Článek
S dezinformacemi se v posledních letech jakoby roztrhl pytel. Ne, že by tady dezinformace v minulosti nebyly, ale jako bychom je buď méně vnímali, nebo jich nebylo tolik.
Dezinformací bylo všeobecně méně, a tudíž jsme je i méně vnímali. A když už se k nám nějaká dezinformace dostala, zasmáli jsme se společně jejímu autorovi, řekli si něco o obecním bláznovi a život šel dál.
Rychlosti šíření dezinformací pomáhají hlavně sociální sítě a jejich algoritmy. Provozovatelé sociálních sítí vydělávají na zobrazené reklamě a kontroverzní témata, mezi něž bohužel dezinformace patří, jsou proto algoritmy sociálních sítí upřednostňována, protože tam je potenciál vysokého počtu zobrazení reklam.
Kdo a proč dezinformace vymýšlí a pouští na veřejnost?
Tady jsou dva hlavní původci dezinformací se kterými se můžeme na internetu setkat.
- Někdo, kdo to dělá pro finanční zisk. Těch je v naší společnosti bohužel poslední dobou mnoho. Nejdříve své ovečky a sledující například vyděsí tím, že očkování je nebezpečné, aby jim posléze prodali předražené placebo, nebo v tom horším případě něco, co naopak může uživateli zdravotně ublížit.
- Cizí nepřátelská mocnost. Například Rusko zařadilo Českou republiku na seznam nepřátelských států. Propagandisté Putinova režimu i Putin sám otevřeně vyhrožují Evropě fyzickou válkou, bombami, utrpením... Vzhledem k tomu, že armáda Ruské federace má své aktivní jednotky vázané na Ukrajině, snaží se útočit na Evropu právě hlavně v kyberprostoru. A proč to dělají? Aby oslabili jednotu obyvatelstva a při případné invazi měli jednodušší pozici proti nejednotnému obránci.
Jak se proti tomu bránit?
To je zajímavá otázka, zvláště když autoritářské režimy využívají v boji proti demokracii jednu z jejích výsad, a to svobodu slova. Musíme si však uvědomit rozdíl mezi názorem a šířením lži, tedy dezinformací.
Já si klidně můžu myslet, že 1+1=3. To je moje právo na můj názor, ale jakmile to začnu šířit za pomoci sociálních sítí jako fakt, stává se ze mě dezinformátor, zvláště když mě ostatní budou upozorňovat, že se mýlím a že můj názor není správný.
A když se mi podaří přesvědčit dostatečné množství svých sledujících, že můj výklad je správný, mohu si v klidu sednout na gauč a jen se zaujetím sledovat, jak se mnou vytvořená dezinformace šíří za pomoci nakažených užitečných bláznů. Proč nakažených? Šíření dezinformací v kyberprostoru lze přirovnat k nákaze virem, který se šíří kontaktem a dostatečně dlouhou dobou vystavení zdravého jedince viru dezinformace. U jednoduché dezinformace jako je uvedený příklad, by musel vir působit opravdu hodně dlouho, aby aspoň pár lidí přijalo tuto lež za vlastní a začalo ji šířit dále, ovšem v případech, které se hůře ověřují a nejsou tak jednoznačné opravdu někdy stačí málo a máme tu nového nakaženého, který lež nebo účelově upravenou pravdu šíří dál. Zvláště, prochází-li člověk nějakým těžkým obdobím. Například ztráta zaměstnání, ztráta blízké osoby, rozvod, osamělost atd., a lidé jsou pak náchylnější k přijetí dezinformace za svou. Další skupinou, které lépe podléhá dezinformacím jsou spoluobčané s nižším vzděláním, nebo dokonce bez vzdělání.
Pokud chci aby moje děti uměly spočítat 1+1, musím filtrovat příspěvky i na svém Facebookovém profilu, protože děti mám v přátelích a nechci aby se nakazily virem dezinformací. Proto blokuji kohokoliv, kdo dezinformace šíří. A je jedno, jestli je původce těchto lží, nebo je jen nakažený a tudíž přenašeč viru. Ukazuji tak algoritmu na svém profilu, že nemám zájem o zobrazování takových příspěvků. A příspěvky se tak dále nešíří do mojí sociální bubliny, kde jsou i moje dospívající děti a moji rodiče, kterým je už přes 70 let.
Nejde o omezování svobody slova, jde o válku s virem. S velmi nebezpečným virem, který se šíří velice rychle. Kdyby nedej bože došlo k fyzické konfrontaci mezi Evropou a Ruskem, taky bychom nenechali po ulicích pobíhat kolaboranty s agresorem. Chtěli bychom je eliminovat. A o to jde i v kyberprostoru. O eliminaci šiřitelů dezinformací. Takže moderujte svoje sociální sítě. Nepouštějte mezi své známé a přátele dezinformace.
Část odborníků se v tomto neshodne a někteří v tomto nevidí řešení a nazývají to prohlubováním příkopů. Já osobně si nemyslím, že by šlo o prohlubování příkopů. Jde o první pomoc, o izolaci viru, léčbu symptomů a zamezení dalšího šíření. Až poté můžeme provádět nějakou prevenci, aby se to neopakovalo.
Co proto mohou udělat například provozovatelé sociálních sítí?
Uvedu konkrétní příklad. Nově vzniklá sociální síť Lidé.cz, jejímž provozovatelem je Seznam.cz, by mohla do diskusí pustit pouze verifikované uživatele. Sám mám svůj profil verifikovaný a zabralo mi to asi minutu. Jsem si jistý, že by tímto jednoduchým krokem ubyla v diskusích pod příspěvky spousta nenávistných komentářů a šíření dezinformací od neověřených profilů. Část profilů je výplodem zahraničních trollích farem a zbytek jsou frustrovaní jedinci, kteří svoje životní neúspěchy svalují na všechny okolo a nutnost verifikace by jim sebrala pocit internetové anonymity, za kterou svoje komentáře skrývají.
Co nadnárodní provozovatelé sociálních sítí, jako je Facebook, X, TikTok a další? Na ty musí vyvinout tlak Evropská komise, aby nepodporovali šíření dezinformací a nenávistných projevů. Technologicky to je řešitelné, ale dokud bude zisk upřednostňován před zdravým prostředím sociálních sítí, nepohneme se ani o píď.
Může s problémem něco udělat vláda?
Může, ale u nastupující vlády bych s tím nepočítal. Zvláště, když část z nastupujících koaličních partnerů si na šíření dezinformací a populismu postavila svou volební kampaň.
Skvělou příležitost ke změně potřebných zákonů měla končící vláda Petra Fialy, ale svou šanci bohužel nevyužila a z mé strany je to jedna z mála věcí, za kterou bych je nepochválil. A opět opakuji: Ne nešlo by o nějakou cenzuru, omezování svobody slova. Šlo by o válku proti dezinformacím, tedy evidentním lžím.
Můžeme se do budoucna vyhnout dezinformacím?
Je to běh na dlouhou trať, ale lze omezit jejich dopad. Začátek je v kvalitním vzdělávacím systému. Následně by měla vláda lépe komunikovat směrem k občanům (to je druhá moje výtka ke končící vládě Petra Fialy). Ono, hodit na poslední rok svého funkčního období rozzuřenému davu dezinformacemi nakažených, Otakara Foltýna jako koordinátora strategické komunikace Úřadu vlády, nebylo úplně nejlepším řešením. Otakar Foltýn, byť se snažil ze všech sil, byl na to sám a neměl od vlády přímou podporu. A tak se klidně dál šířily dezinformace ke kterým přibylo, že je plk. Foltýn cenzorem, náhubkem atd.
Čekají nás těžké časy a v první linii ve válce v kyberprostoru stojíme my, obyčejní občané.
Další zdroje:
