Článek
Malebná obec Tři Studně bývá právem spojována s pobyty hudebníků Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů, neprávem i s návštěvami Jiřího Muchy (12. 3. 1915– 5. 4. 1991). Slyšel jsem ten omyl i z rozhlasu! Co k tomu lidi vede? Možná nejvíce četba knihy Jiřího Muchy Podivné lásky, v níž autor kromě jiného líčí zdejší kraj, jako by jej důvěrně znal. A to mnohým čtenářům postačilo…
I Jiří Bartoň v krásně vypravené knize Sněžné a Sněžensko (2002) na s. 153 píše doslova: „Tři Studně a Kadov v létě navštěvoval prozaik Jiří Mucha, syn malíře Alfonse Muchy. Společně s přáteli, klavíristou a hudebním skladatelem Rudolfem Firkušným, skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou… a mimořádně i s Bohuslavem Martinů vyhledávali břehy rybníků Medlova a Sykovce.“
Obálka knihy Jiřího Muchy.
Zde už mnohému vnímavému čtenáři zatrne, neboť je zcela vyloučeno, aby se tu Mucha procházel s výše jmenovanými přáteli. Ani na Firkušného tu moc nevěřím! I z pouhého přečtení Podivných lásek je jasné, že Mucha před II. světovou válkou nikoho z jmenovaných neznal a nemohl s nimi korzovat kolem rybníků Medlova a Sykovce. Po Paříži, to pak teoreticky ano… Tam se sešla tehdy slavná sestava českých umělců, třeba i Rudolf Kundera, který tak výstižně nakreslil lehkou linkou Vitku Kaprálovou. Stejný Kundera, který patří se všemi slavnými jmenovci v čele s Milanem a dvěma Ludvíky hoooodně vzdáleně do mého rodokmenu, protože si sestra mého dědy vzala kdysi jistého Jana Kunderu z oblasti jižně od Brna. Což jsem zjistil před několika lety, až jsem začal rodokmen sestavovat…
Kresbu Rudy Kundery využil Jiří Mucha na obálce své knihy. Ale po válce se už přece Martinů ani Kaprálová domů živi nevrátili. Kdo s kým tedy mohl chodit kolem rybníků?
Alfons Mucha namaloval syna Jiřího.
Na Třech Studních si ve 30. letech 20. století vystavěl vilku brněnský hudebník Václav Kaprál a jeho dcera Vitka zde nejen trávila prázdniny, ale i hudebně pracovala. V létě 1936 zde třeba začala skládat Vojenskou symfonietu. Pořádala zde i představení, na něž chodili lidé z Medlova a celého okolí. S Martinů se seznámila někdy ve dnech 8. až 10. dubna 1937, to měla 22 let. V Paříži se pak stala jeho žákyní a na oplátku pozvala Martinů na prázdniny v roce 1938 na Tři Studně. Návštěvu začal Mistr v Poličce, jeho maminka tehdy ztratila z rozrušení doslovně řeč, ale skladatel ji nechal v nemocnici a spěchal za Vitkou!
Na Tři Studně přijel asi 7. července a Vitka na jeho počest zametla cestu od domu až ke kapličce u silnice. Kdo byl někdy u jejich vilky, ví moc dobře, jaký je to kus cesty! Strávili tedy spolu kus léta 1938 na Třech Studních, to byl Martinů naposledy ve vlasti. Předtím žil od roku 1923 trvale ve Francii, jen výjimečně zajížděl do rodné Poličky a na nějaký Sykovec či Medlov neměl čas ani důvod… Kraj poznal tedy až v 1938, to zde ovšem nebyl Firkušný a vůbec ne Mucha! Ze Tří Studní odjel Martinů 25. července do Poličky, za další čtyři dny do Prahy a odtud jel rovnou do Paříže. Po pádu Francie zamířil do USA (1941–1953), do Evropy se vrátil v roce 1953 a posledních 6 evropských let prožil ve Francii, Itálii a Švýcarsku. Do vlasti dorazil až v roce 1979 v rakvi. Dvacet let po své smrti…
Pamětní deska na zdi Loubova hostince
Vitka odjela do Paříže počátkem roku 1939, Jiřího Muchu tam poznala 27. 4. 1939 a za rok se tam za něj provdala (23. 4. 1940). Hned po svatební noci musel však Mucha zpátky k armádě do Agde, Kaprálová nastoupila 24. května do nemocnice a 16. června 1940 v Montpellier zemřela. Nikdy tedy svého muže nepřivedla k Medlovu či Sykovci. Po svatbě spolu strávili vlastně jen několik hodin.
Bartoněm uváděná sestava se tedy nikdy na Vysočině nesešla a podobná prohlášení je třeba psát uvážlivěji, aby nebyla dále mylně citována a šířena. Bylo však možné, že do našeho kraje našel spisovatel Jiří Mucha cestu buď krátce po válce, nebo později po propuštění z komunistického vězení. Dalo by se to celkem očekávat a sám jsem to kdysi i předpokládal. Obrátil jsem se raději písemně na syna slavného otce a Jiří Mucha mi 23. 9. 1988 k mému překvapení napsal tohle:
„…děkuji za Váš milý dopis a lituji, že Vás musím zklamat. Tři Studně ani Medlov jsem nikdy neznal a přišel jsem s nimi do styku pouze prostřednictvím vyprávění Vitky. To ovšem neznamená, že mi byla Vysočina cizí – ale to byla její jižní část. Studoval jsem dva roky gymnázium v Jindř. Hradci a tak jsem nejen tu jižní část poznal, ale zamiloval jsem si ji tak, že se stala součástí mé osoby. Tak se nezlobte – Váš Jiří Mucha.“
Dopis od Jiřího Muchy.
V té době byl kdysi válečný zpravodaj a letec, později spisovatel, politický vězeň, bohém a nakonec i spolupracovník StB už vážně nemocen a až do smrti se k vysočinským rybníkům na Novoměstsku určitě nedostal. Zemřel 5. dubna 1991 v Praze. A Vitka zemřela už 16. 6. 1940 ve Francii. Její ostatky byly vyzdviženy 12. 11. 1946, zpopelněny a 16. června 1949 byl popel Vitky Kaprálové uložen na Ústředním hřbitově v Brně. Symbolický hrob i s původním křížem z hrobu v Montpellier je dodnes před vilou její rodiny na Třech Studních. Z vily se stal Domov české hudby, dnes Penzion Ve Vile…
Literatura:
Bartoň, J.: Sněžné a Sněžensko. Sursum, Tišnov 2002.
Jurman, H.: Omyly tradované. Zubří země, Štěpánov 2010.
Mucha, J.: Podivné lásky. Mladá fronta, Praha 1988.
Foto: Hynek Jurman a Wikimedia commons/volné dílo.
