Článek
Oba mají okna bytu na jih…
A nemám rád šváby, i když sám jsem, v nadneseném smyslu slova, jedním z nich. Proto jsem se nedávno rozhodl, že pomohu sousedce, paní Hubáčkové od švábů, aniž by mě o to žádala, a dokonce, aniž by doma nějaké měla. A tak jsem jednoho únorového rána, když ještě paní Hubáčková spala, vyrazil dveře jejího bytu a vrhl se jí pomoci proti švábům.
Čekal jsem, že mě sousedka bude vítat kávou a čerstvě upečenou bábovkou. Místo toho mě však ta nevděčnice několikrát vzala bolestivě po hlavě svojí holí. Všichni ostatní sousedé (až na pár jedinců, jako je třeba bezvýznamný chlapík se šikmýma očima a křestním jménem Kim ze 3. patra, který si hraje jen na svém písečku a nikoho k sobě do bytu nepouští a všem jen přes zavřené dveře vyhrožuje) mojí speciální deratizační akci odsoudili a začali paní Hubáčkové dodávat oknem potraviny a stoupačkami nové hole, protože tu původní už o mě zlomila. Pokud jí však někdo dodá baseballovou pálku, tak jsem v háji, protože paní Hubáčková má i přes svůj věk veliké odhodlání a pořádný švih v rukou. Trochu jsem to asi podcenil, ale už nemůžu přestat, ztratil bych tvář před svojí rodinou, které jsem slíbil blahobyt v bytu s okny na jih, ale nemám na to peníze. Respektive mám, ale ty jsem si ulil pro sebe a sám si jezdím užívat víkendy na svoji chatu u jezera (samozřejmě, že orientovanou právě na jih), o které moje rodina neví a když získá nějaké podezření, tak to popřu, protože je chata psaná na mojí milenku.
Pro jistotu jsem všem, co jakýmkoliv způsobem pomáhají mojí sousedce, začal vyhrožovat, že jim přijdu rozbít ústa, pokud nepřestanou tímto podporovat šváby v jejím bytě, nebo že jim přestanu dodávat uhlí do jejich kotlů, které jsem je donutil před pár lety vyměnit. Jsem totiž hlavním dodavatelem uhlí ze svých skladů pro celou naši bytovku. Jen ta veliká a bohatá rodina z podkroví, ze které mám mimochodem největší strach, má vlastní zásoby a mohla by i trochu pomoci ostatním sousedům aspoň v začátcích, než by opět přešli na vytápění elektřinou. A to nemluvím o tom, že ta rodina by mě umlátila čepicemi, jejich domácí výbava je totiž o hodně modernější než moje a jejich dobrmani jsou v nejlepších letech. Paní Hubáčková se opevnila v koupelně a kdykoliv se přiblížím, praští mě po hlavě svou holí. Chvilku jsem zkoušel obsadit kuchyni, ale hůl sousedky je sakra dlouhá a moje vařečky jí moc neublíží, i když jich mám více. A tak jsem dobývání kuchyně pro tuto chvíli vzdal a zaměřil se na předsíň, odkud mohu do kuchyně a do pokoje aspoň házet své výkaly, abych tam nadělal co největší bordel a dostal imaginární šváby z jejich krytů. Jelikož z neúspěchů své speciální deratizační operace začínám být značně rozladěn, vylil jsem si vztek na čivavě paní Hubáčkové. Ačkoliv jsem byl u toho natočen všímavým sousedem z protějšího domu, stejně se nezdráhám tvrdit, že si čivavu zabila sama sousedka a teď se to snaží hodit na mě.
Aby sousedy nenapadlo jít paní Hubáčkové na pomoc, protože co si budeme nalhávat, smetli by mě z povrchu zemského během pár minut, začal jsem jim vyhrožovat svou smečkou dobrmanů. Sice všichni ví, že smečku dobrmanů mám, ale málokdo už si uvědomí, že je naposledy viděli před 10 lety, a tudíž moji dobrmani jsou rádi, že se udrží na nohou a nechali by se za kolečko salámu drbat na břiše. Někteří sousedi mají také velké psy, ale obávají se, že kdyby je vypustili proti mým dobrmanům, znamenalo by to zkázu celé bytovky. Nebudu jim přeci říkat pravdu, že moji dobrmani sice mohou kousnout, ale moc škody už nenadělají. Je totiž lepší, když se mě sousedé bojí. A nejen sousedé. I moje manželka zkusila protestovat proti agresi do bytu sousedky, a tak jsem jí pro jistotu zavřel do komory, kde nyní přežívá o chlebu a vodě. A děti radši drží ústa a krok, protože mi věří (nebo se bojí). Každý večer jim místo pohádek vyprávím o tom, jak je chtěla paní Hubáčková upéct a sníst jako Jeníčka a Mařenku.
Moje výhrůžky a vypouštění lží funguje. V několika rodinách už se ozývají hlasy proti pomoci paní Hubáčkové, protože by mě to mohlo vyprovokovat k vypuštění psů. A tak by bylo lepší, kdyby mě paní neprovokovala ze své koupelny a radši mi celý svůj byt přenechala.
Některé z rodin se ujaly koček paní Hubáčkové, ale i v těchto rodinách se mi podařilo zasít semínka pochybností, když mnou nastrčené příspěvky pod falešnými profily na sociálních sítích hlásají, že kočky berou potravu jejich dětem. No, co vám budu povídat, i když mě sousedka každý den několikrát pořádně praští po hlavě, tak aspoň ve virtuálním prostoru sbírám body. A protože mi to vychází, sehnal jsem si jinou čivavu, podobnou té, co jsem zmasakroval a natočil jsem s novou čivavou video, jak jí dávám granule a vypustil ho na internet, aby si lidi mysleli, že jsem vlastně hodný pán, co má rád čivavy a jde mu jen o to, vymést šváby.
Kdysi jsem si od některých sousedů půjčil peníze a když teď po mně chtějí pravidelnou splátku, rozhodl jsem se i přes pokus o omezení mého přístupu do banky, že svým závazkům dostojím a po večerech tisknu na staré inkoustové tiskárně bezcenné papírky, jejichž hodnotu si určím já. Nikdo pak nemůže říct, že jsem nezaplatil. Je to přeci oficiální měna v mém bytě, i když smlouva o půjče i splátkách byla v Eurech. Každého, kdo bude tvrdit něco jiného (byť má pravdu), nazvu švábem a pohrozím mu rozbitím úst.
A co říct závěrem? Já tu dešvábizaci bytu paní Hubáčkové dokončím, i kdyby to mělo stát život celé mé rodiny. A až se mi podaří obsadit byt sousedky, protože její okna jsou na jih a moje na sever, tak se mi ještě líbí byt pana Sýkory a pak mi bude patřit celé patro v naší bytovce. Pan Sýkora se nemá, jak bránit, má jen akvárium s rybičkami a ostatní sousedé mu na pomoc nepřijdou, protože se bojí mých starých dobrmanů, nebo toho, že jim nedodám na příští zimu uhlí.
Doufám, že sousedům nebo mé rodině nedojde, že jen blafuju, to by byl můj konec. Ten se ostatně stejně blíží, protože mi doktor našel bulku na intimních místech.
