Článek
Co se vlastně děje při probouzení
Vzpomínka na sen je jedna z nejkřehčích věcí, jaké si mozek může nosit. Když se probouzíme, kódování paměti je obzvlášť zranitelné a stačí pronikavý alarm, aby prchavá vzpomínka na sen zmizela dřív, než ji stihneme uložit. Sní přitom prakticky každý. I ti, kdo to o sobě tvrdošíjně popírají. Spánek a snění jsou nezbytné funkce mozku přítomné u většiny živočišných druhů.
Rozdíl mezi „vyprávěči snů“ a „nesnílky“ tedy nespočívá v tom, kdo sní víc. Spočívá v tom, kdo si dokáže sen udržet těch pár vteřin po probuzení natolik, aby ho mozek stihl přesunout do dlouhodobé paměti.
Otevřenost vůči zkušenosti je jediný osobnostní rys, který se opakuje
Tady přichází na řadu psychologie osobnosti. Ze všech pěti rysů známého modelu Big Five (neuroticismus, extraverze, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost, svědomitost) je s frekvencí vybavování snů spolehlivě a opakovaně spojen jen jeden: otevřenost vůči zkušenosti. Jde o lidi, které baví zkoumat vlastní vnitřní svět, kteří mají bohatou představivost a baví je nové, neobvyklé věci.
Tuhle souvislost potvrdila i rozsáhlá studie s 2 492 účastníky. Ukázala, že snění a postoj ke snům jsou součástí širšího životního stylu, jemuž vévodí právě otevřenost. Jinými slovy, kdo si nedělá problém s nelogickými, surrealistickými a divnými prožitky během dne, snáší je lépe i v noci a má větší šanci, že si je ráno vybaví.
Vyšší kreativita, ne vyšší inteligence
Tady je důležitý moment, který stojí za zdůraznění. Hodně lidí intuitivně předpokládá, že kdo si pamatuje sny, musí mít „chytřejší“ mozek. Výzkum to ale neukazuje takhle jednoduše. Když francouzský tým porovnal 28 lidí, kteří si vybavili zhruba šest snů týdně, s 27 lidmi, kteří si vybavili nanejvýš jeden, paměťové schopnosti se mezi skupinami nelišily. Rozdíl byl jen v jedné konkrétní oblasti: v kreativitě. Konkrétně v tzv. divergentním myšlení, tedy ve schopnosti vymýšlet pro běžnou věc co nejvíc neobvyklých způsobů použití.
Autor studie Raphael Vallat z univerzity v Berkeley popisuje rozdíl barvitě: snílci jsou umělci, ne-snílci jsou inženýři. Není to o tom, kdo je „lepší“, jen o tom, kdo má mozek nastavený spíš na vnitřní svět a kdo na vnější.
Co s tím má společného „defaultní“ mozková síť
Když nic neděláme, koukáme z okna ve vlaku, ztratíme se v myšlenkách, denně sníme, v mozku se rozsvítí takzvaná defaultní mozková síť (default mode network). Slouží mimo jiné k tomu, abychom o sobě přemýšleli, vybavovali si vzpomínky a putovali myšlenkami sem a tam.
A právě u lidí, kteří si pamatují sny denně, je tato síť nadprůměrně aktivní, a to nejen ve spánku, ale i v bdělém stavu. Konkrétně se zvýšené propojení ukázalo mezi mediální prefrontální kůrou a temporo-parietálním spojem, což je oblast, která mimo jiné obrací pozornost k vnějším podnětům. Lidem, kteří sny vyprávějí jako filmy, tedy mozek pomáhá tím, že je probouzí o trochu citlivěji a častěji než ostatním, a oni stihnou sen zachytit, než se rozplyne.
Pozitivní vztah ke snům funguje jako spouštěč
Vedle osobnosti a mozkové architektury hraje roli ještě něco prozaického: jestli vás sny vůbec zajímají. Výzkumníci z italské IMT School v Lucce sledovali přes 200 lidí, kteří si patnáct dní každé ráno zaznamenávali sny do hlasového rekordéru. Ukázalo se, že lidé s pozitivním vztahem ke snům a se sklonem k „bloudění myslí“ si je vybavují výrazně častěji. Hraje roli také délka lehkého spánku, kdo ho má víc, má i víc šancí se ráno probudit s živou vzpomínkou.
Současně se potvrdilo, že lidé s tendencí k dennímu snění, kreativním myšlením a introspekcí si sny pamatují obecně lépe než lidé pragmatičtí a obrácení navenek.
Existuje vazba na inteligenci, ale je nepřímá a slabá
Aby byla férová: otevřenost vůči zkušenosti opravdu s inteligencí souvisí. Korelace se obvykle pohybuje mezi 0,30 a 0,45, což je středně silný, ne ohromující vztah. Lidé s vysokou otevřeností bývají zvídaví, sahají po nových informacích a hromadí všeobecné znalosti, takže určitý překryv s některými typy inteligence existuje. Ale rovnítko mezi „pamatuji si sny“ a „mám vyšší IQ“ rozhodně neplatí. Studie, které měřily přímo paměťové a kognitivní schopnosti, žádný rozdíl mezi snílky a ne-snílky nenašly.
Když si chcete sny pamatovat víc
Vědci se shodují, že je to dovednost, kterou lze trénovat, a to bez ohledu na osobnost. Klíčem je obrátit ke snům pozornost a začít je brát vážně. Stačí si po probuzení zůstat chvíli ležet se zavřenýma očima, pokusit se sen přehrát v hlavě a hned ho zapsat nebo nahrát, i kdyby šlo jen o pár klíčových slov. Pomáhá si naplánovat dost spánku (REM fáze přichází hlavně v druhé polovině noci) a omezit alkohol s konopím, které REM potlačují.
A pak je tu nejjednodušší trik: opravdu chtít. Samotný zájem o sny prokazatelně zvyšuje frekvenci jejich vybavování. Když si pořídíte deník snů a začnete ho aspoň pár dní vést, mozek pochopí, že tyhle vzpomínky stojí za uchování a začne je dodávat.
Co si z toho odnést
Jestli si po probuzení pamatujete každý detail toho, jak jste utíkali před duchem nebo plavali se světluškami, neznamená to, že jste chytřejší než ostatní. Znamená to spíš, že jste otevřenější vnitřnímu světu, kreativnější a pravděpodobně tomu, co se ve vaší hlavě děje, věnujete větší pozornost. A pokud na opačné straně tábora začínáte den s pocitem, že vám hlava v noci jen vypla, není to chyba, jen váš mozek tráví energii jinak. Sny jsou každopádně dovednost, ne dar. Stačí si je všímat. Mozek si o zbytek řekne sám.
Zdroje
https://www.psypost.org/heightened-dream-recall-ability-linked-to-increased-creativity-and-functional-brain-connectivity/
https://www.eurekalert.org/news-releases/1073502
https://www.discovermagazine.com/why-do-some-people-always-remember-their-dreams-while-others-almost-never-40355
https://www.healthline.com/health/mental-health/remembering-dreams-psychology
https://en.wikipedia.org/wiki/Openness_to_experience
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9149660/
https://whyy.org/segments/vivid-dreams-and-their-role-in-waking-life/
https://www.sciencedaily.com/releases/2014/02/140217085915.htm
