Článek
V zemi, kde mohu podnikat, mohu cestovat, mohu svobodně projevit svůj názor a moje příslušnost k případné politické partaji nemá vliv na (ne)možnost studia vysoké školy mých dětí.
Poslední roky však ukazují, že boj za svobodu a demokracii neskončil. Ba právě naopak, nyní se v plné nahotě ukazuje, jak silný vliv v České republice stále mají některé autoritářské až totalitní režimy reprezentované především Ruskou federací a jejím současným prezidentem Putinem, nebo Čína a její vedení v čele s prezidentem Si Ťin-pchingem a jak moc se některým našim občanům „chybí“ pevná ruka komunismu a totality.
Nedovedu si totiž jinak vysvětlit, proč ne zrovna malá skupina lidí v České republice vzývá výše zmíněné představitele dvou východních mocností téměř jako polobohy a proč se nechá tak snadno ovlivnit, aby dehonestovali například našeho prvního porevolučního prezidenta, pana Václava Havla.
Tím se dostávám k tomu, proč jsem se rozhodl, založit si na Seznam Medium profil a začít psát. Protože se ukazuje, že boj o svobodu a demokracii neskončil a že po prvotním nadšení před téměř 35 lety je nyní více než kdy jindy zapotřebí, být obezřetný a nenechat se opět vtáhnout do područí totalitních a autoritářských režimů. Podívejte se na naše východní sousedy, kteří svou volbou v posledních parlamentních volbách zamířili mílovými kroky k tomu aby se tento scénář naplnil.
Mám dvě děti a chci, aby svůj život prožily ve svobodné a demokratické zemi.
Nechci svý dětem při cestě do školy klást na srdce, to co mně kladli v listopadu 1982 na srdce moji rodiče při cestě do školy. Jako bych to dnes slyšel: „Prosím tě, kdyby se soudružka učitelka ptala, co se včera stalo, tak ne abys plácnul nějakou hloupost. Musíš říct, že zemřel soudruh Brežněv, prezident Sovětského svazu.“
Ano, tak se moji rodiče báli, tak moc dobře věděli, že i neuvážená slova 6-ti letého kluka mohou zavařit celé rodině.
Na tomto blogu tedy občas a nepravidelně najdete úvahy rozvedeného čtyřicátníka na téma současná politická, ekonomická a společenská situace nejen v ČR, ale i ve světě. Nejsem novinář, nejsem politolog ani sociolog, nestudoval jsem na vysoké škole, mám jen maturitu, nejsem nikterak politicky angažovaný a můj příjem stačí na pokrytí základních životních potřeb. Dá se říct, že spíše patřím k nižší třídě a přesto si nemyslím, že za komunistů bylo líp.
