Miroslav Pich-Tůma. Muž mnoha jmen, odsouzený vrah a odhalený zrádce!

Miroslav Pich se narodil 22. srpna 1919 v Havlovicích u Úpice do chudých poměrů. Když neměl otec práci, chtěla matka s oběma dětmi skočit z mostu do řeky. Miroslav se scházel se třemi kamarády. Nejaktivnějšími marxisty, jak je označil Pichův opěvovatel Vojtěch Žampach, byli v Úpici společně s Pichem i Karel Král a Rudolf Vilešínský. Tahle příjmení se budou Pichovi jednou hodit… Přišla válka, mladí komunisté tisknou letáky a Miroslav Pich se dostává do kontaktu s krajským instruktorem ilegálního vedení KSČ Františkem Taussigem-Tůmou. I jeho jméno jednou použije…

Vstupuje do KSČ, odchází do SSSR, ale cestou je v Budapešti zadržen. A po pěti týdnech propuštěn. Nevstoupil tehdy do služeb nacistů a nebyl propuštěn s určitým záměrem? Nepřijal tehdy první krycí jméno? Zkrácené a nepatrně upravené jméno Vilešínský? Kamaráda kdysi jistě zkráceným jménem Vileš či Vališ oslovovali… Že by v Budapešti vznikl Vališ? Uvidíme, že pod jménem Vališ bude skutečně Pich gestapu znám.

Začátky v SSSR nejsou lehké, ovšem Pich místo gulagu nastupuje jako místoředitel do textilky. Snaží se písemně kontaktovat Gottwalda v Moskvě a po různých potížích je v roce 1943 přijat do leninské školy, tedy k zpravodajskému a teroristickému výcviku s politickým školením. Čeká ho důstojnická škola pro specialisty na partyzánský boj, absolvuje politické i bojové kurzy a vystupuje v nich pod krycím jménem Král. Když má jít do boje, oprašuje další jméno ze svých komunistických počátků. Přece Tůma! Jako Tůma je jmenován komisařem partyzánského oddílu. Jeho pravé jméno zná z celého výsadku jen velitel Fomin

Partyzánský oddíl Mistr Jan Hus je vysazen v Železných horách v noci 26. října 1944. Skládal se z 12 členů. Velitelem byl kpt. Alexandr Vasiljevič Fomin, národností Čuvaš. Tůma se kromě partyzánských soudů a poprav o boj příliš nezajímal. Patnáctiletou Věru Pilařovou navádí ke krádežím v rodině podporovatelů a násilím se jí zmocní. Naivní děvče, sotva vyšlé ze školních lavic, nemohlo prohlédnout léčky profesionálů. Po válce zemře za podivných okolností, Tůma ji označí za zrádkyni.

„Kdybych od Tůmy nezběhl, tak jsem tady asi nebyl. Ten člověk hazardoval s lidskými životy,“ mínil v roce 1978 Zdeněk Šrámek, náčelník rozvědky oddílu Jan Kozina. Tůma nechal zastřelit několik členů oddílu i dalších občanů a stačily mu k tomu domněnky, důkazy o zradě nepotřeboval. Řada pamětníků se Tůmy bála, nikdy o něm nechtěla mluvit a podezřívala jej ze spolupráce s Němci. Existují doklady o jeho diktátorském chování. Konstantin Korovin ml. vzpomíná: „Tehdy tatínek prvně pojal podezření vůči Pichu-Tůmovi, protože mu přišlo zvláštní, že tam, kde se nacházel, vždy přišla smrt.“

Oddíl se rozrůstá na brigádu a v březnu 1945 vykazuje 500 osob. Samozřejmě nejde o bojovníky, kteří by měli zbraně a nocovali po lesích. Jde o civilisty, kteří převezmou politickou moc ve prospěch komunistů! Pich-Tůma vykazoval 96 zaktivovaných ilegálních organizací KSČ a dva okresní výbory. Někdy se uvádějí 103 ilegální výbory. Dá se najít důkaz Tůmovy zrady? Byl Pich, Vališ, Král, Tůma jednou osobou? Mají amatérští badatelé Kubín, Jurman a Vomela pravdu?

Po válce učinil gestapák JUDr. Alois Hornischer řadu výpovědí, v nichž se vyjadřoval i ke konfidentům. Ve výpovědi o Zdeňku Finkovi se vrátil k zatčení Pokorného, který byl předán gestapu v Kolíně: „Tam byl vyslýchán hlavně o původu zbraně. V průběhu vyšetřování konečně doznal, že byl ve spojení s partyzánskou skupinou komisaře Tůmy. Uvedl zejména, že se Tůma správně jmenuje Vališ. Před rokem 1939 prý žil v Praze jako student.“ Pokorný byl odvezen na ústředí do Prahy, kde bylo rozhodnuto použít jej proti Tůmovi. Byl vypraven zpět na cestu k oddílu a „…cílem mělo býti zatčení Tůmy a zlikvidování s tím spojené organizace… Nachtman čekal na jeho návrat asi 5 hodin. Pokorný se již nevrátil…“ (ABS ČR f. 302-43-34, 325-115-1,10 929, V-8508 MV).

Ve výpovědi Aloise Hornischera o Vohradníkovi stojí: „Asi o Vánocích 1944 vyplynuly z výpovědí jednoho, venkovskou úřadovnou gestapa v Kolíně zatčeného příslušníka rusko-české partizánské skupiny „Mistr Jan Hus“, náznaky, svědčící o pobytu komisaře Tůmy (Vališe) v okolí obcí Lipovec a Licoměřice.“ Víme, že v Rusku měl Pich krycí jméno Král a před výsadkem přijal jméno Tůma. Během krátké doby použil jména svých komunistických idolů. Teď se objevil i Vališ.

Velmi zajímavou výpověď učinil v lednu 1965 Jaroslav Nachtman, jenž stihl jako konfident postupně pracovat pro gestapo, KGB a nakonec i StB. Jako člen pražského gestapa byl u všech popisovaných událostí. V jedné části své výpovědi popisuje zatýkání pro něj tehdy neznámého člena partyzánské brigády MJH v Praze v pasáži Fénix (nyní Blaník) nedaleko Václavského náměstí. Tato záležitost byla ze strany gestapa velmi utajovaná. Nemělo o ní vědět více osob. Studiem spisových materiálů, porovnáním výpovědí svědků a celkovou analýzou archivních dokumentů, které měli autoři knihy Partyzánská odysea aneb Osud Věry Pilařové k dispozici, byl v této osobě identifikován M. Pich-Tůma.

Leimer upozornil Nachtmana, že v nejbližší době bude zatčen partyzán, kterého do pasáže přivede konfident Fink. Zatýkanému, který byl oblečen v tmavší venkovský oblek, byla při zatýkání sražena čepice a Nachtmanovi na první pohled připomněl rozcuchanými vlnitými vlasy, obličejem i postavou Vítězslava Lepaříka, který už byl gestapem dříve zatčen.

Ve svých „Pamětech“ Jaroslav Nachtman k zatčení Picha–Tůmy v březnu 1945 v Praze (zvýrazněno pro přehlednost autorem, pravopis neupravován, záměna-přeřeknutí Prokopa Holého s Janem Husem zřejmá): „…jak si vzpomínám, byla to moje poslední akce, které jsem se osobně zúčastnil proti partyzánům. Myslím že někdy koncem února, nebo začátkem března, na přesný termín si dnes již nepamatuji, byl jsem zavolán telefonicky Leimerem… Leimer mě objasnil, že v nejbližší době bude zatčen partyzán – parašutista skupiny Prokop Holý, kterého do pasáže přivede konfident Fink… …V pasáži jsem spatřil skupinu gestapáků Leimerova odd., jak stiskli mezi sebe nějakého člověka. V tento okamžik jsem zpozoroval mihnouti se okolo nás konfidenta Finka, který se vzdálil směrem do ulice Ve Smečkách. Pochopil jsem ihned, že se jedná o zatčení ve stylu, který byl používán při zatýkání paraagentů. Zatím jsem se nacházel na takovém rozpoložení, že jsem nemohl ještě dobře rozeznati muže, ale pamatuji se ještě dnes zcela zřetelně, že na první pohled mě připomněl angl. paraagenta Vítězslava Lepaříka, který ale byl už gestapem zatčen. Zatýkaný připomínal Lepaříka nejen postavou, ale i rozcuchanými jako-by vlnitými vlasy, a i obličejem, samozřejmě na první pohled. Byl jsem tímto tak překvapen, že jsem v prvním okamžiku přestal chápat co se děje. Viděl jsem, jak gestapáci, mezi kterými byli Winter, Schreder, Diabo, Hornischer, Neupärtel, stiskli muže tak, že mu srazili čepici, proto jsem mohl dobře srovnati jeho vlasy s značnou podobou s Lepaříkem. Čepice se válela na zemi a byl jsem to myslím já, který jí podňal. V té době se v tomto rameni pasáže myslím ani nenacházeli cizí lidé, ale rozhodně toto zatčení bylo pozorováno nejenom chodci, ale s velkou pravděpodobností i majiteli. Byl jsem v první okamžik velice překvapen a mojí myslí proběhla myšlenka, že asi Lepařík uprchl. Teprve při bližším přiblížení se k zatčenému jsem uviděl, že se jedná o mně cizího člověka. Oblečen byl v nějaký tmavší venkovský oblek. Gestapáky byl vyveden do Krakovské ulice… …Byl rychle usazen do auta, kam nastoupili ještě 3 gestapáci. …Ptal jsem se zmíněného gestapáka /Neupärtla/, co to bylo za muže, který byl zatčen ve Fonixu a odvezen na gestapo. Vzpomínám si, že Neupärtl vysvětloval, že se s tímto člověkem dělaly i před ním tajnosti, že vyšetřování vedli sám Hornischer s Diabem a že Neupärtla k tomuto muži ani nepřipustili. Dále Neupärtl podotkl, že se jedná o důležitého pro gestapo, že je to partyzán parašutista, který je ze skupiny Mistr Jan Hus. Dále mně vysvětlil, že se jedná o skupinu, proti které byly vlastně gestapem podniknuty bezúspěšné akce. Když jsem se Neupärtla zeptal na osud tohoto člověka, to mě pod tajemstvím mlčení prozradil, že tento parašutista byl zverbován a propuštěn.Jaké byly dány tomuto novému agentu gestapa úkoly, gestapák Neupärtel nevěděl. Vzpomínám si, že Neupärtl jmenoval i dvě jména, který tento parašutista používá. O dalším osudu tohoto nového konfidenta nevím…“ (ABS ČR f. 325-73-5, s. 105-107).

Při studiu dalších archivních materiálů byl nalezen poválečný protokol výpovědi z listopadu 1946 s členem pražského gestapa Karlem Schnabelem. V části „Akce proti partyzánskému štábu Jana Husa“ uvádí Schnabel, že partyzánská brigáda MJH, respektive její štáb v čele s velitelem Fominem, byla v přímém kontaktu s konfidenty pražského gestapa, a to konkrétně s Ing. Nestorem Holejkem a Zdeňkem Finkem. Schnabel potvrdil zradu partyzánského štábu ve spojení s M. Pichem-Tůmou takto:

„…našim agentům (Fink, Holejko) se podařilo přijíti do styku s komunistickou skupinou, která měla spojení s dvěma členy leškovických partyzánů. Nedlouho před tím byl námi (snad Nachtmanem) zatčen v pasáži Koruna v Praze ruský agent (jméno od Ma..), kterého Fink vlákal do Prahy. Měl legitimaci ruského komisaře (bílá látka asi 10 × 10 cm, rusky psaný text, bez fotografie, razítko, červený podpis). Nepřišel do Petschkova paláce, nýbrž do městské kanceláře v Mikovcově ulici. Tento komisař se znal s majorem Fominem a prozradil, že se jedná o partyzánský štáb a že tato skupina se skrývá v bunkrech… proč se akce proti Fominovi provedla s takovým urychlením, není mi známo, ale domnívám se, že mjr. Fomin si dal ověřiti Vohradníka, jehož spolupráce s gestapem pražské KSČ byla známa a že se Holejko dozvěděl o Fominově podezření… tento případ znám z hlášení našich agentů…“ (ABS ČR f. 52-89-6, 325-115-5, 325-130-1, 12 307).

Tak se podařilo na základě nezávislých výpovědí tří pracovníků gestapa (Hornischera, Nachtmana, Schnabla) odhalit v osobě M. Picha-Tůmy partyzánského zrádce zodpovědného za smrt mnoha pomocníků partyzánů a hlavně strůjce zrady a likvidace štábu partyzánské brigády MJH v čele s velitelem A. V. Fominem. V  protokolu K. Schnabela je také uvedeno:

„….prostřednictvím zmíněných dvou členů komunistické organizace přišel agent Holejko do styku s partyzánským štábem. Pokud vím, mluvil Holejko též o svém spojení s agentem-parašutistou Vohradníkem a dostal od majora Fomina úkol, napsati nějaký politický referát. Po svém návratu vyprávěl Holejko, že partyzánský štáb vskutku bydlí v 21 bunkrech, že tedy komisař Ma.. mluvil pravdu…“

V samotném protokolu není uvedeno celé jméno, je tam napsáno skutečně komisař Ma… Buď nebylo celé uvedeno záměrně vyšetřujícím StB, nebo si prostě na jméno politického komisaře Schnabel nevzpomněl. Vzhledem k tomu, že výslech byl prováděn krátce po válce (1946), lze předpokládat, že jméno nebylo uvedeno záměrně. Že nebylo zapsáno vyšetřujícím StB. Pokud by se jednalo o jméno ne začínajícím, ale končícím na „Ma“ukazovalo by to na jméno Tůma. Dá se dohledat souhrnná zpráva, která slučuje jednotlivé poznatky do celku. V ní stojí, že podle výpovědi Schnabla došlo k zatčení v pasáži Fénix (tedy ve shodě s tvrzením Nachtmana) a jméno komisaře zde není zapsáno jako MA.., ale ve tvaru ..MA. Tedy čtyři písmena, z nichž poslední dvě jsou MA. Jednoznačně Tůma! A dovětek: „Po získání komisaře pro gestapo byl opět propuštěn.“ (Souhrnná zpráva ABS ČR f. V-17-579).

I když je mezi protokoly časová prodleva prakticky 20 let (Schnabel 1946, Nachtman 1965), tak do sebe velmi dobře zapadají (navzdory Schnabelem uvedeného místa zatčení jako pasáž Koruna, jednalo se zde v jeho případě o omyl, sám se zatýkání Picha-Tůmy osobně účastnil v pasáži Fénix, později Blaník). V době své výpovědi Nachtman neznal výpověď Schnabela. Proč se touto informací nikdo nezabýval při vyšetřování likvidace štábu partyzánské brigády MJH hned po válce, a zrovna tak v 60. let při obnoveném vyšetřování? Odpověď není složitá. Poválečná výpověď K. Schnabela je velmi rozsáhlá (přes sto stránek) a jsou v ní uvedeny i další zajímavé informace. Z této rozsáhlé výpovědi byla provedena referentem StB zkrácená zpráva, v níž se tato informace o zatčení ruského partyzánského komisaře v Praze vůbec neobjevila a to buď z neznalosti celé věci, nebo záměrně na něčí pokyn. Zřejmě na zásah Picha-Tůmy.

Dnes lze v archivu najít oba protokoly o výslechu Schnabla. Jednak verze celá, z níž bylo výše citováno, ale též verze druhá, která obsahuje vše o Holejkovi, Fialovi, Fominovi, bunkrech a Vohradníkovi, chybí tam však pasáž o zatčení komisaře Ma…!!!

A tak byla tato klíčová informace prostě zamlčena. S verzí zkráceného protokolu (svodky) bylo pak dále pracováno při různém vyšetřování. S největší pravděpodobností byla pouze jen tato svodka přístupná k dalšímu bádání a studiu.

Podle Schnabla měl asi v únoru 1945 získal Holejko od konfidenta Fialy spojení na partyzány. Fiala se vydával za člena komunistického odboje, sešel se s velitelem skupiny Mistra Jana Husa, a pak přivedl Holejka osobně. Ten se jednou či dvakrát sešel s velitelem Fominem a napsal pro něj nějaký politický článek. Ověřil si informaci, že partyzáni mají v lesích 21 bunkrů, že „tedy ten komisař Ma… mluvil pravdu“. Holejko však uvedl, že je v kontaktu s partyzánem Vohradníkem a Fomin začal být nedůvěřivý, proto byla dle Schnabla rychle provedena likvidace štábu. (ABS ČR f. 52-89-6, 325-115-5, 325-130-1, 12 307).

Co dodat? Že není znám žádný jiný případ zatčení člena MJH v Praze? Že dvě jména používal v oddílu jenom Pich-Tůma? Že jen on měl legitimaci komisaře? Že při porovnání fotografií Vítězslava Lepaříka a všech partyzánů z oddílu se mu nikdo více nepodobá než Pich-Tůma? Že pravdu o jeho konfidentství věděli jen gestapácké špičky, aby se choulostivá věc nedostala ven? Že se tím vyplňuje mezera v důkazech, které proti Tůmovi dosud chyběly? Že ve 2. polovině 60. let ztrácel Tůma nervy, ale zachránil jej vstup okupantských vojsk? Že jedno z krycích jmen Tůmy bylo Vališ? A protože je nikdy nepoužil mezi partyzány, musel jej používat na opačné straně barikády? A protože je svěřil jedině Pokornému, neposlal ho do Prahy na gestapo, aby ohlásil Vališův návrat? A nemusel právě pro tuto znalost zemřít Pokorný ihned po návratu k oddílu? Nakonec se Pich ve svých pamětech k jménu Vališ, které používal „v jedné slabé chvilce“, přiznal!!!

Že po nástupu komunistů Pich vraždil, to doznal a něco málo si i odseděl. Konec vlády jedné strany byl pro něj zklamáním. Demokratické poměry nebyly pro něj. Před Vojenským soudem v Příbrami se znovu ocitl v roce 1990. Ovšem ten jej v červenci 1991 rehabilitoval jako oběť režimu, což vyvolalo vlnu kritiky, protože spolutvůrce zločinů 50. let byl tím pádem postaven na roveň politickým vězňům! Žil pak v Trutnově a příliš nevycházel. Veřejnost jím pohrdala, mnozí jej nenáviděli. Nikoliv však představitelé Českého svazu bojovníků za svobodu. V první polovině 90. let byla jeho osoba častým terčem médií, byl kritizován za svou roli v komunistickém teroru 50. let. Pichova manželka se otrávila v roce 1993 a Pich z její smrti vinil novináře. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu dal koncem roku 1994 podnět k jeho trestnímu stíhání za práci v StB. Když byl povolán na ÚDV k případu Chalupa, napsal dopis na rozloučenou synovi a oběsil se 8. ledna 1995.

ZDROJE:

ABS ČR f. 302-43-34, 325-115-1,10 929, V-8508 MV; V-8508 MV; ABS ČR f. 325-73-5; ABS ČR f. 52-89-6, 325-115-5, 325-130-1, 12 307; Souhrnná zpráva ABS ČR f. V-17-579.

Kubín, M.–Jurman, H.–Vomela, P.:Partyzánská odysea aneb Osud Věry Pilařové. Dr. Ing. Milan Kubín, Praha 2012.

Nebojsa, B.: Jak to bylo s partyzány. Ing. Hynek Jurman, Štěpánov 2002.

Pich–Tůma, M.: Útěk a návrat: Vzpomínky komisaře partyzánské brigády Mistra Jana Husa. Kruh, Hradec Králové 1986.

Foto: Archiv bezpečnostních složek a Hynek Jurman