Konstantin Korovin: syn partyzána a jeho podporovatelky zemřel. Místo rudé vlajky věšel mrtvou kočku

Zemřel Konstantin Korovin. Syn partyzána, nemanželský syn podporovatelky partyzánů, doktor filozofie, cestovatel, historik umění, fotograf, milovník Japonska. PhDr. Konstantin Korovin se narodil 7. 6. 1945 a zemřel 9. 1. 2026.

Jeho otec Konstantin Korovin utekl ze zajateckého tábora u Norimberku. Počátkem roku 1944 se potkal na Čáslavsku u Licoměřic se dvěma jinými ruskými uprchlíky. Okamžitě po seskoku skupiny Mistr Jan Hus se s parašutisty náhodně potkali a vstoupili do oddílu. Půl roku předtím už se Korovin skrýval u Laňků v Podhradí. Ti ukrývali své dva syny, kteří utekli před totálním nasazením. Společně s nimi pobýval v zemljance, ale donáška jídla se neutajila a pobyt uprchlíků se stával veřejným tajemstvím. Podle Ctirada Laňky byl Korovin nadporučíkem námořního oddílu v SSSR. Po odchodu na frontu mu Němci zabili manželku a dvě děti. Padl do zajetí, utekl a dal se k partyzánům. Po válce byl povýšen do hodnosti kapitána a presidentem Benešem byl dekorován čs. válečný křížem. S  Bromovou nebyl nikdy ženat, i když to Bromová mnohdy tvrdila. O jeho útěku z vězení z  Německa panuje mnoho nejasností.

Anežka Bromová-Korovinová se narodila se 4. 1. 1914 v Ostředíně jako Anežka Hynková a po provdání za obuvníka Bohumila Broma (4. 9. 1907 – 16. 6. 1992) žila v Licoměřicích. Ukrývala válečného uprchlíka Konstantina Korovina, s nímž navázala intimní poměr. Anežka zapojila do odboje mnoho spoluobčanů z Licoměřic i sousedního Lipovce. S manželem Bohumilem unikli zatýkání dne 19. 12. 1944, dostali se do Krucemburku a do lesa k partyzánům. Později přešla Anežka na Holicko za Korovinem, který tam odešel po neshodě s komisařem Miroslavem Pichem-Tůmou.

Konstantin Korovin byl zastřelen za nevyjasněných událostí na náměstí v Holicích 21. 5. 1945 po skončení slavnostní přehlídky nastoupených partyzánů. Údajně Karlem Paldusem, příznivcem Tůmy a členem tzv. tvrdého jádra brigády Mistra Jana Husa. Jeho smrt byla 50 let zamlžována, zřejmě za ní stojí sovětská kontrarozvědka (názor Zd. Jelínka) a vždy se v souvislosti s ní hovořilo o Tůmovi. Že za jeho smrt mohl právě Pich, dokládal partyzán Josef Šrámek. Pich mu totiž důvěrně sdělil, že „k zastřelení Korovina došlo na vyšší rozkaz“.

Pich-Tůma usiloval o Anežku Bromovou a záviděl Konstantinovi, že měl v její osobě stálou milenku, která byla jako členka partyzánské brigády MJH vždy „po ruce“. To se prokázalo po nacistickém protipartyzánském zásahu v obcích Lipovec a Licoměřice v prosinci 1944, kdy se Pich-Tůma pokusil využít dané situace. Vydal rozkaz Korovinovi, aby se odebral do lesa k partyzánské jednotce a současně nařídil Anežce, aby se neprodleně dostavila ke štábu brigády, tedy k němu. Poté, co oba neuposlechli, byl Korovin označen za dezertéra a zrádce. Později za ním dokonce vyslal Tůma do Holic partyzána Vladimíra Prigodiče, aby jej zlikvidoval. O tom, že Tůmu přitahovala Anežka Bromová, věděli členové brigády MJH i mnozí spolupracovníci. Anežka Bromová už ale byla v tu dobu těhotná s Korovinem a neměla o Picha-Tůmu žádný zájem. Ten jí to ale nikdy neodpustil. Vznikla tak dlouhodobá nevraživost obou, a to nejen kvůli nevyjasněné smrti Korovina v květnu 1945 na náměstí v Holicích.

Anežka Bromová-Korovinová vypověděla v roce 1947: „S Korovinem jsem navázala poměr ještě v době, kdy byl u nás v Licoměřicích jako válečný zajatec, tj. asi zjara v roce 1943. Můj manžel o našem poměru věděl, ale nikdy nic vážněji proti našemu poměru nenamítal. Bylo mu totiž známo, že ho nemám jako žena ráda a naše manželství s Bromem bylo více jako přátelství. Z poměru s Korovinem narodil se mi dne 7. 6. 1945 syn Konstantin (Hynek) a žádám o změnu jména na Korovinová a i synek se bude jmenovat Korovin.“ Vzpomínala též na první seznámení s Pichem-Tůmou, na složení přísahy do jeho rukou a na jeho požadavek zakládat ilegální organizace.

Při výslechu 8. 7. 1969 však Pich-Tůma obvinil Korovina z dezerce, připomenul několik trestů smrti, které byly nad ním a ostatními partyzány vyneseny, ale nerealizovány, distancoval se od jeho zastřelení v Holicích a Anežčina obvinění prohlásil za pomluvy. Anežka Bromová však nadále naznačovala, že některé podezřelé události mohly proběhnout jen díky komisaři Tůmovi. Především likvidace štábu u Leškovic, zastřelení Konstantina Korovina v Holicích a též údajná sebevražda Věry Pilařové, kterou Anežka zpochybňovala.

Od oddílu MJH odešel tedy Korovin kvůli Tůmovi. Vyčítal mu především to, že nedbá o civilní spolupracovníky, kteří jsou zbytečně zatýkáni a vězněni. V lednu 1945 se přemístil s Bohumilem a Anežkou Bromovými na Holicko k příbuzným Anežky. Zde zorganizoval vysoký počet sovětských uprchlíků společně s hajnými a vlastenci a podnikal s nimi četné diverze a sabotáže. Tůma ho prohlásil za dezertéra a vyslal za ním partyzány Prigodiče a Palduse, aby zjistili skutečnost. Ti tak učinili a oba už u Korovina zůstali. Skupina se zapojila (na rozdíl od Tůmových mužů) do významných bojových akcí včetně Květnového povstání, velitel Korovin se osvědčil. Po válce byla jeho skupina formálně prohlášena za 5. oddíl brigády MJH.

Ovšem ani Konstatin Korovin nebyl žádný beránek. Jako důstojník nechtěl poslouchat Tůmu, neboť jeho školu Kominterny neuznával. Sám však dokázal zastřelit chladnokrevně vlasovce, když mu dal pistoli k spánku. A na konci války přijel 9. května 1945 večer do Ronova nad Doubravou autem i s Bromovou. Dal si předvést četnického strážmistra Václava Drtinu, obvinil ho ze zrady a po krátkém výslechu jej zastřelil pěti ranami uprostřed hustého shluku občanů, ač se Drtina zapřísahal nevinou.

Na osobní kartě Korovina, velitele partyzánského 5. oddílu Brigády Mistra Jana Husa je uveden zápis: „…střelen na náměstí při přehlídce partyzánského oddílu dne 21. května 1945. Zemřel po převozu v nemocnici v  Pardubicích ve 12.40 hod. Průstřel hlavy a krku . Od desáté hodiny dopoledne shromažďovali se na náměstí v Holicích partyzáni , kteří měli odejet nákladními auty do Hradce Králové a odtud do Červené Vody v Orlických horách. Ještě před dvanáctou hodinou na silnici v náměstí před hotelem u Krále Jiřího tancoval kozáčka při harmonice hlouček Rusů - vojáků. Ke dvanácté hodině vyšla z hotelu početná četa partyzánů a seřadila se, aby vyslechla řeč předsedy Františka Pilného. Po řeči Karla Jedličky padl za řadou partyzánů výstřel a následovalo několik dalších oslavných výstřelů do vzduchu. Hned na to se skácel k zemi velitel partyzánů Konstatin Alexejevič Korovin s průstřelem hlavy a krku. Dlažba byla silně zakrvácená. Posláno pro Dr. Františka Hrubého, který nařídil okamžitý převoz do nemocnice. Vzápětí po převozu do pardubické nemocnice Korovin zemřel. Za stísněné nálady nastupovali partyzáni do nákladních aut a za pochmuru a mávání odjížděli ke Hradci Králové. To bylo krátce po poledni…“

Korovin byl pohřben 24. května 1945 na holickém hřbitově. Dne 23. června 1945 odjeli z Holic všichni příslušníci Rudé armády, což komentoval kronikář tímto zápisem: „Rádi jsme je uviděli a rádi jsme se s nimi rozloučili.“ Stal se z toho okřídlený výrok, který však nesměl být v čase normalizace publikován. Co se týká Anežky Bromové z Lipovce – Licoměřic, tak ta se po válce rozvedla s Bromem a jejím posledním manželem byl Pytlík. Byla pak prodavačkou a vystřídala řadu dělnických profesí. Ocenění za odboj se nedočkala a zemřela 5. 8. 1998 v Opočně.

Jejich syn Hynek (později Konstantin) Korovin se narodil 7. 6. 1945. S ním jsem se setkal 13. 11. 2018 v  Novém Městě na Moravě na vernisáži výstavy fotografií Jindřicha Štreita a Konstantina Korovina. Ten mi tehdy zopakoval, že se narodil 17 dnů po otcově zavraždění. Jmenoval se Hynek, později byl po otci přejmenován na Konstantina. Gratuloval mi ke knize o Věře Pilařové, kterou dobře znal. Pochválil náš autorský kolektiv, že jsme jako první doložili spolupráci Picha Tůmy s gestapem! A pan Korovin se divil, že tento náš důkaz není odborníky a médii více zdůrazňován. Také jsem se tomu léta divil, dnes už mají historikové ve zradě Picha-Tůmy také jasno, jak mi nedávno potvrdil třeba Vojtěch Kyncl. Konstantin byl přesvědčen, že vrahem jeho otce byl Pich-Tůma a při vyslovení jeho jména se celý třásl a koulel očima. A vzpomínal: „Tehdy tatínek prvně pojal podezření vůči Pichu-Tůmovi, protože mu přišlo zvláštní, že tam, kde se nacházel, vždy přišla smrt.“

Zmínka o Tůmovi jej dokázala rozčílit kdykoliv, jak mi potvrdili známí K. Korovina z Kostelce nad Orlicí. Konstantin Korovin žil sám a pokud mu bylo dovoleno, trávil čas cestováním. K minulému režimu neměl pozitivní vztah a byl i uvězněn za pobuřování. Jednou dokonce předběhl T. Okamuru a také stáhl dolů vlajku. Místo ní vytáhl na stožár chcíplou kočku. Problém byl v tom, že šlo o vlajku sovětskou, což byl svého času neodpustitelný delikt! Na něco podobného by si asi Tomio netroufl, pochybným hrdinou je až dneska…

Konstantin Korovin vystavoval často své fotografie. O milovaném Japonsku třeba v únoru 2016 v Hradci Králové („Střípky z Japonska“) a ještě v květnu a červnu 2025 na zámku Rychnov nad Kněžnou („Japonsko“). Odešel člen rodiny, kterou potkaly pohnuté osudy…

Literatura:

Kubín, Milan – Jurman, Hynek – Vomela, Pavel: Partyzánská odysea aneb Osud Věry Pilařové. Dr. Ing. Milan Kubín, Praha 2014.

Kubín, Milan – Jurman, Hynek – Vomela, Pavel: Partyzánské otazníky aneb Co ukryla válka. Dr. Ing. Milan Kubín, Praha 2025.

Rozhovor H. Jurmana s Konstantinem Korovinem ml. v r. 2018.

Foto: Hynek Jurman

Archiv K. Korovina, věnováno autorovi

Soukromý archiv Milana Kubína, věnováno autorovi