinské armády, která se už přes dva roky brání bezprecedentní agresi svého východního souseda, Ruska.
Tím více jsem hrdý na politické špičky České republiky, které svou iniciativou pomáhají tento nedostatek pokrýt. Nemluvím vlastně jen o těch, kteří jsou vidět v mediích, ale i o méně známých lidech, kteří v zahraničí domlouvají financování, nákup a následný transport munice bránící se zemi.
V zahraničí si této iniciativy všímají a já po dlouhé do době mohu hrdě říct, že jsem Čech a nemusím se stydět za to, jak nás vláda a prezident reprezentují v zahraničí. Česká republika se opět stává rovnocenným partnerem pro naše spojence.
Zatímco slovenský premiér Robert Fico se vzteká nad tím, že česká vláda zrušila společná jednání vlád ČR a Slovenska a snaží se zlikvidovat, či aspoň omezit nezávislá média na Slovensku, čeští diplomaté vyjednávají nákup 800 tisíc dělostřeleckých nábojů ze zemí mimo EU.
Kandidát na slovenského prezidenta Štefan Harabin, by v případě svého zvolení, svou první zahraniční cestu podnikl do Moskvy a ne do Prahy, jak bývá zvykem. Co k tomu dodat? Mohou být Slováci hrdí na své čelní představitele? Možná někteří hrdí jsou a to mě děsí.
Všichni chceme mír a jsem si na 100% jistý, že nejvíc si ho přejí sami Ukrajinci. Je však rozdíl mezi mírem podle představ Ruska a mezi návratem do stavu před rokem 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a začalo podporovat separatisty na východě Ukrajiny.
Mír podle představ Ruska by znamenal zánik suverénního státu Ukrajiny. O tom není třeba diskutovat. A je jedno jaké záruky vypouští Vladimír Putin z úst, když ho nikdo rozumný nemůže brát vážně, zvláště, když před dvěma roky, jen pár hodin před zahájením války, lhal již po několikáté celému světu, že žádný útok na Ukrajinu není v plánu a nachystané vojenské jednotky pouze provádějí cvičení.
Buďme hrdí na to, že jsme Češi, že naše země stojí v čele pomoci napadenému státu a jasně se vymezila proti agresorovi.
